Proč jsi ji ještě neshodil, Wayne?
„Asi se tomu podvědomě bráním,“ vysvětlil nedostižný rekordman NHL po svém posledním mači 18. dubna 1999. „Už ji na sebe nikdy nenavléknu, takže je těžké ji teď ze sebe stáhnout. Abych byl upřímný, vůbec se mi nechce.“
Právě před 21 lety se v nejslavnější aréně světa usazené na Manhattanu mezi 7. a 8. avenue konala velkolepá a neopakovatelná rozlučka kanadského hokejového génia.
„Odnesl jsem si z ní obrovský zážitek, nikdy na ni nezapomenu. Jsem rád, že jsem u toho mohl být,“ říká Jiří Šlégr, bývalý obránce Penguins. „Zápas měl výjimečnou atmosféru a úplně jiný nádech. Wayne si na každé střídání bral jinou hokejku, čímž vlastně vytvářel vzácné suvenýry. Věnoval je pak spoluhráčům a do dobročinných dražeb.“
Ve vyprodané hale, jež unikátní střechou připomíná šapitó, se tenkrát čile mísila radost se smutkem. Šlégr byl jedním z pěti krajanů, kteří v závěrečné partii základní části NHL nastoupili za Pittsburgh a pomohli mu k vítězství 2:1.
Kouzlo představení umocnila skutečnost, že v prodloužení rozhodl a kariéru pana Božského ustřihl Jaromír Jágr. Zamíchal pukem před brankářem Mikem Richterem a prostrčil mu ho mezi betony.
„Hned mě napadlo, že jsem udělal něco, co jsem asi neměl,“ líčil v knize Má léta v Pittsburghu. „Jako bych dvacet tisíc diváků na stadionu najednou zabil. Chytali se za hlavu a já měl hrozný pocit. Dal jsem svůj nejhorší gól v životě. Chtěl jsem to vrátit zpátky, ale nešlo to.“
Pírko mezi hromotluky
Svalnatec Šlégr si stále v mysli promítá své první setkání s Jeho Veličenstvem, prohnanou hokejovou „sušinkou“, jež v lednu 1993 válela za Los Angeles Kings. Příhoda svědčí o Gretzkého umění lépe než všechny jeho nadpozemské statistiky a sbírka trofejí, jež by snadno zaplnila nejedno krajské muzeum.
„Trenér Pat Quinn mě upozorňoval, ať za Waynem nechodím za bránu. Že je tam jeho území, ve kterém je děsně šikovný. Že si umí narazit puk o brankovou konstrukci.“
„Chytrák z Čech si samozřejmě povídá, že ho přece nebude motat nějakej Gretzky. Vyběhnu na něj a... On si to hodil o branku, vyhnul se mi otočkou a nahrál nehlídanému klukovi na gól do prázdné.“
„Doteďka se musím smát, když si vzpomenu na kouče, jak stál na střídačce, koukal na mě, jak se vracím z ledu, a kroutil hlavou.“
„Wayne byl nesmírně inteligentní hráč, který věděl, že než k němu soupeř přijede, on stihne puk šoupnout někomu do volného prostoru. A vzápětí si najede na zpětnou nahrávku. Měl úžasný cit pro hru.“
Postavou se Gretzky mezi nakynuté hokejové „hrany“ nehodil. Úzká ramena. Síla na úrovni staršího žáka. Utahovali si z něj, že svou střelou švihem by nerozbil ani okno.
A přece v NHL za dvacet sezon nastřádal 894 gólů a 1 963 asistencí. V ročníku 1981/82 se trefil 92krát. Jeho „osobák“ v produktivitě? 215 bodů (52+163).
„Nikdo v lize nedominoval jako on,“ tvrdil Jágr. „Jako byste nejlepší současný model auta poslali na silnici před patnácti lety.“
Chtěl k sobě Bureho
Ani slovutný Gretzky ovšem neutekl před stářím. Bolela ho záda. V NHL se na přelomu tisíciletí málo trestaly fauly holí. Řada mužstev sázela na urputnou obranu. Mrzelo ho, že Rangers navzdory gigantickému rozpočtu nepatřili mezi špičku a že mu odmítali přivést na křídlo některého z dravých kanonýrů. Lákal na Manhattan třeba Jágra, s nímž měl stejného agenta.
„Gretz si taky přál, aby k nám přišel Pavel Bure,“ popisoval Petr Nedvěd, jeho tehdejší parťák. Sportovní celebrita se mu občas svěřovala se svým zklamáním. „Toužil ještě vyhrát Stanley Cup a v New Yorku by to byla fakt pecka. Kdyby mu to s Burem sedlo, mohl v NHL vydržet ještě aspoň sezonu. Jenže Rangers nehodlali obětovat talentované kluky nebo výběry v draftu. Škoda.“
Gretzky své záměry tajil. Jenže už v únoru 1999 se proslýchalo, že by se mohl odebrat do penze. A tak jej Martin Straka, další člen takzvané české mafie v Pittsburghu, po jednom zápase požádal o podepsanou hokejku. Dostal ji. S věnováním.
Loučení Waynea Gretzkého:
O dva měsíce později si ke své prozíravosti blahořečil. Penguins přiletěli do New Yorku poněkud rozvrkočení. Potřebovali si vylepšit pozici pro nasazení do play off, zatímco Rangers už naději na postup ztratili. Naprosto jasným tématem blížící se partie přitom bylo loučení posvátné devětadevadesátky.
Gretzky na něj pozval rodiče, úhlavního soka Maria Lemieuxe, bývalé kumpány Paula Coffeyho či Marka Messiera. Novinové titulky a transparenty, jež do hlediště nesli šťastní majitelé drahocenných lístků, volaly: „Neodcházej!“ a „Nedělej to, Wayne!“
Na jednom plakátu stálo: „Gretzky, druhý syn boží.“
Schylovalo se ke znamenitě organizované i živelné slavnosti.
Bude se hrát do těla?
Gretzky dostal od klubu černý mercedes, od mužstva kožené křeslo ve tvaru baseballové rukavice, trenéři a maséři mu sehnali doživotní permanentku na Yankees v MLB.
Už úvodní ceremoniál se protáhl. Gary Bettman, komisař NHL, na něhož obecenstvo jako obvykle dunivě bučelo, oznámil, že číslo 99 je navždy vyřazeno ze všech sad dresů všech klubů NHL.
Rocker Bryan Adams do textu kanadské hymny zapojil vzkaz: „Budeš nám chybět, Wayne Gretzky!“
A pěvec John Amirante pozměnil předposlední verš americké národní písně Star-Spangled Banner na „v zemi Waynea Gretzkého“.
Penguins zatím tuhli na lavičce. Netušili, zda se zápas promění v exhibici. „Bude se vůbec chodit do těla?“ ptali se mezi sebou.
Skoro všichni samozřejmě sledovali hlavního hrdinu. Drželi mu palce. Pozorovali, jak převléká dresy a dělá z nich relikvie.
Na kluzišti se však odvíjela vcelku normální partie. Alexej Kovaljov postrčil hosty do vedení. Brian Leetch vyrovnal v přesilovce po Jágrově vyloučení, k čemuž klasickou mazanou asistencí přispěl Gretzky.
Ten v utkání dvakrát vypálil, obě rány zastavil Tom Barrasso. Párkrát se mohlo zdát, že podle nachystaného hollywoodského scénáře rozhodne sám oslavenec. Jenže žádná taková zápletka na publikum narafičená nebyla, takže jeho šance zůstaly nevyužité a skóroval až Jágr v čase 61:22. V New Yorku chybělo pět minut do šesté hodiny večerní a rozlučka muže s přezdívkou „The Great One“ pokročila do závěrečného dějství.
Objetí se Supermanem
Následoval příval dojemných i humorných scének. Ukáply tisíce slz. Sám Gretzky se smál a plakal zároveň. Podal si ruku se všemi hráči „Pens“. Zaplul do mohutného Jágrova náručí a vyslechl omluvu za pokažení večírku.
Pomalu kroužil po ledě. Mával. Plácl si s dětmi, které se nahýbaly přes plexisklo. Sebral z ledu květiny. V bráně, kterou vjíždí rolba, se sklonil a objal na invalidním vozíku sedícího herce Christophera Reevea, představitele Supermana a oddaného příznivce Rangers.
Jaromír Jágr v posledním zápase Waynea Gretzkého:
Vyfotil se s celým mančaftem, přičemž za ním přiběhli synkové Trevor a Ty ve světlých košilích a šedých kravatách. Na tribuně tleskali rodiče Walter a Phyllis, manželka Janet a dcera Paulina v brýlích s kulatými obroučkami.
Z reproduktorů duněly připravené tematické hity od Aerosmith (I Don’t Want to Miss a Thing), Shanii Twain (You’re Still The One) či Tiny Turner (Simply The Best). Fanoušci je občas dokázali přehlušit skandováním: Gretzky, Gretzky!
„Nemyslím si, že by jediná duše po skončení utkání opustila tuto budovu,“ pravil jeden z komentátorů v přímém televizním přenosu.
Po patnácti minutách Gretzky zmizel v zákulisí. Vzápětí se ještě jednou vrátil do potemnělé arény na další děkovačku. Naposled.
Pochodeň pro Jágra
Ani z následné tiskovky, na níž seděl téměř v plné zbroji, se nikam nehnal. Bral ji jako důležitou součást show. Svou kariéru si chtěl ještě aspoň o pár chvilek prodloužit.
„Bylo příznačné, že se v prodloužení prosadil nejlepší mladý hráč v lize,“ pronesl. „Mluví se o předávání pochodně mému nástupci... Jágr ji převzal. Patří mu, což jsem mu řekl na ledě. Mám z něj radost.“
Když o výroku slyšela česká osmašedesátka, s rozpaky podotkla: „Já mám nést pochodeň? Jako v NBA nikdo nenahradí Michaela Jordana, nikdo nebude dalším Waynem.“
Madison Square Garden utichla. Příběh však čekal na tečku a pokračoval na párty ve 107. patře jednoho z „dvojčat“ Světového obchodního centra, jež se ještě tehdy tyčila nad dolní částí Manhattanu.
Gretzkého synci obletovali Jágra, jehož měli za skutečnou superstar, neboť „The Great One“ byl hlavně jejich táta. Ano, dorazili i hoši z Penguins. Manažer Craig Patrick jim řekl, že se návrat do Pittsburghu kvůli poruše letadla odkládá.
KANADSKÉ LEGENDY. Gordie Howe, Wayne Gretzky a Mario Lemieux (zleva) při společném natáčení.
Šlégr si pamatuje krásný výhled na sochu Svobody i oslavencovo vtipné poděkování protivníkům, že ho nezranili. Jen na podepsanou kšiltovku s číslem 99 věnovanou samotným Waynem pozapomněl: „Vidíš, musím se po ní podívat. Tyhle poklady schraňoval taťka.“
Šlégrův nevlastní otec loni zemřel. Dvojčata už nestojí. Jágr netřímá pochodeň. Čas letí. Ale sláva legendy s číslem 99 trvá.
