Stál na ledě arény v Columbusu a zničehonic se nemohl rozjet. Do nohou se zakously křeče.
„Tohle jsem nikdy neměl, je vidět, že je to nejlepší liga světa,“ usmívá se hokejový obránce Jakub Galvas v podcastu Z voleje.
Hned ve svém prvním ročníku v zámoří si ve dvaadvaceti letech v ikonickém dresu Chicago Blackhawks s kultovním indiánem na hrudi splnil sen o NHL.
Obránce Chicaga Jakub Galvas během zápasu s Montrealem.
Sen, jenž se ještě před pěti roky, kdy s trenérem Zdeňkem Motákem a tátou Lukášem v plechovém olomouckém zimáku pilovali po tréninku střelbu, mohl zdát poněkud bláhový.
Přehledem na ledě a herní inteligencí už tehdy vybočoval, extraligu nehrál s dorosteneckým košíkem pro okrasu, ale copak ten chlapec s útlými rameny a tichým hlasem se může jednou srážet s hvězdami na kolbištích, kam brusle zarývají největší velikáni ledové hry?
Může, proč by ne.
Z volejepodcast iDNES.cz |
Má nejen talent, jímž převyšuje i svého otce, někdejšího extraligového šampiona, ale také píli, pokoru, tu skutečnou, ne o které se jen žvaní, a je ctižádostivý. Kondiční trenér, mentální kouč, výživový poradce, dřina navíc v posilovně i na ledě. Všechno jde, když se chce.
Tedy až na to nabírání kilogramů. „Ať s ním cokoli, nedokážu přibrat,“ krčí rameny. „Souboje jsem ale hodně zlepšil. I když mám méně kilo, dokážu je ustát. Pád ubere jednu dvě vteřiny a už může být gól. Nebýt na zadku, ale přikrýt puk u hrazení, je důležité.“
Zpátky z omšelého zimáku v Olomouci do honosné arény v Columbusu, je 11. ledna 2022. „Jak jsem přecházel z Finska do Ameriky, tak bych si nemyslel, že můžu naskočit do NHL hned v první sezonu, protože jsem věděl, jaká je tam konkurence,“ líčí. „Díky tomu, že se mi strašně dobře povedl kemp, cítil jsem, že šance je blíž, než si vůbec dokážu představit. V lednu to přišlo, byl jsem nadšený. Jsem hrozně rád, jaký jsem měl začátek.“
Není divu, že Galvase svíraly nepoznané křeče. Při vítězství 4:2 zvládl jako nováček téměř 24 minut a z toho sedm v přesilové hře. Úctyhodné. Podobný čas na ledě měl v premiéře v NHL z Čechů málokdo, nabízí se srovnání s rovněž ofenzivním bekem Tomášem Kaberlem.
Vypadá, jako by v NHL hrál roky. Zelenáč Galvas okouzlil Chicago |
„To byl masakr, vůbec jsem to nečekal. Někteří mladí kluci hrají v prvním startu sedm minut,“ považoval si Galvas, jenž naskočil přímo z taxi, tedy z takzvaného taxi-squadu. Volně přeloženo cestující náhradníci, co jsou připraveni hrát v případě potřeby, avšak do té doby nehrají zápasy ani na farmě.
Můj mentor Vykoukal
Ještě k tomu byl po covidu, dvacet dní od posledního mače a najednou dostal takovou nálož při debutu. Hezky se vším všudy. Tedy i na přesilovce s esy Patrickem Kanem a Jonathanem Toewsem.
„Hlavně jsem se snažil poslouchat, co jim vyhovuje. Šlo to vidět na ledě. Kane měl vždy napřáhlou hokejku a čekal na přihrávku, ani jsem neměl moc na výběr. Ale říkali, že když bude prostor, mám vystřelit. Je to neuvěřitelný,“ pořád nemůže uvěřit, v jaké společnosti se ocitl. „Se všemi jsem se pozdravil. Je masakr vidět takové hráče naživo, nedokázal jsem si to ani představit. Z některých mám pořád obrovský respekt. Ale popovídat si s nimi je v pohodě. Snažil jsem si to užívat, nečekal jsem, že mě dají na první přesilovku. Bral jsem to jako výbornou příležitost.“
Ironická partnerka = klidný Galvas. Nahrávat Kaneovi? Jasně, není problém! |
Fyzioterapeuty poprosil, aby mu namíchali iontový nápoj, na střídačce se snažil hodně dýchat, aby dostal do těla kyslík a v hlavě si promítal rady mentálního kouče Jiřího Vykoukala, dvojnásobného mistra světa, jenž se dokáže do pocitů svého klienta vcítit i proto, že sám na začátku kariéry usiloval na farmě o místo v NHL. Byť marně, ví, jaký je to nápor na duši i tělo mladého hokejisty. „Musím Jirkovi poděkovat,“ vzkazuje Galvas.
„Pracovali jsme jak na zlepšení herních situací, tak na opakování toho, co prosazuje - dávat hlavě jednoduché pokyny, nepracovat se špatnými scénáři, což jsem dělal minulé roky a nedařilo se mi uklidnit. Teď mám na každé střídání jasně daný plán, co budu dělat. Soustředím se jen na vlastní práci a žádné vnější vlivy mě nemůžou ovlivnit. Hodně mě to uklidnilo a díky tomu jsem mohl podat výkon, který jsem chtěl.“
Jakub Galvas hostem podcastu Z voleje
I když nebodoval, hrnula se na něj chvála ze všech stran. „Poslouchá se to hezky. První kolečko na ledě byl splněný sen. Zápas měl tempo, dělal jsem dobré věci a nakonec výhra. Všichni měli dobrý pocit. Budu si to pamatovat. Ale už když jsem hrával s tátou, tak mi říkával, že každé střídání je nové a musíš začínat od začátku,“ snaží brát komplimenty i kritiku s nadhledem. „I když dám gól, nenechám se unést v oblacích. Mám v sobě zakódované být připravený na každé střídání a nebrat v potaz, jestli se mi to minulé povedlo, nebo ne. Je to těžké hlavně po chybách, proto taky pracuji s Jirkou a snažím se ze sebe udělat maximálně možného nejlepšího hráče.“
Když ti tleskají Kane i Toews
Asi už vám došlo, že Galvas je ryzí profík, který obětuje hokeji spoustu času i po tréninku. „Mentální příprava je pro mě možná ještě důležitější než fyzická. Hodně jsem se vtom zlepšil. Pořád je co zlepšovat, ale cítím se o hodně líp a víc si zápasy užívám,“ vypráví v olomouckém Divadle na cucky. „Chicago má mentálního kouče, který s námi pracuje. Je to velmi důležitá součást dnešního profesionálního sportu. V Olomouci jsme nikoho neměli. Vůbec prvního mentálního kouče mi domlouvala partnerka, asi to na mně cítila,“ usměje se.
Trenéři, spoluhráči i novináři ocenili jeho bruslení a správnou volbu v řešení situací na obou stranách kluziště. I když aby mu začátek přece jen trošku usnadnili, posílali jej na led především v útočné třetině.
Po úvodním buly tak nastoupil až za deset vteřin. „Když hraje hráč víc v útoku než v obraně, dodá mu to sebevědomí. Hlavní je dát jednoduchou přihrávku, správnou, rychlou. Hodně dbají na to, aby byla nahrávka co nejrychlejší a nejpřesnější. Na tom chci ještě zapracovat.“
Nejen na svižnosti přihrávek.
Galvase v zámoří mění z ofenzivního beka na komplexního, na farmě v Rockfordu i Chicagu chtějí, aby měl perfektní defenzivu. Vylepšují i situace na modré čáře a další detaily hry. „Přijde mi, že jsem trošku jinej. Hlavně na farmě jsem si toho všímal. Nedostal jsem tam prostor v přesilových hrách. Defenzivní činnost byla pro mě hlavní.“
Hltá i mnohé rady táty, jenž patřil k extralize nejlepším defenzivním zadákům. „Hlavně být nachystaný, dívat se kolem sebe, ale těch rad mi dával hodně. Třeba budu nakonec defenzivní jako on,“ mrkne.
Jakub Galvas a jeho otec Lukáš Galvas
I když se NHL hodně změnila, už neplatí, že prim hrají velcí siláci, ale cení se především rychlost a šikovné ruce, pořád se musí mít drobnější Galvas na pozoru. „Je to dobře pro mě. Musím být rychlejší než silní a velcí hráči, aby mě nemohli trefit,“ říká. „Před zápasem se připravuji na hráče, kteří umí hitovat, jsou silní, velicí a je třeba si na ně fakt dávat pozor. Ale někdy se v té rychlosti stane, že se špatně podívám, uběhne sekunda a už jsem dole.“ Po výhře v Edmontonu převzal v kabině od spoluhráče Dylana Stromea tradiční zápasnický pás pro nejlepší hráče jestřábů. Galvasovi tak aplaudovali hvězdní kumpáni. „Na zadní stranu pásu se píše, kdo to vyhrál. Zajímavá jména. Pro mě obrovská čest.“
Přestavba. Bez DeBrincata!
V prvním ročníku v NHL stihl šest zápasů, z toho pětkrát s ním v sestavě Chicago vyhrálo, třebaže se jinak trápilo a počtvrté za posledních pět sezon nepostoupilo do play off, což je znát i na nespokojenosti fanoušků vzpomínajících na nedávné tři Stanley Cupy. „Je to cítit. Dřív chodilo devatenáct tisíc, teď patnáct.“
Připouští, že byl trošku zklamaný, že nepřidal víc startů, tím spíš, že už se sbíraly hlavně zkušenosti než body. „Ale je pravda, že na konci jsem se cítil unavenější. V dubnu jsme hráli na farmě patnáct zápasů ve třiceti dnech, je to pro evropské kluky dost. Další šance v NHL nepřišla, ale je to pro mě motivace do kempu, že se tam chci udržet na dýl,“ povídá odhodlaně.
Chicago totiž prochází výraznou obměnou kádru, prověřených obránců není příliš. „Vytrejdovali i mladé hvězdy. Prochází přestavbou a já mohu jen doufat, že budu její součástí,“ přeje si.
Na rozdíl od českého střelce Dominika Kubalíka, jenž zamířil do Detroitu. „Moc mi pomáhal. Když jsem byl bez auta, vždycky mě nabral z hotelu,“ lituje odchodu krajana. „Je to perfektní hráč, škoda, že nedostal v sezoně víc prostoru. Nevím proč. Asi se jim nehodil. Věřím, že to prokáže v Detroitu. Je to škoda, ale NHL je byznys a nikdo neví, kdy bude vytrejdovaný.“
 |
Copak Kubalík, větší šok nejen pro fanoušky Chicaga byl trejd Alexe DeBrincata do Ottawy za tři výběry v draftech. Nejde o veterána, ale o čtyřiadvacetiletého kanonýra, který v ročníku nasázel 41gólů a dala by se na něm postavit budoucnost organizace. A tak se častěji vyskytují prognózy, že Chicago se bude na spodku soutěže soustředit na draft.
„Vůbec se v tom nevyznám. Bude asi těžší se dostat do play off, ale ideální příležitost pro mě,“ přemítá Galvas. „Upřímně je těžké pochopit, že DeBrincat, mladý kluk, který by mohl být podle mě hvězda přestavby, jde pryč za nějaký draft picky, u kterých nikdo neví, jestli budou tak dobří jako Alex. Bylo to velmi překvapující, vůbec jsem to nečekal. Ale tak se manažer s ostatními lidmi rozhodl a uvidíme, co to organizaci přinese.“
Galvas věří, že si upevní místo v týmu, o čemž snil v Olomouci i ve Finsku. Ostatně už dobrodružná cesta je naplňující podobně jako cíl. „Sen, který se mi povedl, je díky cestě, na které jsem pracoval celých pět let. Je to krásný pocit, ale rozhodně nechci skončit na šesti zápasech. Práce pořád trvá, chci dokázat, že můžu hrát v NHL klidně celou sezonu.“
I ostré zápasy na farmě jej posouvají, ačkoli zásadní rozdíl vypozoroval: „Neměl jsem tam ty křeče.“
