První otázka nemůže být jiná než na vaše zdraví. Je všechno v pořádku?
Před dvěma týdny jsem měl velké vyšetření u doktorky v Praze, u které jsem se léčil. Všechno vyšlo v pořádku a dostal jsem svolení, že mohu absolvovat další sezonu.
Už jste si zvykl na pravidelné kontroly?
Jo. Už to trvá zhruba dva roky a člověk si navykne. I pro moji hlavu, čisté svědomí a pozitivní myšlení je dobře, že jsem kontrolovaný poměrně často. Usnadňuje mi to práci.
Je tento pocit jistoty silnější než stres z dalšího vyšetření?
Určitě. Je to pro mě pak jednodušší, když vím, že hodnoty jsou takové, jaké mají být. Dává mi to klid. Samozřejmě před vyšetřením je člověk trochu nervózní kvůli tomu, čím jsem si prošel. Ale to k tomu patří. Teď se cítím asi nejlépe, co jsem kdy zažil. Snad si to přenesu i do sezony.
Potěší vás, když se ostatní ptají na vaše zdraví, nebo už vám to až moc připomíná minulost?
Jsem rád, nevadí mi to. Spíš takovou osvětou chci pomoci lidem, kteří s podobným onemocněním bojují. Hlavně po nemoci jsem byl s takovými lidmi poměrně často v kontaktu, předával jsem jim své zkušenosti. Teď už je to méně, ale pořád se pár lidí najde, kteří to chtějí probrat.
Švédský centr Arvid Costmar překonává Nicka Malíka v české bráně. Gólu přihlíží Pavel Novák.
Cítíte, že jim to pomáhá?
Věřím, že ano. Nejsem mentor, spíš jim předávám své prožitky a pozitivní zkušenosti. Také jsem se snažil najít lidi, kteří si tím prošli. Je to přirozené.
Pojďme k hokeji. Jaký pro vás byl poslední ročník?
Měl jsem dobrý start, povedla se mi příprava na farmě. Nečekal jsem, že budu tak rychle poslaný níž do East Coast. Tam se mi taky celkem dařilo, navíc se na farmě v AHL zranilo pár útočníků, a tak jsem šel zpět. Na začátku prosince se to opakovalo a zbytek sezony „dole“ nebyl špatný. Na měsíc mě zpomalil otřes mozku. Na první sezonu to nebylo špatné.
Ale cíle jste měl asi větší, ne?
To ano, nebudu lhát. Chtěl jsem hrát na farmě v AHL celý rok, získat si tam místo, hrát hodně minut, rozvíjet se a dávat góly. Mám na čem pracovat a ve druhém roce se chci posunout zase dál. Potvrdilo se mi, že AHL je mezi pěti nejlepšími ligami na světě. Konkurence je obrovská. Každý pořád musí potvrzovat, že tam patří. I přechody a návraty mě posílily a do další sezony půjdu s klidnější hlavou.
Už jste si zvykl i na život v Americe?
Jo. Před tím jsem hrál v Kanadě, což bylo taky trochu něco jiného. Rozdíl je hlavně v tom, že teď už bydlím sám, takže se i sám musím o všechno starat. Naučil jsem se trochu vařit, žehlit a další domácí práce. Teď přes léto jsem doma, takže to je snadné, nemusím se o nic moc starat, všechno vyřeší rodiče (směje se). Když to vyjde, měli bychom bydlet společně s Davidem Špačkem.
V klubu působí i další Češi. Máte to díky tomu snazší?
Určitě. Už v sezoně se k nám přidal ještě Adam Raška, do týmu v NHL teď přibyl Kuba Lauko, tak to už bude solidní kolonie. K tomu ještě Samuel Hlavaj ze Slovenska, takže je nás dost, se kterými se domluvíme jedním jazykem. Ostatní se nám občas smějí, že jsme pořád spolu. Ale myslím, že kdyby to bylo naopak, tak se taky drží spolu.
Mladý hokejista překonal rakovinu. Cítí se jako nikdy, jen k NHL se už neupíná |
Sen o NHL už není životní prioritou, ale pořád ho žijete, že?
Jasně. Pořád se mu snažím přiblížit. Věřím, že jednou nastane můj čas. Jsem snu blízko, ale zároveň hodně daleko. Konkurence je veliká. Musíte mít i kus štěstí, přál bych si jít krok za krokem. Zdraví je každopádně na prvním místě, úspěch ve sportu by byl taková třešnička navíc.
Jestli chodíte sledovat zápasy NHL, dokážete si představit, že tam jednou budete létat po pravém křídle?
To si člověk představí snadno. Co se děje kolem NHL v zámoří, to je nepopsatelné. I když hokej je pořád jenom jeden, tak bych každému přál, aby nakoukl nebo se přiblížil dění kolem nejslavnější hokejové ligy světa.
Kdybyste se do NHL nedostal, víte, co by bylo dál? Další českobudějovický útočník Jáchym Kondelík vám dal zajímavý příklad.
Kondelovi to vyšlo skvěle. Korunoval návrat a výbornou sezonu titulem mistra světa. Doufám, že podobná možnost návratu do Budějovic by byla, vzadu v hlavě ji mám. Ale snažím se stále myslet hlavně na to, co mám rozjetého v Americe.
Teď v Budějovicích trénujete. Bavili jste se, byť třeba jen teoreticky, s vedením nebo trenéry?
Jo. S trenéry a sportovním manažerem Jirkou Novotným jsme o tom mluvili. S ním jsme v kontaktu od minulé sezony, trochu mě naťukávají. Amerika zůstává prioritou, ale je fajn vědět, že když tak o mě je zájem.
Hokejovou sezonu jsme už probrali, co ta houbařská? Vím, že chodíte s košíkem moc rád.
Není to nic moc. Dost jsem cestoval, navíc je horko a houby nerostou. Ale v dubnu a květnu jsem párkrát byl a přinesl jsem si solidní úlovky. Snad se trochu ochladí a zaprší, abych si ještě před odletem do začátku září trochu zahoubařil.
Pavel Novák z Českých Budějovic v duelu s Ústím
Kde jste přišel k houbařské vášni?
Od rodičů, hlavně od táty. Odmala jsme chodili, přivedl mě k tomu. Kolikrát ho nutím, ať jde do lesa. Někdy zase přemlouvá on mě. Myslím, že už většinu druhů poznám. Je to pro mě relax. Člověk si vyčistí hlavu, je v příjemném a čistém prostředí, projde se. Jako správný houbař nemohu prozradit konkrétně svá místa, ale chodíme mezi Veselím a Jindřichovým Hradcem.
Co sbíráte nejradši?
Teď jsme si oblíbili lišky. Docela těžko se hledají, ale jsou výborné. Už daleko méně rád houby čistím. Když se to u nás nechce nikomu dělat, tak zavoláme známým a vždy si je někdo vezme.
Jaké jídlo z hub máte nejradši?
Bramboračku. Mamka dělá i hovězí na houbách s rýží, to mám taky rád. Někdy dáme i smaženici a další klasiky.
