Důležitější je, že ve Philadelphii netápe na ledě.
V prvních třech duelech NHL vychytal 26letý Mrázek tři výhry, úspěšnou sérii mohl natáhnout v nočním utkání proti Carolině, leč jeho tým prohrál 1:4.
Mrázek perfektně zastupuje marodící brankářské konkurenty a sám si libuje: „Strašně jsem potřeboval nějakou změnu.“
Navíc letos nevýrazný Detroit, kde se posledních pět sezon snažil vydobýt výsadní postavení v brankovišti, vyměnil za šlapající Flyers, kteří v NHL naopak letí do play off.
Není pro brankáře paradoxně těžší přijít do týmu, který válí?
Gólman na takové věci myslet nemůže. Když na to myslí, dopadne to špatně. Každá série jednou musí skončit a je jedno, jestli je to se mnou, nebo beze mě. Jsem rád, že jsem přišel do týmu a pomohl klukům uhrát nějaké výhry.
V závěru přestupního období hráči hojně měnili adresy. Krajané Tomáš Plekanec nebo Michal Kempný vykládali, jak si musí zvykat na nový tým. Od vás jsem podobné věty moc neslyšel.
V cizím prostředí si musí zvyknout každý. Ale měl jsem štěstí, že ve Philly některé hráče znám a ti mi to usnadnili. Jsou tu kluci z Česka nebo Filpulla z Detroitu.
A co na ledě?
Tam jde hlavně o komunikaci s obránci. Myslím, že zatím odvádíme dobrou práci. Pobavili jsme se, jak to kluci hrají. Nějaké chybičky tam byly, ale to se postupem času vypiluje.
Co potřebujete vyladit?
V Detroitu jsme to s beky hráli jinak a trošku mi dělalo problém, že si tady kluci rádi zajedou pro puk za bránu. V Detroitu jsem jim to spíš rozehrával do rohu nebo odpaloval ven. Málokdo si tam šel pro puk za bránu. Tady se mi párkrát stalo, že si kluci zařvali, že si jedou pro puk, a já ho už málem nahrával soupeři. Musím si zvyknout, že se tady beci snaží rychle přistupovat k puku, což je pro mě výhoda. O to mám víc času dívat se na hru.
Ke změně klubu nahrálo i to, že se Flyers zranili gólmani - Brian Elliot a krajan Michal Neuvirth. Pomohlo vám, že minimálně zpočátku angažmá máte zaručené místo v sestavě?
Jsem rád, že jsem dostal šanci. Když se Elliot zranil, Michal měl super období, kdy mohl chytat, a byla blbá náhoda, že se za pár zápasů zranil taky.
I díky tomu jste jednička. Asi rozdíl oproti nejistotě v Detroitu, že?
Nenazval bych to nejistotou. Seděli jsme s agenty a probírali, jestli to takhle chci. Říkal jsem si, že když budu s Jimmy Howardem v Detroitu, nikdo z nás nebude čistá jednička. A myslím, že poslední dva měsíce to bylo vidět. Dostal jsem víc prostoru, chytal víc zápasů a najednou přestal podávat výkony jako na začátku sezony Howie. Proto jsem se s Kenym (Hollandem, generální manažer Red Wings) bavil, že pokud bude možnost změny, něco se udělá. A jsem rád, že to vyšlo.
Cítíte, že dozráváte do věku, kdy chcete mít stabilní pozici?
Nešlo o to, být jednička. Samozřejmě, byla priorita chytat co nejvíc. Další prioritou bylo jít někam ke zkušenému gólmanovi, který za pár let skončí a můžu to po něm převzít. Taková byla témata a já byl otevřený změně. Cítil jsem, že by to mohlo být nejlepší.
Gólmani se v NHL hodně točí. Ale vy jste s Howardem tvořili pár pátou sezonu, nebyl to problém?
Myslím, že jsme neměli špatný vztah. Normální, profesionální. Každý z nás chtěl chytat, ale chovali jsme se k sobě normálně. Loni jsem jako jednička začínal já. Před dvěma lety a letos to byl Howie, pro oba to nebylo snadné. Často jsme dva dny před zápasem nevěděli, kdo bude v bráně. Přišel jeden špatný zápas, prohra a šel do brány další.
Když na startu letošní NHL dostával přednost váš konkurent, nezapochyboval jste?
Nebyly to pochyby. Howie chytal víc první část sezony a zvládl ji velmi dobře. V lednu jsem tam naskočil, začali jsme vyhrávat, ale když se prohrálo 1:2 nebo 2:3, chytal zase Howie. Měli jsme mítinky s trenérem, který nám řekl, že se bude rozhodovat zápas od zápasu, což bylo nepříjemné pro oba.
Minulý týden tohle období skončilo. Co se vám vybaví z vaší první výměny v kariéře NHL?
O půl desáté večer vám zavolají, ve čtyři ráno už míříte na letiště. Člověk nemá moc času o tom přemýšlet. Jedete se sbalit do haly, potom si vezmete věci z bytu, kamarád mě odvezl na letiště a v autě mu říkám, že tomu pořád nemůžu věřit, že mě vyměnili. Před pár hodinami sedím v Detroitu v restauraci a najednou jste ve Philly uprostřed něčeho nového.
Měl jste doma pro každý případ zabaleno?
Ne, to vůbec. Takhle jsem nepřemýšlel, neměl jsem sbalenou jedinou tašku. V prosinci jsem se o tom bavil s manažerem, což bylo před dvěma a půl měsíci. Byl bych blázen, kdybych byl sbalený a věřil, že budu vyměněný.
Nenapadlo vás ke konci přestupového okna, že aktuální ročník dokroutíte v Detroitu?
Člověk nikdy neví, Detroit je známý tím, že moc hráče nemění, a najednou jsem byl pryč já a velké překvapení bylo, že odešel i Tomáš Tatar. Hodně kluků v Detroitu naopak na výměnu čekalo a nakonec zůstali.
Nezapomněl jste něco v Detroitu?
Pobalil jsem si dost věcí, ale chybějí mi kamarádi a známí mimo hokej. Znal jsem restaurace, obchody, do kterých jsem chodil. Na druhou stranu bylo dobré, že hned druhý den jsem tady našel bydlení. Tenhle týden mi má dorazit auto. Ani mi nepřipadá, že jsem tu tak krátkou dobu.
Jak moc s aklimatizací pomáhají Češi v týmu?
Jsem za to rád, člověk to má jednodušší. S Michalem Neuvirthem a Radko Gudasem jsme hned druhý večer šli na večeři. Když něco nevím, stačí se zeptat Michala. Třeba kam mám zajít na oběd. Není to nic velkého, ale vím, že kdybych cokoliv potřeboval, pomohli by mi.
Stočila se debata s krajany i k vystoupení českých hokejistů na olympiádě?
Abych vám řekl pravdu, v Detroitu ani tady se to moc neprobíralo. Olympijský program začínal v deset večer amerického času, podíváte se na jednu dvě disciplíny a jdete spát. Hokej běžel v noci strašně pozdě. Zmínili jsme se o něm, napsal jsem si i s Ondrou Pavelcem, ale člověk o tom moc nepřemýšlel.
Mimochodem, po sezoně vám vyprší kontrakt. Vnímáte, že nyní chytáte i o prodloužení kariéry v NHL?
Ať jde, nebo nejde o smlouvu, posledních 20 nebo 30 zápasů základní části je důležitých. A věřím, že když to půjde jako doteď, objeví se nějaká možnost, smlouvu podepíšu a budu tady pokračovat.
Mrázek a Voráček po výhře nad Montrealem:
