"Musím se snažit, abych měl co nejlepší sezonu, a tím pádem za rok podepsal co nejlepší smlouvu," říká v rozhovoru pro MF DNES 22letý zadák.
Co se pro vás se starty v NHL změnilo?
Určitě jsem si splnil svůj sen. Ze začátku minulé sezony to bylo psychicky náročné. Na farmě v Hartfordu jsem seděl, což se mi v životě nestalo, byl jsem z toho zklamaný a hokej mě v tu chvíli nebavil. Myslel jsem i na návrat do Evropy. Po výměně do Washingtonu jsem ale chytl druhý dech, hokej mě začal znovu bavit a sezona byla nakonec neskutečná. Zpětně jsem moc rád, že jsem to vydržel.
Zatím jste do NHL jen nakoukl. Byl jste překvapený, když vás Washington povolal z farmy?
Sezona začala zajímavě, protože jsem se na letním kempu New York Rangers neprosadil do týmu, takže jsem šel na farmu do Hartfordu. Jenomže se tam pak vrátili z Rangers starší zkušení beci a mě jakožto nejmladšího vyřadili ze sestavy. Po pátém zápase na tribuně jsem si řekl dost a zavolal agentovi, aby se mě pokusil vytrejdovat. Naštěstí se ozval Washington a já se hned v listopadu stěhoval. Na farmě v Hershey se mi dařilo. Celá sezona šla potom nahoru a já sbíral i body. Jedenáctého ledna mi řekli, že jdu nahoru do Washingtonu. Nemohl jsem tomu uvěřit.
Co se vám honilo hlavou?
Byl jsem v Hartfordu a odpoledne jsme měli letět na dvojzápas do Charlotte. Už jsem měl sbaleno a chystal jsem se jít jen oholit. Najednou mě trenér s manažerem zavolali do kanclu, kde mi oznámili, že jdu nahoru. Celý jsem se tam začal klepat jak ratlík a nevěděl jsem, co mám dělat. Pak jsem se šel konečně oholit a málem jsem se pořezal, jak se mi třepaly ruce (směje se). Hned jsem volal přítelkyni, ať pro mě přijede. Skoro jsem jí ani v telefonu nedokázal vysvětlit, co se vlastně stalo. Odjel jsem do Washingtonu, kde jsem přespal v hotelu a ráno se měl hlásit na rozbruslení prvního týmu.
A najednou jste se ocitl v Ovečkinově říši.
Vůbec jsem nevěděl, co se bude dít. Ráno jsem volal Michalu Neuvirthovi, se kterým se znám z reprezentační dvacítky, ten mě vyzvedl a jeli jsme na trénink. V šatně mě každý z hráčů osobně přivítal, včetně Ovečkina, Greena, Semina i tehdy zraněného Bäckstroma, to bylo super. Po rozbruslení si mě zavolali trenéři na poradu a řekli, že jsem v sestavě na dnešní večer, takže jsem se rozklepal ještě víc. Když jsem si pak stejně jako před každým zápasem šel po obědě lehnout, v hlavě se mi honilo tolik věcí, že jsem vůbec nemohl zabrat. Byl jsem taky plný dojmů z tréninkového střediska, které se mi hodně líbilo, vlastně stejně jako atmosféra a vůbec vše okolo týmu.
Každý tým má většinou pro nováčka připravený nějaký přivítací rituál. Tomu jste se vyhnul?
Naštěstí na mě nic nenaplánovali, takže jsem byl v klidu. Viděl jsem třeba, že Tomáše Kubalíka nechali v prvním zápase za Columbus jít prvního na rozcvičku. On tam vyletěl a celý tým zůstal na střídačce a nechal ho tam kroužit na ledě. Takže srandičky v NHL jsou, ale já se tomu naštěstí vyhnul. Poté, co mě každý hráč osobně přivítal, mě Michal Neuvirth provedl celým zázemím od kustodů až po trenéry a všechno mi ukázal, takže super.
Před premiérou s Pittsburghem jste zase třepal jako ratlík?
To už právě ne. Večer před tím jsem moc nespal a ani odpolední předzápasový spánek jsem si nedal, protože se mi hlavou honilo hodně věcí. Ale potom jsem přišel do šatny a kluci mi pomohli, hlavně Roman Hamrlík. Po prvním střídání to ze mě spadlo a snažil jsem se dělat to, co jsem měl. Nekoukal jsem do tribun a netřepal se jak ratlík. Chtěl jsem se ukázat. Myslím, že to se mi nakonec povedlo.
Tomáš Kundráteknarozen: 26. 12. 1989 v Přerově |
Zahrál jste si 11 minut, pozici ofenzivního beka jste si ale moc nevyzkoušel.
To ne. Washington byl zrovna ve fázi, kdy potřeboval hodně bodů. Vypadl jim zkušený bek a místo něj přišel nováček, takže mi nemohli říct: "Hele, ty si tam dělej, co chceš." Spíš mi dali pokyny typu hlavně nedostat gól, osahat si atmosféru a moc se netlačit dopředu. Zápas s Pittsburghem jsme nakonec vyhráli 1:0, takže se to povedlo. Navíc já teď musím zlepšit hlavně obranou fázi, abych mohl hrát i oslabení.
Vryla se vám do paměti nějaká konkrétní situace z prvního zápasu v NHL?
Možná jedna přihrávka, kterou jsem zkusil za stavu 1:0 ve třetí třetině. Tu bych si normálně nedovolil, ale naštěstí to prošlo a nebyl z toho protiútok. To ve mně trošku hrklo, protože to bych tam asi brzy skončil. Trenéři si toho samozřejmě všimli a hned mi řekli, co a jak mám dělat. Po zápase mi to ukázali na videu, abych si příště dal pozor. Byli super. Od zápasu k zápasu mi říkali co a jak, dělali se mnou rozbory, kde se mám zlepšit, a chtěli mě aklimatizovat do hry.
Ve Washingtonu jste s Romanem Hamrlíkem, Michalem Neuvirthem a Tomášem Vokounem vytvořili početnou českou kolonii.
Ostatní kluci si v šatně dělali srandu, že rovnou můžou povolat celý nároďák. To mi pomohlo. S Hamrem jsem vlastně začínal první zápas v obraně a hráli jsme spolu všechny tři domácí zápasy. Hodně mi radil. On už má v NHL odehraných 18 sezon, takže má zkušeností na rozdávání. Samozřejmě i Voky na mě z brány při zápase mluvil, bylo to super. Konečně jsem si tak v Americe užil i Čechy.
Stihli jste se spřátelit?
Všichni tam na mě byli milí. Ale moc času nebylo, pořád jsme jen hráli a trénovali. V jedenácti dnech jsme měli na programu sedm zápasů, takže to bylo náročné a nebyl čas na nějaké společné akce. S přítelkyní jsme akorát jeli nakupovat a potom mě Michal Neuvirth a Tomáš Vokoun provezli městem a ukázali Bílý dům. Na nic víc nebyl čas.
České brankářské dvojici se sezona moc nepovedla. Byli z jejich výkonů v Capitals zklamaní?
Nejprve se zranil Tomáš Vokoun a do brány šel Michal Neuvirth, kterému se ze začátku dařilo, ale zranil se potom taky. Povolán byl proto z farmy Holtby a ten se chytl. Ve skvělé formě odchytal i play-off. Kluci měli především smůlu na zranění.
Sezona nevyšla ani hvězdnému Ovečkinovi.
Kdekdo říkal, že se mu nedařilo, ale přitom udělal zase nějakých 65 bodů. Bohužel se ale zranil Bäckstrom a Ovečkin to tam sám neutáhne. Bäckstrom tvoří hru, nahrává, dělá tam taky hodně. Navíc nějakou dobu chyběl i Semin. V play-off se však tito tři rozehráli k vynikajícím výkonům.
Jak na vás Ovečkin působil?
Hned za mnou přišel, pozdravil mě a přivítal. Z pozice kapitána to zvládl skvěle, moc mi pomohl. Ale hned první zápas chtěl ode mě lístky pro svoje rodiče, protože každý hráč dostane na zápas omezený počet volných vstupenek a Ovečkin má v Americe velkou rodinu, takže jsem mu musel dát hnedka lístek. Kluci v kabině si z něho hned dělali srandu, že se mi představil: "Čau, já jsem Ovečkin, dej mi svoje lístky." (směje se) Kluci byli jako parta super. Po vyhraném zápase mi Ovečkin přinesl puk ze zápasu, objal mě a řekl, že jsem hrál výborně. To mě příjemně překvapilo. Dodal mi tím potřebné sebevědomí a pohodu.
Washington se celou sezonu pohyboval na hranici postupu do play-off. Bylo z týmu cítit napětí?
V době, kdy jsem se připojil k týmu, bylo hodně zraněných a všichni byli trošku nervózní. Báli se, co bude, protože tým potřeboval bodovat. Když jsem přišel, tak jsme zrovna měli sérii tří domácích zápasů a všechny se nám naštěstí podařilo vyhrát. Nálada se tím okamžitě zlepšila. Potom jsme letěli na trip Montreal, Pittsburgh a Carolina. Tam jsem nastoupil jenom proti Carolině a pak druhý den po tréninku mi řekli, že jsem se jim sice líbil, ale že jdu dolů. Jednak protože byla přestávka kvůli All-Star Game a druhak proto, že už se uzdravil Mike Green.
Věřil jste, že se do týmu prosadíte natrvalo?
Doufal jsem, že se mi zadaří, dám nějaký gól a chytím se, ale bohužel se mi to nepodařilo. Bojoval jsem o to ale dál celou sezonu na farmě, kde se mi, myslím, taky celkem dařilo. Akorát jsem měl smůlu v play-off, kdy jsem si při blokování střely poranil ruku a náš tým brzy vypadl. Washington ale ještě v play-off byl, tak mě chtěli povolat, kdyby se náhodou někdo zranil. Je zvykem, že si v takové situaci stáhnou ty nejlepší hráče z farmy. Já jsem ale byl zraněný, takže jsem nahoru jít nemohl, což mě mrzelo.
Jaká je farmářská soutěž AHL?
Hodně se v ní bruslí, protože tam působí spousta mladých hráčů, kteří se chtějí ukázat. Hraje se pořádně do těla a bitky jsou na denním pořádku. Ale jsou tam i velcí hráči s velkým platem. Například obránce Wade Redden, který má 994 startů v NHL, odehrál celou sezonu na farmě za šest milionů dolarů ročně. Kvůli své smlouvě se nevešel do platového stropu týmu a nikdo jiný po něm nesáhl. Všichni tam čekají na to, až se v NHL někdo zraní nebo mu nevyjde sezona, a tlačí se na jeho místo.
Byl to velký skok z farmy do NHL?
Byl. Je to jako hrát juniorku v Česku a pak naskočit do extraligy. Hráči jsou nesmírně zkušení a přesně dodržují systém, který daný tým používá. Každá malá chyba vás pak může stát zápas. Hráči přesně vědí, kam si mají najet, kde si mají koho odstavit, koho mají popostrčit, aby se dostali do toho správného prostoru. Každé malé zaváhání často končí gólem. Fyzička a bruslení je v podstatě stejné jako v AHL. Takže jde hlavně o systém a zkušenosti.
Zatím se zdá, že se vám odchod do zámoří v osmnácti letech vyplácí.
Všechno má své klady a zápory. Teď už nezjistím, jestli jsem měl počkat a hrát ještě dva roky extraligu, nebo jestli jsem udělal dobře. Zatím mi to ale vychází, takže uvidím, jak to půjde dál.
Co vás život za oceánem naučil?
Především jsem se osamostatnil. Asi dva týdny jsem v Americe chodil do školy kvůli angličtině, ale potom jsem si tam našel přítelkyni, která mi s angličtinou pomohla.
Někteří mladí hráči, kteří hrají za oceánem, se už nechtějí do Česka vracet. Zalíbil se vám život v USA?
Teď to samozřejmě záleží na tom, jak se mi bude dařit. Život v Americe mám rád a líbí se mi tam, ale jak skončím s hokejem, určitě se vrátím do Česka. Přece jenom mám tady všechny přátele a ani přítelkyně s tím nemá problém. Líbilo by se mi potom třeba na zimu odletět na Floridu a na léto se vrátit. To se ale uvidí podle finanční situace.
A ta se bude odvíjet od toho, zda se letos prosadíte do prvního týmu Capitals.
Předsezonní kemp je hodně otevřený. Budou tam hráči, co byli draftovaní, potom hráči z farmy, pak samotní hráči Washingtonu. Celkem asi 60 lidí, z kterých si trenéři vyberou dvacetičlenný tým. U týmu je navíc od letoška nový trenér, takže každý má šanci se ukázat. Ti, kdo zůstali z loňska, mají přesto pozici skoro jistou. Tým se tak ve výsledku doplní o dva až tři hráče. Konkurence bude veliká, protože podepsali Greena, potom je tam Hamrlík a tři mladí beci, kteří hráli stabilně už loni: Orlov, Carlson a Alzner.
Jak se na kemp v Česku připravujete?
Už asi měsíc trénuji s Lukášem Luňákem ze Sparty společně s trenéry Tomigou a Jablonickým a teď i s Kubou Svobodou a Honzou Švrčkem z Brna a taky s bráchou Markem, který hraje v Přerově. 5. srpna potom odlétám do Montrealu, kde mám kemp s agentem. Vždycky tam bývají hráči jako Havlát, Milan Michálek, Pavelec, Frolík a i spousta zahraničních hráčů: Fleury a Letang z Pittsburghu, Fedotěnko z New York Rangers a mnoho dalších. Takže jde o velmi kvalitní kemp.
Co vás na něm čeká?
Trénovat budeme čtyřikrát týdně na ledě. Vždy ráno v posilovně a večer bude led. Další dva dny pak budeme mezitím pracovat na kondičce, takže zhruba jeden a půl dne v týdnu budeme mít volno. Tam budu až do 11. září a potom se teprve přesunu na kemp do Washingtonu.
