"Říkal jsem Pepíkovi Černému, ať jde hrát taky, abych nebyl nejstarší," smál se v šatně po utkání. Ale jeho někdejší spoluhráč z Komety zůstal na střídačce jen jako trenér.
Fardovi, mistru světa z roku 1972, je sice už 66 let, ale pohybu si užívá stále dost. "Bavím se hokejem a tenisem," říká. Baví se každý den.
"Dvakrát týdně chodím v pražských Letňanech na led s Frantou Kučerou, schází se taková mladá partie. A když nejsem na ledě, hraju tenis. Musím. Kdybych se týden nehýbal, bylo by to špatné," vysvětluje. "Důležité je, že nemám jako mnozí ostatní problém s koleny nebo kyčlemi."
Když se po revoluci vrátil jako emigrant ze Švýcarska, vystřídal v české extralize spoustu týmů jako trenér, se Slavií dokázal postoupit do extraligy. Teď už se však hokejem jenom baví, žádné povinnosti ho k němu nepoutají.
"Mám permanentku na Slavii, mám tam kamarády a chodím se bavit," vypráví. Na Spartu nechodí. "Je to daleko a zvykl jsem si na O2 arenu, pro diváky je vynikající," tvrdí.
Jelikož v pražském týmu pět let působil, není jen divákem, ale i fanouškem. Radost proto z výkonů a výsledků nemá.
"Vůbec. Kolikrát se na jejich hru nedá dívat. Neřekl bych, že je to jen tím, že mají hodně nových mladých hráčů, mají i zkušené. Podle mě jsou v krizi, potřebují vyhrát tři zápasy a půjde to," míní. Podobně se dívá i na druhý klub svého srdce, tedy na Kometu. "Taky by měli být výš, mančaft nemají tak slabý."
Do Brna se však letos ještě jako divák nevydal. Ale chystá se. "Mám doživotní permanentku, kterou jsme s veterány dostali. Chystám se, snad mně to vyjde, až přijede Slavie," přeje si.
V jeho životě stále platí, že na léto se vrací do Švýcarska, kde našel po emigraci v roce 1974 druhý domov. "Mám to tam rád stejně jako v Česku, protože když máte někde kamarády a přátelé, je tam dobře."
Ke švýcarskému důchodu si v létě vydělává ještě jako privátní učitel tenisu. "V zimě pak nemusím pracovat. Jen aby neklesl frank," směje se.
Jako trenér vychoval v posledních letech druhou nejlepší švýcarskou tenistku své kategorie. "Jmenuje se Olejníčková a její táta se shodou okolností narodil v Židenicích," vypráví.
Ovšem není jen trenérem, ale i reprezentantem. Jak hokejovým, tak tenisovým. "Naposledy jsem byl za Česko na mistrovství světa veteránů v Turecku, ale hrál jsem jenom dvě čtyřhry. Hlavně jsem tam jel na dovolenou k moři."
Stejně tak jezdívá k mezinárodním zápasům s hokejovým nároďákem veteránů. "Ale do Minska nepojedu," zmiňuje lednový turnaj. "Tam budou hrát mladí Rusáci. A já se chci potkat s pukem, a ne jen jezdit tam a zpátky."
