Asi si ho dobře vybavíte i ze soubojů s Českem. Však se Parekh ve skupině a v semifinále dohromady proti juniorům třikrát gólově prosadil. Celkově nasbíral 13 bodů s bilancí 5+8.
V padesátileté historii MS dvacítek si lépe počínal pouze čtrnáctibodový Švéd Peter Andersson v roce 1985.
Radost kanadských hokejistů po gólu v utkání s Českem. S číslem 19 slaví Zayne Parekh.
U takového hráče byste čekali, že se bude muset každý večer zastavit po zápase za novináři v mixzóně. Jenže devatenáctiletý zadák jim nebyl po celé play off k dispozici.
Minulý čtvrtek, ještě před čtvrtfinále se Slovenskem, se totiž v hloučku rozpovídal zřejmě až příliš. Sám se dlouhodobě netajil tím, že u Flames měl problémy s vlastním sebevědomím, proto nepodával žádné excelentní výkony, jaké se od něj coby devítky draftu 2024 čekaly. Osobní situaci obšírně rozebíral, na což novináři nebývají zvyklí.
Jeden z nich se proto zeptal, proč to dělá. A dočkal se další otevřené odpovědi.
Zayne Parekh (89) z Calgary Flames u puku v zápase s Vancouver Canucks, vypichuje Conor Garland (8).
„Myslím, že to je asi spíš dané tím, že hráči v NHL jsou jak roboti a nemají žádnou osobnost. Tu je podle mě potřeba mít, protože to je nejlepší způsob, jak dál rozvíjet svou hru. Nechci přicházet a být robotem. Když jsem v Calgary, mívám kolem sebe spoustu lidí, co mi říkají, abych dával opravdu jednoduché odpovědi. Ale tady si můžu dělat, co chci.“
Tentokrát si Parekh s upřímností naběhl. Jeho slova se za oceánem hodně rozebírala. Jako kontroverzní, ale i jako užitečný vhled do světa, v němž se dobře ví, že hráči dostávají pokyny, jak mají s médii komunikovat.
Na výroku zároveň asi bude i něco pravdy, jelikož v kolektivních sportech moc individuality v roli svébytných osobnosti nevyčnívají. A v hokeji je to, na rozdíl třeba od fotbalu či basketbalu, znát obzvlášť. Snahy o vlastní zviditelnění nad rámec výkonu se potlačují.
V Kanadě mluví o hororu, přišla i poklona Čechům: Mají nejlepší tým v tomto století |
Přímé vyjádření ale zejména pro Flames nevyznívá moc příznivě. Parekh se za něj po vítězství v zápase o bronz s Finskem (6:3), které Kanada po porážce od české dvacítky přijímala se smíšenými pocity, na tiskové konferenci omluvil.
„Některé věci se podle mě zveličily, nejspíš jsem se špatně vyjádřil,“ zalitoval. „Nebyl to můj záměr, upřímně se omlouvám klubu i svým spoluhráčům. Je to nepřijatelné a něco, co by se nemělo stávat.“
Situaci s ním ještě předtím řešil třeba klubový spoluhráč, obránce MacKenzie Weegar, který to přiznal médiím.
Kanadský obránce MacKenzie Weegar v akci proti Buffalu.
„Psali jsme si a už to trochu rozebírali. Asi se kvůli tomu cítí špatně, což je v pořádku. Věděl jsem, že v tom od něj nebylo nic osobního proti klukům tady, protože vím, že mu tady nic takového neříkáme. Ani já to neberu osobně a chápu, z čeho vychází. Taky nemám rád, když jsou hráči roboti. On byl akorát pod tlakem a trochu ho zradila slova.“
„Myslím, že na šampionátu juniorů jsou všichni trochu na koni, nadšení, nabuzení,“ přidal se Nazem Kadri, zkušený útočník Calgary. „Jsou to nejlepší hráči ve svém věku, což vás může až příliš nabít. Ale líbí se mi jeho sebevědomí, musíme to brát s nadhledem. Vždy se najdou lidi, co věci vytrhávají z kontextu, já bych z toho velkou vědu nedělal.“
Přece jen, hlavní pro Flames je, že Parekh i díky rekordnímu vystoupení znovu nabyl sebedůvěru, kterou si může přenést do NHL.
Jakub Dobeš v bráně Montreal Canadiens, přetlačuje se s Nazemem Kadrim z Calgary Flames.
Zrovna tak je ale otázkou, zda nepřehodnotí svůj přístup, nezačne se před médii paradoxně také uzavírat do strohých jednoduchých vyjádření. A nestane se navenek „robotem“.
„Možná si s ním promluvíme a trochu to probereme,“ dodávají Kadri s Weegarem, jenž vzápětí dodává: „Úplně lacino z toho nevyjde, nějaké vtípky padat budou.“
