Šestnáct mužů a dvě dámy tvoří váženou porotu, která tento týden představila skupinku výjimečných pro rok 2024: Pavel Dacjuk, Shea Weber, Jeremy Roenick, Krissy Wendellová-Pohlová, Natalie Darwitzová, Colin Campbell a David Poile.
Tradičně nejsledovanější a nejdiskutovanější bývá kategorie hráčů, v níž tentokrát zůstalo jedno místo nezaplněné, což samo o sobě kdekoho zarazilo. Čtvrtý navrhovaný „plejer“ po Dacjukovi, Weberovi a Roenickovi ve finále pravděpodobně nedostal požadovaných čtrnáct z osmnácti „ano“.
Introducing the Hockey Hall of Fame Class of 2024! 👏
#HHOF2024 | #HHOF https://t.co/jpVpB8QdWT
V době, kdy je Rusko vyloučeno z drtivé většiny mezinárodních sportovních akcí, kdekoho udivilo povolání Dacjuka. Stát vedený diktátorem Putinem už třetím rokem vede ohavnou dobyvačnou válku na sousední Ukrajině a otázka zní: Proč právě teď?
Není pochyb, že si málomluvný kumštýř z Jekatěrinburgu zaslouží poklonu od Hockey Hall of Fame za své báječné činy mezi mantinely. Klidně si však na ni mohl pár roků počkat.
Vždyť na Američana Roenicka se dostalo až dvanáct letech poté, co se pro přijetí stal způsobilým. Dacjuk je vítán bez nejmenšího odkladu.
Ruský útočník Pavel Dacjuk se na světovém šampionátu raduje ze své trefy proti Bělorusku.
„Přitom by nebyl prvním hráčem se třpytivou sbírkou trofejí, jenž nebyl přijat hned při první příležitosti,“ píše se na stránce The Athletic.
„Určitě si uvědomujeme, co se ve světě děje,“ řekl šéf komise Mike Gartner ve vysílání kanadské stanice TSN. „Ale naši odpovědnost vnímáme ve vztahu k hokeji. Takže se díváme na to, co se dělo v průběhu kariér našich kandidátů.“
Jeho vysvětlení uspokojí část fanoušků, kterým je ruské vraždění na Ukrajině fuk. Jiní mohou poukázat na další hlášku, kterou Gartner hájí opakované opomíjení dalších kapacit, mezi něž patří Keith Tkachuk, John LeClair, Rod Brind’Amour, Dacjukův krajan Alexandr Mogilnyj nebo český forvard Patrik Eliáš.
„Naše práce je proces,“ tvrdí Gartner. „Pakliže někdo do Síně slávy patří, dostane se do ní. Nemusí to být letos nebo příští rok. Ale v budoucnu to klapne.“
Paradox v žebříčku. Rusové se vyhoupli na druhé místo, za rok můžou být v čele |
Aha, tak proč takový kalup s Dacjukem?
Kdo ví?
Třeba proto, že HHOF se ruským adeptům vyhýbala od roku 2019, kdy si z davu smrtelníků vyžádala obránce Sergeje Zubova. Možná se někomu pauza zdála už příliš dlouhá. Úcta vůči rodákům z nejrozlehlejší země na planetě je mezi Kanaďany zjevná. Spousta z nich stále nostalgicky vzpomíná na historické bitvy se Sovětským svazem, úhlavním rivalem.
Kromě Zubova s Dacjukem se na seznamu vyvolených nachází ještě Treťjak, Jakušev, Charlamov, Fetisov, Larionov, Makarov, Bure a Fjodorov.
Nedovy desetiletky. Nedostaly ho americké bomby, žal z rozvodu ani rakovina |
Vůči Čechům a Slovákům zámořští odborníci tak vstřícní nejsou. Dosud schválili pouze Dominika Haška, Václava Nedomanského, Petra Šťastného a Mariána Hossu.
Plyne z toho docela drsné skóre 10:4, který jednou trochu zmírní Jaromír Jágr.
Ve skupině, která o legendách rozhoduje, mimochodem nechybí Švéd Anders Hedberg, Fin Jari Kurri či Rus Igor Larionov. Čecha ani Slováka v ní však nenajdete.
Není pak divu, že se v souvislosti s HHOF za Atlantikem skoro vůbec nezmiňují jména šampionů či olympijských vítězů jako Ivan Hlinka, Robert Reichel nebo Vlado Dzurilla.
V Torontu sídlící organizace přitom nepodléhá NHL a nepřihlíží pouze k výsledkům v ní. Její členové Vladislav Treťjak, Alexandr Jakušev a Valerij Charlamov se v nejslavnější lize dokonce ani neobjevili.
Češi ovšem prostě nejsou příliš v kurzu. Nedomanskému k uvedení pomohla aktivita řady přátel, jež si získal, když žil a pracoval za oceánem. Rovněž zmíněný Eliáš navzdory skvostnému hokejovému životopisu zůstává nepovšimnutý.
Eliášův oheň zapálil Slavii, radí i Devils. Propadl jsem tomu, říká legenda |
Příběh majitele dvou Stanley Cupů, 1025 bodů v NHL (408+617) a všech možných rekordů ve svého času vyloženě betonářském klubu New Jersey Devils zdobí například též profesní všestrannost, obdivuhodná věrnost jednomu týmu a neskonalá vytrvalost v zápolení s vážnou nemocí.
Přednost loni navzdory hojnému údivu dostali ne úplně ikoničtí brankáři Tom Barrasso a Mike Vernon. Nebo letos zadák Shea Weber, jenž úspěchy sbíral hlavně v kanadském dresu na mezinárodních turnajích. Vyrojilo se mnoho nespokojených reakcí. Vysvětlení někdejšího skvělého kanonýra Gartnera a jeho pobočníků nezní vždy přesvědčivě.
Lze uznat, že mají nevděčnou roli. Nemohou vždy potěšit úplně všechny příznivce. Předseda osmnáctihlavého sboru se hájí: „Všichni přijatí hokejisté si vyznamenání zasloužili. Největší diskuse a rozpory na veřejnosti obvykle provázejí hráče, které jsme nevybrali.“
Hm. O jeho výrocích můžeme vést spory. Můžeme s nimi nesouhlasit. A zřejmě se taky můžeme připravit na další vášnivé debaty v budoucnosti. Takže pokračování za rok!
