„Když jsem ho tehdy viděl zlomeného v kabině s ručníkem přes hlavu, nevěřil jsem, že by ještě někdy nastoupil v NHL,“ přiznává dnes bývalý trenér Floridy a Columbusu Doug Maclean.
Dubnykova cesta na výsluní NHL je opravdu unikátní. Dnes třicetiletého brankáře před dvanácti lety draftoval Edmonton v prvním kole. Doufal, že z něj vychová elitního brankáře a vyřeší tak dlouho svízelnou otázku prvního brankáře. Mladý gólman měl být jednou z hlavních tváří revoluce slavného klubu nazvanou „Oil Change“, kterou klub z Alberty několik let prezentoval svým fanouškům v rámci televizního pořadu. Vedle Taylora Halla, Ryana Nugenta-Hopkinse měl být další hvězdou týmu.
Oilers si urostlého brankáře roky piplali v juniorce v Kamloops a později na farmě. Jeho rozvoj byl pomalejší než čekali, přesto neztráceli trpělivost. V sezoně 2009/2010 poprvé nakoukl do NHL. Odchytal 19 utkání ale nepřesvědčil. Prostor dostával i v dalších třech sezonách. Nikdy však nedokázal naplno převzít roli týmové jedničky. Různí trenéři Oilers, kterých se za ty roky vystřídalo několik, mu přestávali věřit, přesto zůstal.
Zlom přišel v sezoně 2013/2014. Po dalších nepřesvědčivých výkonech obrovitého brankáře Oilers sáhli ke změně a v půlce ledna poslali Dubnyka do Nashvillu za Matta Hendrickse. Ve městě country to vypadlo z pohledu dříve talentovaného brankáře stejně. Dubnyk téměř nedostal šanci. Následovala další výměna do Montrealu. Vedení slavného klubu s ním ale nepočítalo do prvního týmu a hned ho poslalo na farmu, kde odchytal pouze osm utkání a zbytek sledoval ze střídačky.
„To byl zlom. Úplné dno. Nikdy by mě nenapadlo, že celý ten rok skončí takhle,“ vzpomíná s odstupem.
Zdálo se, že v NHL už definitivně dohrál. V létě se však ozvala Arizona a nabídla mu roční smlouvu. Měl krýt záda jasné jedničce Mike Smithovi. Vedl si dobře, a tak když v Minnesotě přišly trable s brankáři, v nouzi sáhli pro Dubnykovi.
V „hokejovém státě“ se 198 centimetrů vysoký brankář konečně chytil naplno. V defenzivně laděném systému Minnesoty se stal oporou. V 39 zápasech si držel téměř 94% úspěšnost zákroků a dotáhl trápící se tým do play-off. Objevil se i v tříčlenné nominaci na trofej pro nejlepšího brankáře ligy. Proti hvězdě Canadiens Carey Priceovi, který tehdy v Las Vegas posbíral i řadu dalších trofejí, však neměl šanci. Jako ocenění za svůj vzestup ze dna získal po zásluze trofej Billa Mastertona za příkladnou oddanost hokeji.
„Obrovský zážitek být v takové společnosti. Zvláště s pomyšlení, že 365 dní předtím jsem trénoval jako dvojka na farmě a ztracená NHL byla v nedohlednu,” komentoval tehdy zisk trofeje.
I v minulé sezoně pokračoval ve skvělých výkonech a poprvé v kariéře (v 29 letech) mezi dospělými odchytal víc než 60 zápasů za rok. Letos vyšponoval výkony ještě na vyšší úroveň. Ani v jednom utkání sezony neinkasoval víc než tři branky a zvláště díky němu je Minnesota na druhém místě Západní konference.
„Kdyby Devan hrál v Torontu, tak se nebavíme o Carey Priceovi, ale o něm,“ naráží trenér Minnesoty Bruce Boudreau na menší popularitu „zapomenutého“ brankáře.
„Drží nás v každém utkání. Je elitní, ale nedostává se mu mediích takového věhlasu jako jiným brankářům,“ je přesvědčený bývalý kouč Washingtonu a Anaheimu.
Možná nemá v NHL takovou popularitu jako Quick, Lundqvist, Price či Rask, ale ve statistikách letos zatím Dubnyk vládne všem.
