„Nebyla ani minuta nazbyt,“ vzpomínal pro list Miami Herald doktor Robert McCormack, jenž dodnes vede lékařskou kliniku v Buffalu a řídil i Zedníkovu operaci. „Pokud by se něco pokazilo, mohl zemřít. Opravdu tam šlo o přežití. Všichni si uvědomovali závažnost situace, včetně Richarda.“
„Kdybyste viděli, jak se v ten moment tvářil. Něco takového nechcete nikdy zažít. Ani nevím, jak to vysvětlit, ale byl to strašný pohled,“ líčil Stephen Weiss z Floridy, za níž tehdy dvaatřicetiletý Slovák hrával.
Slovenský útočník Richard Zedník uhání s vážným zraněním tepny na střídačku Floridy.
„Vypadal hodně vyděšeně,“ doplnil český brankář Tomáš Vokoun, který zrovna seděl na kraji střídačky.
Přesto Zedník zachoval klid. S neobyčejnou duchapřítomností se postavil na brusle, překonal půlku kluziště, načež s pomocí lékařů a s ručníkem přiloženým ke krku rychle zmizel pryč. Dráhu jeho odjezdu jasně označoval krvavý pruh.
Záběr na obě lavičky stačil. Hráči vypadali vyřízeně, po okamžicích rozruchu je doprovázel jemný šum z tribun, vyjma pár hlásků snad nikdo ani nedutal.
Zranění Richarda Zedníka (video obsahuje drastické záběry):
O vážně zraněného se už mezitím staral domácí lékař Les Bisson: „Dostali jsme ho do šatny, kde byl teda hrozný chaos. Utrpěl velký šok, nevěřil, co se mu stalo a ptal se, jestli přežije. Říkal jsem: ‚Ano, ale musíš poslouchat a nechat nás pracovat.‘ S úlevou se pak utišil a zavřel oči.“
Ještě při čištění ledu hlasatel oznámil, že Zedník je ve stabilizovaném stavu. Diváci vstali a začali tleskat, stejně tak hokejisté nebo rozhodčí. Utkání se i přes úvahy nad předčasným ukončením opět rozběhlo. Zbývalo deset minut do třetí sirény a asi největší trýzeň při nich zažíval Olli Jokinen.
Olli Jokinen
Právě finský kapitán Panthers během napadání v útočném pásmu narazil na mantinel soupeře Clarka MacArthura a sám se přitom svezl na led. Brusle mu přitom vyletěla tak vysoko, že nechtíc řízl vlastního spoluhráče.
Ač si to sám neuvědomoval, později si všiml, že nůž na jeho botě je celý od krve.
„Kdyby bylo na mně, jel bych do nemocnice,“ přiznával. „Chtěl jsem zápas dohrát vítězně, pro Richarda. Ale na hokej už jsem se ani nemohl soustředit. Vždyť mu všude stříkala krev z krku, nikdy jsem nic takového neviděl. Děs!“
Že Florida prohrála 3:5, byla za daných okolností absolutně bezcenná informace. Na rozdíl od té kolem zdravotního stavu Zedníka, jehož skříňku v kabině zdobil růženec.
Možná se nepohne. Strašné prognózy odpadly
Navzdory ohromné ztrátě krve vyvázl bez trvalých následků. McCormack jen poznamenával, že tak náročný případ je nezapomenutelný ne protože šlo o hráče NHL, ale díky skvělému výsledku.
Však doktoři na jednotce intenzivní péče nejprve připravovali Zedníkovu ženu Jessicu, která rychle přiletěla do Buffala. Její manžel možná zůstane s poškozeným mozkem. Možná se nezvládne pohnout, nepolkne, nepromluví.
Krvavý pás na ledě po odjezdu hokejového útočníka Richarda Zedníka na střídačku
Místo toho ale ještě v nemocnici sondoval, kdy se zas vrátí k milované hře, s vynucenou pauzou do ní získal ještě větší chuť.
Richard Zedník Datum a místo narození: |
Tři měsíce prý nic nedělal, Florida ovšem stejně do play off nepostoupila. Poprvé v zápase tak Zedníka viděli diváci po půl roce, při srpnové exhibici na Slovensku. Vzápětí následovaly další starty v zámoří.
O to víc vynikla svižná reakce, kterou se hokejista do velké míry zachránil. Od kritického okamžiku na ledě, kdy šlo o všechno, už později nebyl v přímém ohrožení života.
„Byl to vážně obrovský faktor, který udělal rozdíl. Věděl, o co jde a zachoval klid. To mu pomohlo přežít,“ zdůraznil i McCormack.
„Došlo mi, že je zle,“ popisoval později Zedník ještě několikrát novinářům. „Viděl jsem, jak mi Olliho brusle míří k očím, tak jsem instinktivně zvedal hlavu a ucítil, že se zabodla do krku, bylo to fakt jako píchnutí nožíkem.“
„Když jsem pak mířil na střídačku, vzpomněl jsem si na jedinou věc, vybavil jsem si svoji dceru. ‚Uvidím já ji ještě někdy? Uvidím ji vyrůstat?‘ pomyslel jsem si.“
Dnes žije Zedník v rodné Banské Bystrici, vedle nyní už dospělé dcery z prvního manželství má dvě další děti s druhou chotí Ivanou.
Na zásah bruslí se ze zvědavosti podíval jen jednou.
„A bohatě to stačilo!“
Slovenský hokejista Richard Zedník na první tiskové konferenci od zranění, na jeho krku vyčnívá táhlá jizva (21. února 2008).
Zase Buffalo! Horor téměř skončil sebevraždou
Zedníkův příběh ale poznamenal i další. Jokinen se s ním díky šťastnému závěru snad vyrovnal, byť logicky pravil, že si smolný dotek bude pamatovat do konce života.
Výrazně více už dal zabrat bývalému brankáři Clintu Malarchukovi. Pro pochopení je potřeba návrat až do roku 1989. Shodou okolností také do Buffala. K hodně podobné události.
Gólman s ukrajinskými kořeny reflexivně uhýbal ostří útočníka Steva Tuttleho ze St. Louis, kterého do brankoviště natlačil zadák Uwe Krupp. Jenže při pohybu vzad odhalil krk a nůž ho řízl do krkavice. Co hůř, tenkrát všichni okolo zřetelně pozorovali, jak krev stříká z těla ven a kaluž pod Malarchukem se postupně zvětšuje.
Krvácející Clint Malarchuk
Zatímco údajně na stadionu jedenáct fanoušků omdlelo, další dva utrpěli infarkt a tři hráči na ledě zvraceli, za Malarchukem se včas vrhl domácí kustod Jim Pizzutelli. Ošlehaný zkušenostmi medika z války ve Vietnamu okamžitě vrazil prsty do rány.
Ač gólman Sabres dokonce žádal o kněze a led opouštěl zejména proto, aby ho vlastní matka neviděla v televizi umírat, rovněž přežil. Nebýt pohotové reakce a skutečnosti, že střídačka Buffala k němu byla blíž, nejspíš by vykrvácel. Takto naopak záhy vtipkoval: „Stihnu ještě třetí třetinu?“ Ztratil ale jeden a půl litru krve, zranění si vyžádalo tři stovky štychů.
Do akce se stejně vrátil po neuvěřitelných jedenácti dnech. Jenže postupně se přidal boj s posttraumatickou stresovou (PTSD) a obsedantně-kompulzivní poruchou (OCD), s depresemi, úzkostí i příšernými sny, kdy se opakovaně chytal za krk a lapal po dechu. Výkonnost šla dolů, za pár let NHL opouštěl. Musel se léčit.
Děsivé zranění brankáře Clinta Malarchuka (video obsahuje drastické záběry):
Trauma, na dlouho úspěšné tlumené prášky, znovu vyvstalo právě v únoru 2008. Se Zedníkovým zraněním opět ožily Malarchukovy záběry i zájem médií o devatenáct let zašlou story.
„Noční můry se vrátily, najednou jsem se zhroutil,“ připouštěl a problémy začal řešit alkoholem. Až ho v říjnu zahlédla manželka Joan, jak sedí u kůlny jejich sídla v nevadském Fish Springs.
„Vzal pušku, co zůstala opřená vedle něj a střelil se do hlavy,“ vylíčila hrůznou scénu.
Ani tahle rána Malarchuka nezabila. Jen drtivě pochroumala bradu, čelist i další kosti okolo očí. Po půlroce v léčebně se zoufalý chlapík s obtížemi vypořádal. Napsal knihu, „díky“ svým zážitkům šíří osvětu o zápasech s těmi nejhoršími démony. A mimochodem, projektil mu dodnes zůstává pevně usazen poblíž čela.
Co chrániče? Změny bohužel vyvolává až smrt
Pokud se domníváte, že případy Zedníka s Malarchukem spadají mezi vzácné, v takto extrémní podobě ano. Zároveň však rozhodně nejsou jediné.
„Sám na krku pár jizev mám, několikrát jsem tam bruslí dostal. To se v hokeji zkrátka děje,“ nechal se slyšet obránce Jassen Cullimore, jenž Zedníkovi před šestnácti lety pomáhal z ledu. „Můžete klidně nosit brnění, ale pořád je tu možnost, že si třeba zlomíte kost. Zranit se můžete všelijak.“
Střet mezi svobodným rozhodováním a ochranou zdraví se nejen v hokeji děje asi neustále, vzešly z něj povinné helmy, těžké výstroje. Chrániče krku však v NHL stále chybí, nosí se na bázi dobrovolnosti.
Cehlárik jako Zedník: krk mu málem prořízla brusle |
„Už je sakra čas! Kdybych zemřel, asi už by to zavedli,“ stěžoval si pro televizní stanici Fox KMSP právě Malarchuk.
Nelze samozřejmě říct, jestli by nákrčník oba zmíněné zachránil od úhony. Nemusí ani zabránit fatálnímu zranění, riziko však snižuje. Jako třeba helmy.
Nejrychleji reagovali ve Švédsku, kde povinné nošení platí od roku 1996. Striktní je také Finsko. Skandinávci se rychle poučili z exhibice v říjnu 1995, během níž vykrvácel osmadvacetiletý útočník Bengt Åkerblom. Nákrčník uchránil od těžkého zranění například německého obránce Moritze Seidera.
Chránič krku uchránil Moritze Seidera od těžkého zranění:
Nu gick det bra med Moritz Seider men tack gode gud för halsskydd. https://t.co/pZqkKPykkA
Další smrtelný případ je z loňského října, kdy zadák Matt Petgrave v Británii trefil Adama Johnsona. Najednou povinnost nahradila „důrazné doporučení“, z Ostrovů se rozšířila i na turnaje Mezinárodní hokejové federace IIHF a uchytila se také v tuzemsku.
Tragédie v britském hokeji. Po přeříznutí krku bruslí zemřel bývalý hráč NHL |
Přitom v mládežnických kategoriích se alespoň v Evropě chránič běžně nosíval a hráči jej pak v dospělosti sundavali. Kanadská juniorka OHL nákrčníky dokonce zavedla právě po Zedníkově zranění a ač mladíci protestovali, i zde povinnost platí. Zatímco v NHL nechávají rozhodnutí na hokejistech.
Koneckonců také Zedník v kariéře pokračoval s novým doplňkem, který pomáhá třeba i proti ráně pukem. Postupem času ho ale kvůli pocitu nepohodlí odhodil: „Dost mě tlačil a myslím, že už není potřeba. Snad ani nebude,“ povídal pro slovenský deník Nový čas.
Štěstí v neštěstí. Zedník mužem mnoha příhod
Měl pravdu, jeho další zkušenosti ovšem stejně říkají, že sázet jen na doufání a pravděpodobnost se nevyplácí. Zedník si v životě vybral také dost štěstí.
Když odehrál poslední sezonu za oceánem, v nadcházejícím ročníku 2009/10 zamířil do Jaroslavle. Ruský klub ho po zranění třísla nutil k okamžitému návratu a nabízel mu injekce s kortizolem, jak Zedník přiznával v podcastu Boris a Brambor. Z běžného natažení na pár dní pak vznikla prasklina s tříměsíčním léčením.
Bez doktorů se musel, ve mnoha směrech zaostalé soutěži, dohromady dávat sám. Po dvou týdnech ho zase měli hnát zpět na led. „Stále to bolelo, v Omsku jsem zápas odchodil na jedné noze a s tím se přidala bolest zad.“
Z angažmá moc neměl, do formy se dostával marně, i přes dlouhou lukrativní dohodu v klubu skončil.
S velkou klikou se tak v září 2011 vyhnul letecké tragédii, při níž zemřelo 44 lidí. Mezi nimi krajan Pavol Demitra a tři Češi – Karel Rachůnek, Jan Marek a Josef Vašíček.
„Všechno zlé je k něčemu dobré,“ poznamenal Zedník, který po další sezoně kariéru v pětatřiceti letech uzavřel.
Klid ale stejně neměl. V lednu 2012 se nacházel v hale u Oravské přehrady na severu Slovenska. Když vtom se při tréninku dětí najednou zhroutil strop.
Vnější konstrukce dva měsíce bez kolaudace otevřeného stadionu naštěstí vydržela. Přibližně 150 lidí, včetně bývalého hokejisty, stačilo utéct a incident se obešel bez zranění.
Strop hokejové haly se řítí k zemi. Směrem za brankou je vidět skupina vyděšených dětí.
Nejvýraznější Zedníkovou památkou tak nadále zůstává jizva z 10. října 2008, kdy lékaři dávali dohromady na vlásku visící tepnu a udělali stovky stehů. Další vzpomínkou budiž tisícovky mailů, nepřeberné množství dotazů na totéž i jeden telefonát s přáním všeho dobrého od někdejšího slovenského prezidenta.
Nyní osmačtyřicetiletého Slováka už si ve světě místo víc než slušné kariéry spojí s jedním děsivým momentem. Ale snad mu to nevadí.
„Mám štěstí, že vůbec žiju,“ uvědomuje si sám víc než dobře.
