Pro české fanoušky jste byl dlouho v ústraní, v národním týmu vás narozdíl od jiných českých brankářů v NHL neviděli. Změnilo se to po mistrovství světa, které pro vás bylo první velkou reprezentační akcí? Cítíte nyní větší popularitu?
Ani nevím. Já tu po mistrovství světa pobyl jen dva dny. Pak jsem odcestoval a vrátil se až po měsíci. V Třebíči mě stejně všichni znají, tam se nic nezměnilo. A jinde? U brankaře lidi nevidí obličej, takže pokud to není zrovna Dominik Hašek, nebývá gólman až tak známý.
Přesto si vás víc všímají média a určitě i fanoušci...
Možná ano. Ale pořád je tu spousta takových hráčů, že já se mezi nimi lehce ztratím. Jarda Jágr, nebo Patrik Eliáš, který tu měl Stanley Cup. A navíc se teď pořád psalo o návratu Dominika. Potíže s nadměrnou popularitou opravdu nemám.
Sledoval jste situaci okolo Haškova návratu do NHL? Co si o tom myslíte?
Já mám pro Dominika obrovský respekt. Nikdy jsem se moc nezajímal o ten incident v in-line hokeji a doufám, že se vrací proto, že si prostě chce ještě zahrát. Pokud ano, strašně mu přeju, aby se mu dařilo a aby byl spokojený i za rok. Třeba Ivana Lendla taky nechápali, proč pořád hrál, když už nebyl nejlepší. Prostě proto, že ho ještě pořád bavilo. Nevadí, když někdo skončí až, když má jeho výkonnost sestupnou tendenci, to je na uvážení každého hráče.
Těšíte se na zápasy s Detroitem?
My s nimi hrajeme sedmkrát za sezonu, takže si jich užiju dost a dost. Ale nikdy jsem se na Detroit moc netřásl nadšením, i když se těším na každý zápas. I přesto, že někdy pro brankáře nedopadne statisticky tak, jak bych si přál, hraju rád v Joe Louis Areně, protože je tam vždycky plno a je tam skvělá atmosféra. To samé i u nás doma. Do Tennessee se přestěhovaly dvě automobilky, takže v Nashvillu je strašně moc fanoušků Red Wings. Když Detroit přijede k nám, v hale je osmdesát procent jejich příznivců a jen dvacet procent našich. Takže s nimi vlastně hrajeme sedmkrát do roka u nich.
Který tým je pro vás nejnepříjemnější? Proti komu se vám v NHL chytá nejhůř?
Nepříjemní soupeři pro mě nejsou týmy jako Red Wings, kteří hrají útočným stylem. Špatně se mi chytá proti defenzivním celkům, co spoléhají jen na brejky. Nerad nastupuju třeba proti Minnesotě, která mívá tak patnáct střel za zápas. Někdy se pak stane, že pustíte tři, čtyři góly a vypadáte jako pitomec. Třeba proti Coloradu na mě jde čtyřicet střel, tam může brankář jen vyniknout.
Po šampionátu jste nebyl měsíc v Česku. Kde jste začátek léta trávil?
Byl jsem v Nashvillu, kde jsem měl pár věcí na vyřízení. Po sezoně jsem kvůli reprezentaci odcestoval strašně narychlo a zbyly tam na mě takové záležitosti jako třeba návštěva zubaře.
Takže jste si ani neužil dovolenou?
To zase ano, celý měsíc jsem netrčel jen v Tennessee. Vydali jsme se s rodinou do Mexika, do Cancúnu. Taková Americká klasika. Původně jsem chtěl jet na Bahamy, ale tam jsou potřeba víza, to by trvalo dlouho. A my už se chtěli brzo vrátit domů za rodiči, tak jsme si zvolili mexiko.
Co jste si z Mexika odnesl za zážitky?
Především jsem si přivezl tři kila navíc. (smích)
To vám tak chutnalo?
To teda jo. Mexická kuchyně je fantastická, já mám rád luštěniny i ostrá jídla a tohle všechno se tam mísí.
Cestovatelé tvrdí, že Mexiko občas bývá dost divoké. Nebyla vaše dovolená nebezpečná?
Kdepak, my jsme s sebou měli malou tříletou dcerku, takže jsme nikde necestovali a byli jen u moře v rekreační oblasti. A tam to bylo v klidu.
Pomohla vám relaxace u moře zapomenout na zklamání ze závěrečných zápasů na mistrovství světa?
Určitě. Když člověk někam jede, vždycky chce vyhrát. A protože se to nepovedlo, byl jsem zklamaný jak osobně, tak kvůli týmu. Ale díky bohu to nebyl můj poslední důležitý hokejový zápas, zase to začne všechno znovu. Vždycky říkám: dokud nejde o poslední utkání kariéry, vždycky se nad neúspěch dokáže člověk povznést.
Další důležitý zápas, to myslíte exhibice Jágr týmu, se kterým se teď připravujete?
Tak to radši ne. Hned v první letošní exhibici jsem dostal deset gólů. Ale mám před sebou těžkou sezonu v NHL. V posledním ročníku jsem si vydobyl určité postavení a teď ho musím potvrdit. Bude o co bojovat. A myslím, že o to v NHL jde. Člověk si nikdy nemůže být jistý místem a jakmile na chvilku poleví, může o svou pozici přijít a už ho nikdy nemusí získat. Já jsem si toho plně vědom, proto se poctivě připravuju na každou sezonu.
Příkladem brankáře, který přišel o své vydobyté postavení v mužstvu je Milan Hnilička, se kterým se teď střídáte v Jágr týmu . Bavili jste se o tom spolu?
Zatím ne. Ale samozřejmě vím, v jaké situaci Milan je. Jsou určité okolnosti, které hrají v jeho neprospěch, ale bohužel, to je hokejový život. Člověk si někdy říká, že když jednou má nějaké postavení, bude ho mít vždycky. Ale tak to není. Ten spád je v NHL strašně rychlý, točí se tam dost velké peníze a pokud člověk nepodává takové výkony, jaké by si představoval jeho zaměstnavatel, může změna přijít velmi náhle.
Za rok hrozí kvůli nové kolektivní smlouvě v NHL výluka. Uvažoval jste o tom, kde byste v takovém případě hrál?
Samozřejmě na to myslím. Jsem sice hráčem Kladna, ale už jsem se předběžně domlouval se Znojmem, které má práva i na Patrika Eliáše. Rád bych hrál příští rok za Znojemské orly.
