Z blízkosti sledovala, jak se Tereza Vanišová, její parťačka z Ottawy i národního týmu, pouští s Jill Saulneirovou z Bostonu do první bitky v elitní soutěži PWHL (Professional Women’s Hockey League).
„No jo, historický moment,“ usmívá se česká obránkyně. „Ale hned druhý den nám bylo řečeno, že shazovat rukavice nemáme, že je to zakázané.“
Bitky a osobní souboje je třeba oddělit. Fyzické hře jsou v zámoří nakloněni. Nechtějí, aby se stále populárnější ženský hokej zásadně odlišoval od toho mužského.
Přístup IIHF (Mezinárodní hokejová federace) je přesně opačný. Jakmile hráčky přitvrdí, většinou následuje vyloučení.
Musí to být nezvyk. Celou sezonu hrajete nějakým způsobem, pak přijede na šampionát a všechno je jinak.
Velká změna. Když jsem na začátku středečního zápasu se Švýcarkami (3:0) měla puk u mantinelu, hned jsem se rozhlížela kolem sebe a čekala, že do mě někdo vletí. A ono nic. Postupně zjišťujete, že na všechno najednou máte víc času.
Když si zápas pustí fanoušek, který pravidla úplně nezná, může si říct, že do sebe vůbec nejdeme a nedá se na to koukat.
