S Devils válí ve Stanley Cupu, hraje kolem pětadvaceti minut za zápas, diriguje přesilovkovou lajnu snů s Kovcalčukem, Parisem a Eliášem před sebou a kolem sebe slyší jen slova chvály. "V Minnesotě to pro mě bylo o ničem. Teď si teprve hokej užívám," řekl Židlický po čtvrtém utkání série s Floridou, v němž si připsal asistenci.
Marek Židlický v Minnesotě a Marek Židlický v New Jersey, to jsou dva úplně jiní hráči. Zkuste popsat, čím to je.
V Minnesotě se to hrálo úplně jinak. Byl tam systém, se kterým jsem nebyl spokojený. Tam to pro mě nebylo o ničem. Viděl jsem, že to tam bude furt stejné. Pochopil jsem, že jediná varianta byla změnit tým. Roky člověk nezastaví, už jich tolik nezbývá. A já mám hokej rád a chci si ho užívat.
Je pravda, že jste si na manažerech Minnesoty přestup sám vymínil? A navíc pouze do New Jersey?
Měl jsem v kontraktu klauzuli o nevyměnitelnosti. Takže jsem si zažádal, že chci být trejdovaný přímo do New Jersey. Pak už to bylo jen na vedení Minnesoty, jestli mě vymění, nebo ne.
Před nějakými třemi měsíci jste se trápil, teď na ledě záříte. Uvědomil jste si, jak je hokejové štěstí vachrlaté?
Je vidět, že nejde jen o hráče jako takového. Je to o trenérovi, o spoustě okolností, které mi nevyhovovaly. Tak jsem se rozhodl jít pryč. Nejsem první ani poslední, kdo to tak udělal. A myslím, že to byl dobrý krok. Teď si hokej užívám a jsem spokojený.
V čem je největší rozdíl mezi New Jersey a Minnesotou?
Pro mě hlavně v tom, že dostávám dost příležitostí. Trenéři mi důvěřují a to je pro mě nejdůležitější. Co se týče organizace a zázemí, to je všude na špičkové úrovni.
Příchod do nového prostředí vám asi hodně ulehčil kamarád Patrik Eliáš...
Udělal mi perfektní zázemí. Po přestupu mě vzal k sobě, všude mě vozil, postaral se o mě. Díky němu jsem to měl mnohem jednodušší. To, že je tady Patrik, byl taky jeden z důvodů, proč jsem sem šel.
U Eliášů jste ovšem nemohl zůstat věčně. Jak to máte s bydlením teď?
Jsem na hotelu. Ale teď je to jedno, protože stejně pořád hrajeme. I na konci základní části jsme měli zápasy obden, člověk je pořád na cestách. A když máme před domácím utkáním, tak jsme stejně všichni na hotelu. Takže pro mě je to skoro stejné jako pro ostatní.
Vy jste si play-off zahrál naposledy v roce 2008. Uvědomil jste si to?
To je pravda. Pokaždé na začátku sezony do toho jde člověk s tím, že se těší na play-off a chce v něm být. Na to ten tým hraje celých dvaaosmdesát zápasů. A mně to ty tři roky chybělo.
Ve čtvrtém duelu prvního kola jste vyhráli 4:0 a Floridě jste nedali šanci. Byl tohle ideální výkon pro play-off?
Určitě. Gólman zachytal výborně, obrana byla dobrá, oslabení bylo perfektně sehrané, z přesilovky jsme dali gól a ve hře pět na pět toho moc neměli. Tohle je playoffový hokej, kterého se musíme držet. I když zas tak lehké to nebylo, v hale bylo hrozné vedro.
Vaše série s Floridou je hodně o defenzivě, zápasy končí normálními výsledky. Na rozdíl od hodně sledovaných soubojů Philadelphie s Pittsburghem. Neměli by se od vás v Pennsylvánii učit, jak správně bránit?
Asi jo. Já jsem něco takového jako tam v životě neviděl. To my na to jdeme jinak. Radši hrajeme zezadu a čekáme na přesilovky.
