Cháru do slovutné Hockey Hall of Fame, která sídlí právě v kanadské metropoli, vítal i krajan Peter Šťastný. Ze slovenských rodáků je v Síni slávy doplňují ještě Stan Mikita a Marián Hossa.
„Zdenova osobnost a oddanost všemu, do čeho se vrhne, hovoří za vše. Vypracoval se v jednoho z nejlepších hokejistů, kteří v NHL kdy hráli,“ poznamenal Don Sweeney, generální manažer Bruins.
Chára, Keith, Thornton i Mogilnyj dostali pozvánku do hokejové Síně slávy |
V klubovém vedení působí od sezony 2006/07. Přesně od ročníku, kdy 206 centimetrů vysoký Chára přišel jako hráč. A hned se stal kapitánem.
Přitom do ligy vstupoval jako podceňovaný outsider, potřeboval speciální výjimky na vybavení, zkraje kariéry ho spíš posílali na basketbal a někteří si také mysleli, že k ledu zabloudil z palubovky.
„Nikdo si nedovedl představit, že by se někdy stal členem tak vybrané společnosti,“ vzpomíná pro oficiální web zámořské soutěže Rick Bowness, první Chárův trenér v NHL. Jeho svěřenec tehdy na konci devadesátých let v řadách New York Islanders měl nálepku nemotorného.
„Všichni mluvili o jeho nedostatku v rychlosti, s jakou bruslil. A přece se kolem něj projít nedalo.“
Ohromné rozpětí paží s doslova mimořádně dlouhou hokejkou nedávalo útočníkům moc nadějné vyhlídky. Chára se ale zdaleka nemohl opřít jen o tyto výhody, rozhodovala jiná vlastnost.
„Myslím si, že mým talentem je vůle a pracovní morálka,“ vystihl se pro zmíněný web dokonale. „Byl jsem ochotný udělat cokoli, bez ohledu na okolnosti jsem nepřestal cvičit a trénovat. Hnal jsem to klidně až do extrému. Věděl jsem, že makám víc než kdokoli jiný.“
Dokonce i využíval technik, kdy si vedle sebe představoval imaginárního kolegu, který dřel ještě víc než on. A tak se mu snažil vyrovnat.
Ironman Chára. Slovenský obr udivuje svou fyzičkou, obdivují ho i profíci |
Asi nebude náhoda, že se dnes věnuje maratonům a udivil třeba i výtečným výkonem na ikonickém ultratriatlonovém závodě Ironman.
V kariéře se hned šestkrát jako finalista ucházel o Norris Trophy pro nejlepšího obránce soutěže, jednou ji také vyhrál. Ale se svými metodami musel ubrat.
Krotili ho právě v Bostonu, kam jako volný hráč dorazil po velice rychlém rozhodování, jak vyprávěl při víkendovém setkání s fanoušky Torontu.
Bývalý slovenský obránce Zdeno Chára při uvedení do proslulé Hockey Hall of Fame v kanadském Torontu.
„Dnes si hráči mohou prohlédnout město a klub, jít na pohovor, seznámit se s prostředím. Ale to před dvaceti lety nešlo. Měli jsme jen telefon a agent mi říkal, že musím být připravený, až se trh s volnými hráči otevře. Protože vůbec netušíme, kdo zavolá.“
Vzpomínal na to, kterak se svou chotí Tatianou seděli na posteli a přemítali, kam by se vydali.
„Byla to obrovská neznámá, zavolají vám, řeknou vám, že je tu dohoda. Vzápětí se agent ozve s dalšími dvěma nabídkami a vy na rozhodnutí máte jen pár minut. Kluby nemají čas čekat a riskovat, že je nepřijmete, musí se rozhlížet po dalších možnostech,“ líčil poutavě Chára. „Za 180 až 200 sekund jim musíte dát vědět. Vnímal jsem to fakt silně, vy prostě nevíte, jestli to vyjde, nebo ne. A tak jsem si vybral podle intuice.“
Zvolil celek z Massachusetts, pohled do historie mu ukazuje, že tak učinil správně. Oslavil tu Stanley Cup, zahrál si další dvě finále.
ŠŤASTNÝ OBR. Kapitán Bostonu Zdeno Chára jako první zvedl nad hlavu Stanleyův pohár.
Právě tady ho brzdil trenér Claude Julien, který je podepsaný pod primátem z roku 2011.
„Musel jsem mu nakonec říct, že dělá příliš. Byť byl skvělým lídrem, stále nedosahoval těch výsledků, které chtěl.“
Chára si řekl, že v klubu nastaví nová pravidla a kulturu. Svým drilem šel příkladem. Když ho viděli spoluhráči, najednou jim bylo blbě cokoli vypouštět a přístup slovenského obra následovali.
„Vždycky se při cvičeních vrátil zpět na lajnu a chválil slovy: ‚Dobrá práce!‘ Já jsem si jen říkal, co tím myslí, vždyť mě tam zničil!“ podivoval se výtečný centr a další z bostonských tváří Patrice Bergeron.
Colton Sceviour z Floridy zkouší uhrát puk proti dvojici Zdeno Chára, Patrice Bergeron z Bostonu.
Až vojenský dril, který Brad Marchand přirovnával k totální válce, zafungoval. Jen potřeboval usměrnit, aby nedošel až do absurdního extrému, který by se negativně projevil v zápasech.
„Já totiž nikdy nebyl spokojený a nikdy se necítil dobře,“ přiznával Chára. „Vždycky jsem se snažil držet zpátky a říkal si, že můžu být pořád lepší.“
Nyní se může ohlížet s radostí. V NHL odehrál v součtu s play off 1 880 utkání, z toho 1 173 v Bostonu. A předal mu sebe, vlastní standardy.
Ostře hájil Hertla, okradl Jágra, odmítl Kladno. Teď Jumbo míří do Síně slávy |
„Na to, co jsem dokázal přinést, jsem hrdý nejvíc,“ praví s odstupem muž, jehož v polovině ledna v domácí TD Garden čeká ještě jedna ohromná pocta.
V řadách Bruins si nemohl vzít číslo 3, s nímž dříve hrával.
„Trojka už tam visela pod stropem, takže jsem si vybral číslo 33.“
Načež střelhbitě zareagoval Joe Thornton, který do Síně slávy vstoupil po boku Cháry: „No a teď tam 33 poputuje taky.“
