Skoro metr a půl padal patnáctikilogramový Stanley Cup vzduchem, než s sebou praštil o beton ranveje. Mike Bolt a Walter Neubrand, kteří nejslavnější hokejovou trofej světa doprovázejí na cestách po světě, se v tu chvíli pořádně zapotili.
"Chtěli bednu s pohárem otočit vzhůru nohama, protože vespod má kolečka, která mohla poškodit sedačku ve vrtulníku," popisuje nehodu přihlížející člen ostravské záchranné služby.
Jenže bedna se nečekaně otevřela a stříbrný pohár z ní vyklouzl. Výsledek? "Trochu se jim to promáčklo," říká záchranář. Tak dopadlo rozloučení Richarda Šmehlíka se slavnou trofejí.
Na pozdějších oslavách ve Znojmě a v Třebíči, kde pohár převzal jeho spoluhráč z New Jersey, útočník Patrik Eliáš, ale nebylo poškození příliš znát. V dějinách už "otloukánek" Stanley Cup zažil horší věci.
V roce 1905 ho opilí hokejisté z Ottawy zakopli do Rideauského průplavu a nechali ho tam přes noc, dva roky nato ho hráči Montrealu Wanderers zapomněli u fotografa a jeho matka si z něj udělala květináč.
V roce 1924 zase autobus Montrealu Canadiens píchl kolo a kvůli rezervě musel být pohár vyndán. Po výměně kola ho však řidič nechal odložený ve sněhové závěji. Jednou byl pohár dokonce ukraden a letos se zase na chvíli ztratil na letišti v Torontu.
"Stanley Cup je tak známý, že dnes už ho snad ukrást nejde. A nějaké drobné šrámy má rok co rok, po skončení letního programu se v Torontu restauruje," říká Mike Bolt, zaměstanec hokejové Síně slávy, který s trofejí absolvuje většinu cest.
Pohár leští, přenáší ho v bílých rukavičkách. Na letišti v Ostravě si je ale při zvedání Stanley Cupu ze země trochu ušpinil. A možná i pořádně propotil.
