Před svými spoluhráči z Tampy Bay je na hlavní město své rodné země pyšný. Zvlášť když ještě před pár dny musel poslouchat některé ponižující otázky.
Jaké?
Ptali se třeba, jestli máme v Česku bankomaty.
Jak jste reagoval?
Že tu pořád žijeme na stromech. A že už máme dokonce i televizi.
Byl jste naštvaný?
To ne, spíš jsem si z toho dělal legraci. Oni pořádně nevěděli, do čeho jdou, protože do Evropy nikdy nevycestovali. A dnes jsou překvapení, jak to v Praze, Berlíně a Bratislavě vypadá.
Co se jim líbilo nejvíc?
Procházky po hlavních třídách a památky. To pro ně byla fantazie, v Americe nic takového nemají. My máme tisíc let staré budovy a u nich sahá historie maximálně dvě stě let zpátky. Nečekali, že na kontinentu, kde je všechno menší, je životní standard také dobrý. Ale už to poznávají, nejsou tupí.
Stačil jste jim ukázat všechno, co jste chtěl?
Ještě ne, v Praze je toho strašně moc. Bohužel máme tak nabitý program, že není moc času. A když jsem ho v pátek po příletu trochu měl, jel jsem se podívat za maminkou.
Váš největší kamarád je Vincent Lecavalier, co říkal na Prahu on?
Vin je výjimka, protože pochází z Montrealu. Je to frankofonní Kanaďan a to jsou vlastně napůl Evropani. Proto umí ocenit takovou krásu. Ale víte, co mi udělalo úplně největší radost?
Povídejte.
Přišel za mnou náš doktor a říká: "Praha je překrásná, chodil jsem po ní pět hodin a nemohl se jí nabažit." Podobně mluvili trenér i manažer.
Čím jste si s Lecavalierem tolik padli do oka?
Hrajeme spolu sedm let, tím to je dané. Rozumíme si na ledě i mimo něj, protože máme podobné povahy. Sice spolu netrávíme čtyřiadvacet hodin denně, ale když se ráno sejdeme na zimáku, vtipkujeme a bavíme se o soukromých věcech. Jsme skvělí parťáci, a to se potom přenáší i na led.
Asi pro vás bude důležité, aby v Praze nastoupil, že? Jenže po operaci ramena to zatím není úplně jisté.
Myslím, že tohle si ujít nenechá. Je to jeden z nejlepších hráčů v celé NHL, a když bude na ledě, mám šanci bodovat a pomoci týmu. Udělalo mi obrovskou radost, když mi řekl, že se mnou strašně rád hraje. Je vyznamenání slyšet to od takového hokejisty.
Jaký pocit máte před začátkem sezony sám ze sebe?
Zatím jsem se neprosadil střelecky, ale herně mi to jde víc a víc. Do ideálu potřebuju ještě pár zápasů.
O vás je známé, že jste hodně emotivní typ. Budete zápasy v Praze prožívat ještě víc?
Mám za sebou dost zážitků. Hrál jsem baráž za Budějovice nebo za nároďák na mistrovstvích světa. Ale nikdy jsem nehrál NHL před českým publikem. To bude neskutečný svátek pro všechny Čechy, protože se podobná akce už nemusí opakovat.
Kdyby hrál za Rangers Jaromír Jágr, bylo by jasné, který tým by měl v hledišti převahu. Myslíte, že se přízeň fanoušků po jeho odchodu obrátí?
Nevím a nebudu to řešit, protože se to dá těžko odhadnout. Budu maximálně šťastný, že hraju za Tampu a když pánbůh dá, bude se mi dařit střelecky. Dát gól v takovém zápase, to by byl neuvěřitelný pocit.
Góly oslavujete rád, že?
A kdo ne? Těch není nikdy dost a každý by se měl patřičně oslavit.
Prožíváte pokaždé jenom radost?
Záleží na výsledku.
A byl jste někdy třeba naměkko?
Ze svého gólu ne. Ale když ve Vídni rozhodl Radek Dvořák prodloužení semifinále se Švédskem, tak ano. Celý šampionát jsem s ním bydlel na pokoji a novináři ho odsuzovali, že se už dlouho netrefil. A vidíte, nakonec to přišlo v ten nejdůležitější moment!
