Před lety v zápase se St. Louis se v poslední minutě posledního zápasu základní části NHL vrhl do střely a vyrazil puk z prázdné branky. Hned dva hráči soupeře tak přišli o velké peníze. Pavol Demitra, který přihrával, potřeboval bod k bonusu 500 000 dolarů a střelci Scottu Youngovi chyběl právě jeden gól, aby v další sezoně dostal 300 000 dolarů navíc.
"Po zápase jsem Demitrovi říkal: Nezlob se, dělal jsem svou práci," vzpomíná Modrý. "Proč bych mu měl dát gól zadarmo. Mně ho taky nikdo nedá." Modrý léta přežíval v NHL na hranici farmy a prvního týmu. V Los Angeles se chytil. Jenže v předloňské sezoně ho trenér Murray pětapadesátkrát nechal sedět na tribuně jako náhradníka.
"Bral jsem to jako zkoušku. Musel jsem tím projít. Nemohl jsem brečet, věděl jsem, že by to nepomohlo. Nikdy jsem nepochyboval, že jsem dobrý hokejista. Věřil jsem sám sobě a makal jsem." Sebelítosti se bránil v posilovně, přidával si na tréninku. Nereptal. Udělalo to dojem a dostal novou šanci.
Z Modrého se v Los Angeles stal nejlepší obránce. Naplno rozvinul svou hlavní přednost: lásku k tvořivé hře. Jenom velká jména Nicklas Lidström a Brian Leetch mají teď v NHL víc gólových přihrávek než on. Kdysi mu vyčítali, že při hře přemýšlí až moc. Spoluhráč František Musil mu radil: "Pořád bys to chtěl rozehrávat a posílají tě na farmu. Já to dávám po prknech a jsem v týmu."
Už se naučil, kdy je třeba hlídat vzadu a kdy je čas podpořit útok. Na podzim se o něm mluvilo jako o kandidátovi na olympiádu. V týmu nakonec chybí. "Tým je úspěšný a trenéři si mohou vybírat. Ale za reprezentaci bych hrál rád. Už jenom proto, aby děti věděly, odkud mají tátu."
Modrý se před čtyřmi lety oženil s Američankou Jody, mají spolu chlapce Jakuba a dceru Alexu. Do Česka jezdí jen o prázdninách, o to víc ho potěší česká vlaječka na dresu při Utkání hvězd. "Bude vidět, kde jsem vyrůstal."