Uznávaný manažer působí v branži dlouhých 35 let, které strávil pouze ve dvou klubech - Washingtonu a Nashvillu.
Právě do města country přišel před dvaceti lety a stal se prvním generálním manažerem v historii klubu. V této pozici zůstává do dneška. Ustál dvě výměny klubových majitelů, i proto Poileova osoba nejlépe ztělesňuje současný hokejový Nashville. To on si dal v roce 1997 za hlavní úkol zpopularizovat hokej v netradiční oblasti.
Učit milovat hokej
Na dlouhé a úspěšné cestě v místech, kde se momentálně nachází jedni z nejhlučnějších fanoušků na americkém území, na něj pochopitelně čekala řada komplikací.
Obyvatelé státu Tennessee a města plného omšelých country barů museli nejprve najít zalíbení v ledovém sportu. Nebyl to lehký úkol. Zvlášť když dlouhé roky byl nejlepším ofenzivním hráčem klubu útočník David Legwand, který je do dneška klubovým lídrem v bodech i gólech.
Větší hvězda k mání zkrátka nebyla.
Predators ani nehráli atraktivní hokej. Pod trenérem Barry Trotzem svoji konkurenceschopnost prokazovali precizní obranou a dobrými výkony brankářů. Gólů moc nedávali.
Hokejisté Nashvillu slaví postup do finále Stanley Cupu.
Hokejisté Nashvillu s trofejí pro vítěze Západní konference NHL.
Zatraktivnit hru a přivést hvězdy byl Poileův další úkol. Dělal pro to maximum. Rok po výluce 2004-2005 přilákal do klubu šikulu Paula Kariyu. Právě on se stal tolik vytouženou první ofenzivní hvězdou klubu. V Nashvillu vydržel ale pouze dvě sezony.
Nepřemluvil ho ani příchod Petera Fosberga. Obě dlouholeté hvězdy NHL z klubu brzy odešly.
„David se nebojí riskovat. Každým dnem myslí na to, jak udělat tým lepší. Sazí vše na jednu kartu, je odvážný,“ ohodnotil svého nadřízeného kapitán Mike Fisher, kterého Poile získal před lety z Ottawy.
Není Forsberg jako Forsberg
Ani nepříliš zdařilá výměna pro hvězdného Švéda Petera Forsberga zkušeného manažera od riskování neodradila. V dubnu 2013 se mu totiž povedl tah, který patří k největším „krádežím“ v NHL v posledních letech. Poslal Čecha Martina Erata do Washingtonu za nadaného Švéda Filipa Forsberga.
Zatímco Erat se v hlavním městě trápil, v 66 zápasech vstřelil pouze dva góly a brzy z klubu zmizel, tak z mladého Švéda se stala hvězda NHL.
S budováním nového mladého jádra pokračoval Poile dál. Nashville, díky dobrému draftování, měl v zásobě vždy velkou řadu talentovaných beků, a tak mu nedělalo velký problém vyměnit nadaného obránce Setha Jonese do Columbusu za poněkud problémového útočníka Ryana Johansena. Právě v něm našel Poile prvního centra, kterého roky hledal. Johansen se v Nashvillu znovu nastartoval.
K největší, nejriskantnější a zároveň nejpřekvapivější výměně se Poile odhodlal a koncem června minulého roku. Využil nejistoty v Montrealu a z hokejové Mekky získal ofenzivního obránce P.K. Subbana za dlouholetého kapitána Sheu Webera.
„Webs je nejspíš největší legendou našeho klubu, ale hra se posunula jiným směrem a P.K. je prototypem moderního obránce,“ vysvětlil Poile překvapivý tah.
Právě mobilnější Subban daleko víc zapadá do ofenzivně laděné defenzívy Nashvillu. Společně s Josim, Ekholmem a Ellisem tvoří nejlepší obrannou čtyřku v NHL.
Na letošním úspěchu Nashvillu je patrný výrazný Poileův rukopis. Populární chlapík je v nominaci pro nejlepšího manažera sezony. Bylo by překvapením, kdyby trofej nezískal.
On však touží po jiné. Po 35 letech tvrdé práce dovedl poprvé v kariéře svůj tým do samotného finále. Od slavné trofeje Nashville dělí „pouze“ čtyři výhry. Skončí takhle pohádka o věrnosti absolutním vítězstvím?
