„Nesoustředím se na to, jakou pozici v draftu budu mít, soustředím se jen na svůj výkon v klubu a reprezentaci. Mám své cíle,“ řekl sedmnáctiletý hráč, který má šanci uspět už v prvním kole.
Jeho táta stejného jména je pořád v kádru Třince, kde se podílel na jeho zlaté éře. „Já si hodně vážím toho, že můj táta hrál hokej. Tedy pardon, ještě pořád hraje,“ opravil se s úsměvem Dravecký junior. „Je neskutečné, že ve 40 letech stále nastupuje v extralize. Fakt klobouk dolů. Pro mě je jen výhoda, že mi může poradit z neskutečných zkušeností, které za celou kariéru pobral a ještě bere.“
Na rozdíl od svého táty kmitá v obraně, byť útočník Dravecký starší platí za univerzála a také už v defenzivní dvojce zaskakoval. „Kde ho bylo potřeba, tam šel. Takoví hráči jsou v dnešní době cenní. Chtěl bych na něj navázat a něco mít po něm, ale jsem trošku jiný typ než on. Jsem sice obránce, ale víc ofenzivní,“ popsal se teenager. „Správný hráč by měl hrát tam, kam ho trenér dá. Bez toho, aby byl uražený anebo měl nějaké kecy.“
Chci český dres, rozhodl se Dravecký mladší. Na Slovensku necítil zájem |
Se svým tátou si v Třinci zahrál jen při exhibici. Šance by byla i v extralize, jenže on upřednostnil přesun do Košic, aby mohl reprezentovat Slovensko, krajinu svých rodičů. Po roce se sbalil a řekl sbohem, protože necítil zásadní zájem.
„Já chtěl reprezentovat Slovensko, proto jsem šel na tamní klubovou scénu, jenže to nevyšlo podle představ. Takže jsem potom vyrazil do Švédska, kde mě hodně chtěli už dva roky předtím. Natolik mě to přesvědčilo, že jsem kývl, cítil jsem se tam komfortně,“ vzkázal do Rögle, kam se přesunul kvůli stylu hokeje, který se v zemi tří korunek vyučuje. „Švédský je jiný než český, který je víc defenzivní. Mně jako ofenzivnímu obránci dala švédská škola víc.“
A taky, když ztropil hrubku, nedělala se z toho věda ani humbuk. Naopak, brali to jako zkušenost.
„Když uděláte chybu, chtějí vám pomoct. Když se mi to stalo mimo Švédsko, někdy jsem zůstal i sedět na střídačce. Tam mi řekli: Zkus to i příště, v životě to tak je, chybami se člověk učí,“ potěšilo Draveckého, byť náturou není jako Seveřan. „Oni až tolik emocí jako my Češi nemají. Párkrát jsem pustil uzdu emocím a dívali se na mě divně: Co to je? Hned jsem pochopil, že tam žijí jiní lidé. Ale dobří, cítil jsem se tam skvěle.“
Dravecký ve slovenském dresu.
Nastupoval za týmy U18 a U20, tři starty si zapsal i za áčko ve švédské lize. Což mu pomohlo k tomu, aby ho trenéři juniorské reprezentace pozvali na letní Turnaj pěti zemí do Chomutova. Ještě nastupoval s košíkem a je pravděpodobné, že se zúčastní i mistrovství světa.
„Má výborné hokejové čtení a pohyb, pořád je ještě trochu dětský,“ charakterizoval ho kouč české dvacítky Patrik Augusta. „Musí hru učesat, aby věděl, kdy si může co dovolit. Má dovednosti na vysoké úrovni, ale také spoustu práce před sebou.“
Tu práci teď dělá v Kanadě, v OHL už má čtyři starty a dva kanadské body za gól a asistenci. „Brantforde, jsi připraven?“ napsal na svůj Instagram na uvítanou v novém klubu, kde působí i Adamové Benák a Jiříček.
Draveckého příchod kvituje trenér Jay McKnee: „Vlad je dynamický, hbitý hráč a skvělý bruslař se skvělýma rukama. Chceme mu pomoci posunout se na další úroveň.“
K tomu ho může postrčit i světový šampionát juniorů, který na přelomu roku hostí USA. „Je to vyspělejší hokej, ne už dětský. Trenéři apelují, ať ho zahodíme a hrajeme dospělácký,“ přiblížil Dravecký. „Ve dvacítce jsme výborná skupina. Rozhoduje nejen talent, ale i parta, jestli každý za každého hraje srdcem. Ego by v nároďáku nemělo vůbec být, když hrajeme za krajinu, kterou máme na hrudi.“
V případě Draveckého je to po slovenské epizodce zase český státní znak.
„V rodném listě mám Ameriku, celá rodina je ze Slovenska kromě mojí sestry, která se narodila v Krnově. A já jsem jako ona Čech!“
