„Dva měsíce tady v Česku - trénink a příprava na sezonu - utekly strašně rychle. Ještě jsem se ani nerozkoukal a příští týden ve čtvrtek už letím zpátky,“ řekl hokejista, jenž v pátek oslavil 25. narozeniny.
„Víceméně jsem se snažil držet toho samého, na co jsem byl zvyklý. Suchou přípravu jsem zakončil soustředěním s tátou a plynule jsem přešel na led s Dynamem. Připojil jsem se 14. srpna, což bylo akorát měsíc před kempem,“ líčil.
Trénoval jste tedy opět na Sokole s atlety AC Pardubice, které má váš otec Miroslav na starost?
Přesně tak. Já na to soustředění jezdím rád i z toho důvodu, že tam je fajn kolektiv a je to takové vytržení ze stereotypu, než když tam jsem jenom sám s tátou. Je to zpestření, větší motivace do tréninku.
Tomáš Nosek- Hokejový útočník, narozen 1. září 1992 v Pardubicích. Měří 191 centimetrů a váží 95 kilogramů. Odchovanec Dynama a pozdější reprezentant po zisku extraligového titulu v roce 2012 a dalších dvou sezonách v nejvyšší soutěži podepsal jako nedraftovaný hráč smlouvu. |
Jak ostatní berou, že se s nimi připravuje profesionální hokejista?
To nevím, já jsem se jich na to nikdy neptal. (úsměv) Ale doufám, že to vnímají pozitivně. Snažím se dělat všechno naplno a jít příkladem, aby s nimi i táta měl míň práce. Snad si z toho dokážou něco vzít a budou taky makat.
Golden Knights mají v tuhle chvíli 20 útočníků a 12 obránců, takže se to bude třídit na kempu. Zamlouvá se vám, jak to manažer McPhee zatím poskládal?
Hlavně se mi líbí, že tam jsou kluci okolo 25, 26 let, moje věková skupina. Je vidět, že na těchto hráčích střední generace chtějí stavět. Doufám, že tu šanci dostanu a nezklamu. Že ukážu, že si mě vzali právem a budu právoplatným členem klubu.
Vegas si navíc vytáhlo hned tři velké talenty v prvním kole klasického draftu, je tam tudíž perspektiva výrazného zlepšení v příštích letech.
Přesně tak, zvolili tuhle cestu. K mání byli i starší zkušení hráči, ale raději sáhli po ne tak známých mladších. Chtějí ten tým postupně budovat. Kvituju, že hned nevyhlašovali: chceme do play-off, vyhrát Stanley Cup.
Už jste mluvil s boleslavským Tomášem Hykou, který se bude také prát o místo v sestavě?
Jo jo, už jsme si psali. Potkali jsme se na jednom srazu reprezentace v mládeži, takže se známe. Tomáš tam myslím letí už na nováčkovský kemp, který je o týden dřív. Budou hrát nějaké zápasy, jako byl turnaj pro prospekty v Detroitu. Samozřejmě vítám, že tam bude nějaký Čech a že si budeme moci pokecat. Doufám, že se nám to oběma povede a vytvoříme tak silný tandem.
Tomáš Nosek (v červeném) v dresu Detroitu během utkání proti Buffalu.
Jednoho hráče dobře pamatujete z Grand Rapids, přestože nyní už nastupoval jinde. Finského kanonýra Teemu Pulkkinena. Jak se těšíte na něj?
První rok, co jsem hrál v Grand Rapids, jsme tam byli tři Evropani a drželi jsme spolu. Když jsme jeli ven, chodili jsme vždycky na večeře. S Pulkkim udržujeme dobré vztahy. Je to střelec, snajpr, který dal dvě sezony po sobě v AHL přes třicet gólů, což je super. Je pochopitelně lepší, když tam takhle někoho znáte. I tak to ovšem zpočátku bude dost těžké a ostré. Já nemám moc rád změny; teď tam přijedu a nebudu pomalu nikoho znát. Takže jsem rád, že tam budou aspoň tihle dva kluci.
Ve Vegas jste se zasnoubil s přítelkyní a strávili jste tam spolu pár dní, takže nějakou představu o tom, jak to tam chodí, máte. Nakolik se tam orientujete?
Je pravda, že jsme loni ve Vegas byli při pauze na All Star Game a udělali jsme si výlet do Grand Canyonu, kde jsem ji požádal o ruku. Celé jsme si to tam užili - i Vegas a všechno s tím spojené. Noční život, show, zábavy... Zahráli jsme si trochu i v kasinu, ale ne že by mě to nějak chytlo. Spíš to bylo takové, že to na vás prostě dýchne a chcete si to zkusit. Centrum je jedna velká ulice, kde jsou kasina, hotely, kde se to všechno odehrává - Las Vegas Strip. Kolem už je víceméně jenom poušť, zase tak velké město to není.
Myslíte, že vám bude vyhovovat anonymita toho města? Přece jen Detroit je americký „Hockeytown“, a ve Vegas se objevuje spousta celebrit.
Já nevím, mě asi stejně nikdo moc nezná. (úsměv)
To by se třeba v Detroitu záhy změnilo...
V Detroitu možná jo, to je pravda. Je to mekka hokeje v USA. Ve Vegas to bude jiné. Známých lidí tam bude hodně. Ale já s tímhle problém nikdy neměl. Když mě někdo zastaví, a není až moc vlezlý, tak se vyfotím nebo podepíšu a nedělám s tím žádné cavyky.
Musím říct, že mě překvapilo, když jste se mi nedávno do telefonu představil jménem. To vrcholoví sportovci zase tolik nedělají.
Jsem tak vychovaný. Na druhou stranu nemám rád, když vás lidi nikde nepotkají a napíšou vám na sociální sítě. Osobní kontakt je něco jiného, než když někdo třeba přes Facebook žádá: Neposlal bys mi kartičku nebo fotku? Nebo podepsanou hokejku...
Jack Eichel (15) z Buffala má k puku blíž než Tomáš Nosek (83) z Detroitu.
To se stává často?
Nevím, jestli často, ale stává se to. Jsou dvě skupiny fanoušků. Slušní a neslušní. Ale nějak to neřeším. Ve Vegas tohle myslím nebude žádný problém, zase tak slavný vážně nejsem. (úsměv)
Už znáte svoji budoucí adresu?
Ještě ne. Budu to řešit po příletu.
Mimochodem, jak to tam s bydlením funguje? Jsou i na farmě služební byty jako třeba tady, nebo klub jenom dá hráči pár nabídek, mezi kterými volí?
Tipy můžou dát, ale každý hráč si to zařizuje i platí sám. Samozřejmě jsou hráči, kteří ubytování svěří agentovi, mají na to lidi. Napíšou si lokalitu, konkrétní požadavky a oni jim to vyberou. Já jsem takový, že chci vidět, kde budu celý rok bydlet. Obejdu si to.
V AHL člověk bere většinou jenom zlomek peněz co v prvním týmu v NHL. Jak se vám s nimi dařilo v Grand Rapids vyjít?
Člověk si na farmě vydělá jenom na žití, neušetří skoro nic. Já měl vždycky při příletu i odletu na kontě úplně to samé. Na běžný život to jsou nadstandardní peníze, ale kariéra je krátká. V NHL je to o něčem jiném.
Alespoň jste tedy nezatížil svým pobytem v USA rodinu.
Já na peníze nikdy nebyl, i proto jsem v Americe zůstal takhle dlouho. Spousta kluků už by to možná i vzdala a sáhla po lukrativní nabídce z Ruska. Měl jsem je taky, ale rozhodl jsem se vytrvat. Teď se to doufám otočí a začne splácet zpátky. Nepotrpím si na nějaký drahý životní styl; bohatě mi to stačí, a kdybych nevydělal nějaké miliony, nemám strach, že bych si po kariéře nenašel práci.
Tomáš Nosek (vlevo) z Detroitu a Jonathan Toews z Chicaga v souboji.
Co byste ještě chtěl stihnout v Česku před odletem do zámoří?
Na každý den je naplánované něco. Vidět babičky, dědečky, kamarády. Ségra má o víkendu svatbu, takže to bude opravdu náročné. A do toho musím s výjimkou soboty a neděle trénovat.
Cítíte, že jsou pro vás karty před startem kempu Golden Knights dobře rozdané?
Největší šance dostat se do týmu podle mě bude právě tam. Záleží na tom, komu se zrovna zadaří, na momentální formě. V Detroitu už to bylo víceméně nalajnované dopředu, a i když se vám kemp povedl, tak vás poslali dolů. V tom to bude jiné. Nebude rozhodovat smlouva a zkušenosti, ale jak se kdo ukáže.
V Grand Rapids z vás vychovávali útočníka, na kterého je spolehnutí ve všech herních situacích. Je to trademark, se kterým byste chtěl do NHL definitivně prorazit?
Odmala jsem chtěl být univerzál, umět útočit i bránit a hrát přesilovky i oslabení. To jsem později hrál v pardubickém áčku a pak jsem to přenesl i do Ameriky.
Ale nebylo to okamžité, ne?
To ne. Přišel jsem tam a oni počítali spíš s tím, že budu hrát přesilovku, že jsem útočnější typ. Ale pochopili, že jsem chytrý hráč a že můžu chodit na oslabení, takže mě víc začali využívat na ně. Přesilovku tam může hrát víceméně každý. Druhý rok jsem ji nehrál vůbec. Najednou, jako když utne - chodil jsem jenom oslabení.
Byl jste naštvaný?
Nebyl. Ale hrajete míň, body tolik nepřicházejí... Letos jsem přesilovku znovu hrál, měli jsme ji nejlepší v lize a statistiky jsem měl daleko lepší. Podepsalo se to i na play-off. Myslím, že to od nich byla i taková malá zkouška, co vydržím. Oni si ty hráče testují, připravují. Nic jsem nikomu neříkal, nestěžoval jsem si, a pak jsem znovu přiletěl a na přesilovce byl. Nikdy nevíte, co tam s vámi provedou. Důležité je být připravený. Moje výhoda je v tom, že můžu hrát opravdu cokoli - centra, křídlo, ofenzivního i defenzivního útočníka. V tom je moje síla a budu se v tom snažit pokračovat. Doufám, že mě využijí, kde budou zrovna potřebovat.
Zmínil jste povedené play-off. Jaké to je, slavit vítězství v Calder Cupu? Má to podobnou atmosféru jako titul s Pardubicemi, který jste zažil také?
Co si budeme nalhávat - tenkrát v Pardubicích jsem byl mladý a v play-off toho moc neodehrál. Není to takové, jako když jste přímo na ledě a zazní siréna. Teď jsem tam na těch posledních dvacet sekund byl, na to se nezapomíná. Ne pokaždé se podaří vyhrát, taky to mohl být poslední titul v kariéře. Zvlášť v Americe. Tam se to musí sejít, je třeba mít dobrý tým, musíte mít štěstí na zranění. To my měli.
