Knihu Václav Nedomanský - Můj největší únik pokřtil jeho autor a dlouholetý redaktor MF DNES Karel Knap v pražském Luxoru i za přítomnosti Dominika Haška nebo Jana Klapáče.
„Když jsem se s papaláši zkoušel dohodnout na uvolnění do National Hockey League, vysmáli se mi: „Měl ses narodit o tři sta kilometrů dál na západ!“ vzpomíná Nedomanský.
Jako první hokejista na světě překonal železnou oponu východního bloku a nastoupil v nejslavnější lize světa NHL.
Pak přišel fízl! Legenda líčí šrumec po pokoření Sovětů i návrat na balíku novin |
Tehdy o své emigraci nehovořil na potkání. Jak zmiňuje v díle, jako jednomu z mála se svěřil svému psovi. „Zavolal jsem na něj a popravdě mu vysvětloval, co se děje. Seděl ke mně zády, ani se na mě nepodíval. Jako by mi můj rok starý kamarád rozuměl a nechtěl tu špatnou novinu slyšet. Nebo spíš vycítil můj smutek a obavy ze všeho, co mě čeká,“ popisuje.
V překvapivě otevřené zpovědi odhaluje také zákulisí nenávisti k Sovětům. Jak reprezentanti prožívali dvě vítězství nad odvěkým rivalem na šampionátu v roce 1969, jak pak sám chtěl úmyslně vyrazit soupeři zuby.
Vzpomíná však také na momenty, nad kterými se dnes může už pouze ušklíbnout. Jak v Detroitu pamatují na jeho dech po novoročním tataráku, jak se ve Spojených státech dvakrát bránil přepadení - jednou hráběmi, podruhé už puškou.
 |
Věnuje se i tragickým událostem ze svého života. Jak moc ho zasáhla zpráva o autonehodě Ivana Hlinky, nebo když se dozvěděl, že se jeho spolupracovníci skauti Los Angeles stali sebevražednými zbraněmi při útoku na newyorské Světové obchodní centrum 11. září 2001.
Autor téměř 800 soutěžních gólů líčí rovněž právní spor s kanadským zlosynem Alanem Eaglesonem i bitvu s vážnou chorobou. „Od první chvíle jsem absolutně důvěřoval doktorům. A taky sobě. Pomáhala mi slušná fyzička. Opakoval jsem si, že přežiju. Jen jsem zprávu nevykřikoval do světa. Soustředil jsem se na svou misi. Kdybych ji náhodou nezvládl, stejně by se to všichni dozvěděli z novin, televize nebo internetu – jako u mnoha jiných,“ míní.
Muž, který díky své vůli a pomoci přátel doputoval z válkou poničeného Hodonína až do Síně slávy v Torontu, nejméně třicet let odmítal zveřejnění svých pamětí. Až teď změnil názor.
Ukázka z knihy Můj nejslavnější únik Míval jsem nádherný až povznášející pocit, když jsem lehkým přešlápnutím na bruslích nabral rychlost. Studený vzduch mi proudil po tvářích. Ve svalech jsem cítil výbušnou sílu. Věřil jsem, že mě málokdo chytí, když se s pukem na čepeli rozjedu naplno. Nehrál jsem hokej kvůli nesmyslně sobeckým sólům. Když to však okolnosti vyžadovaly, bral jsem odpovědnost na sebe. Kanonýra šlechtí určitá suverenita a troufalost. Očekává se od něj tah na branku. Za nepříznivého skóre k němu ostatní vzhlížejí. Kouč na něj sází. Fanoušci spínají ruce, jejich srdce buší. Střelec potřebuje potlačit nervozitu a setřást tíhu okamžiku, nalézt v sobě kuráž k riskantnímu manévru. Ví, že se dívá spousta lidí. Že nesmí udělat chybu, aby nezavinil zničující protiútok. Zdaleka ne každý průnik se mi podařil. Většina těch důležitých ztroskotala, protože proti mně nestáli nějací žabaři. I proto se ke zdaru takové akce kromě pořádné dávky odvahy hodila šikovnost, chytrost, schopnost oklamat soupeře… Ukolébat jej zpomalením. Přimět ho, aby udělal první pohyb. Zamícháte kotoučem, naznačíte, že hodláte přihrát nebo nahodit na zadní mantinel, obránce se otočí doleva… A šup! Vy můžete pádit doprava. Říká se, že je třeba znát svého protivníka, jeho přednosti i slabiny. Nedal se použít stejný recept na Šímu, Salminga, Ragulina i Robinsona. Na jednoho platila víc hbitost, druhý se zase dal snáz přetlačit. Klíčové bylo načasování. Jen ve správný okamžik mělo smysl vyrazit vpřed, jindy bylo lepší výpad zastavit a hledat jiné řešení. Že hokejista zvolí individuální pokus, vůbec neznamená, že se obejde bez parťáků. Přesný pas do jízdy je jako katapult, který vás vypálí vpřed. Pomoc spočívá i v navázání zadáka nebo zablokování a uvolnění cesty. Kamarádi přispějí povzbuzením či radou na střídačce. Umocní vaše odhodlání dotáhnout sólo do samotného konce. Šikne se bytelná kondice i železná vůle. Přestože už vám dochází pára, vyškrábnete ze sebe zbytky energie, překonáte sami sebe, abyste vzápětí mohli překonat maskovaného muže na poslední vartě – gólmana. Odměnou je příval radosti ze splněné mise a fantastická úleva. Pohled na jásající obecenstvo. Gratulace od spoluhráčů. Pochvala od trenérů. Proměněný brejk přináší vlnu slasti. Věřte, že se mi jich v životě pár povedlo. V československé lize, reprezentaci i zámořských profesionálních soutěžích. Žádný ale nebyl ani zdaleka tak důležitý jako můj nejslavnější únik. Skrz železnou oponu. Za svobodou. Za splněním vroucího přání... |
