"Ale i tak to pro mě byla dobrá zkušenost," říká šestadvacetiletý hráč, který získal na konci minulého roku německé občanství.
Za Německo odehrál během přípravy na mistrovství světa šest zápasů, trefil jeden gól. Největší zážitek pro něj by právě poslední zápas proti hokejové velmoci v čele s kapitánem Jaromírem Jágrem a otcem na střídačce.
"Táty jsem si ale ani nevšímal, bral jsem to jako normální zápas," odmítl zvláštní napětí. "Ani mi nepřišlo, že stojí na střídačce." Na led naskočil až na druhou třetinu, v závěru zápasu se prodral do nadějné šance. Gól z toho ale nebyl.
A jaké to pro něj bylo hrát proti Jágrovi? "Je to super hráč. Má všechno, co může dobrý hokejista mít," povídal o hvězdném útočníkovi. "Hrozně šikovné ruce, s pukem si dělá, co chce."
Podobně na něj působil i celý český tým, který vyhrál 4:2. "Jsou daleko techničtější a vyzrálejší." V jednu chvíli se Martinec ocitl na ledě v jednom útoku s Martinem Reichlem a Janem Bendou, tedy celá formace s českými kořeny.
"Jo? To jsem si ani nevšiml," usmál se. Postával před halou, hrál si se synem. Pak dorazil otec Vladimír. Nejdříve ho zastavili novináři, dlouho se ale s nimi nevybavoval. "Mám tady syna, kterého vidím jednou za čas. Tak mě moc nezdržujte," řekl s úsměvem.
"Tomáše jsem v utkání moc nesledoval. Měl jsem na starosti svoje hráče." A nemrzí ho, že syna neměl ve svém týmu? "Ono je to těžké. Vždyť v české lize nedostával příležitost a bez toho je cesta do reprezentace nemožná," uvedl kouč ještě před zápasem. Jednou syna ve svém týmu měl, to bylo v českém týmu hráčů do šestnácti let.
Martinec mladší to v Česku zkoušel v Opavě, tým ho ale poslal do nižší soutěže. Odešel tedy do Německa, tam už to bylo lepší. V současné době působí v Mannheimu, v klubu finalisty tohoto ročníku elitní německé soutěže.
