Jeho příběh začal v pouhých dvou letech, kdy se poprvé postavil na brusle. „Zpočátku jsem vydržel třeba jenom deset minut a už jsem chtěl pryč. Postupně se to zlepšovalo a zvládl jsem i celý trénink. Po roce jsem začal hrát zápasy v minihokeji,“ popisuje 18letý útočník.
Kariéru odstartoval ve Veselí nad Lužnicí, kde ho trénoval jeho otec. V úvodní sezoně za přípravku se dočkal i první vstřelené branky, která však přišla na poslední chvíli.
„Dodnes si to úplně přesně vybavuji. Byl to úplně poslední zápas na posledním turnaji v sezoně. Puk se odrazil ke mně, plácnul jsem do něj, dal gól a měl jsem neuvěřitelnou radost. Neznal jsem pocit, kdy se vstřelí branka, a byl jsem z toho nadšený. Možná tam přišel zlom, protože od té doby jsem jich začal dávat víc a víc, až mě všichni začali brát jako střelce,“ usmívá se.
Do páté třídy zůstal ve Veselí. Pak si krátce zahrál za Soběslav, aby zamířil do Jindřichova Hradce. „Dostal jsem šanci od pana Pytlíka. Měl jsem tam možnost hrát a trénovat se staršími. Potkal jsem se tam také se Šimonem Kubíčkem nebo synem trenéra Jaromírem, se kterými jsem šel na draft ve stejném roce,“ hovoří.
Do dorosteneckých soutěží poprvé nakoukl ve třinácti letech. „Rozhodl jsem se jít do Písku, což byla logická varianta. Dostával jsem plno prostoru, a přestože jsme vyhráli snad jenom dva zápasy za celou sezonu, tak z osobního hlediska se mi dařilo,“ pokračuje.
Po vydařené sezoně řešil nabídky hned z několika klubů. „Už to vypadalo, že půjdu do Liberce, ale na poslední chvíli mě oslovil pan Liška z Motoru. Probral jsem to s rodiči a shodli jsme se, že bude lepší, když ještě zůstanu doma. Zpětně to beru jako velmi dobrý krok,“ uznává.
O rok později už v mladším dorostu dominoval. Za 37 zápasů si připsal 85 bodů, dalších jedenáct ve čtyřech zápasech play off.
Mezi dospělé šel už v šestnácti
Vyčníval i ve starší dorostenecké kategorii, s níž na jihu Čech slavil mistrovský titul. „Měli jsme skvělou partu. Jednu z nejlepších, co jsem kdy zažil. Prožili jsme perfektní ročník, který jsme zcela zaslouženě zakončili titulem,“ připomíná dorostenecký triumf Motoru, o kterém sám rozhodl vítězným nájezdem ve finále proti Salcburku.
Poprvé také dostal šanci v dospělém týmu Motoru, s nímž absolvoval kompletní přípravu a nakonec zasáhl i do baráže o extraligu. „Velice mi pomohlo, že mi trenér Václav Prospal dal šanci a mohl jsem nakouknout do dospělého hokeje už v šestnácti letech,“ děkuje budějovickému kouči.
V sezoně 2018/19 navíc nastupoval za reprezentační sedmnáctku i osmnáctku, a dohromady tak za celý ročník odehrál neuvěřitelných 90 soutěžních utkání. „Musím říct, že to pro mě byla jedna z nejtěžších sezon,“ přikyvuje.
Před rokem pro Nováka přišlo jedno z nejobtížnějších rozhodnutí v hokejové kariéře. „Agentura, která mě zastupuje, mi avizovala, že se blíží draft do CHL (kanadských juniorských soutěží, pozn. red.) a je velmi pravděpodobné, že si mě vybere některý z týmů. Dlouho jsem se tomu bránil a chtěl raději zůstat v Motoru. Do poslední chvíli jsem to odmítal, můj agent Aleš Volek už s tím byl smířený. Ale hodinu před tím mi ještě jednou zavolal a rozhodl jsem se, že do toho půjdu. Na třináctém místě si mě nakonec vybrala Kelowna,“ komentuje.
Draft NHL: Myšáka a Dobeše bere Montreal, celkem se dočkalo osm Čechů |
„Draft přišel na konci června a dlouho mi ležel v hlavě. Vyhodnotil jsem si to tak, že to není pro mě. Bál jsem se toho. Nezdá se to, ale pro mě by to bylo poprvé, co bych natrvalo opustil rodinu a žil daleko od ní,“ vypráví.
Začátek sezony se kvapem blížil a kanadská Kelowna stále čekala, že se talent z jihu Čech připojí k týmu. „Dopadlo to tak, že mě nakonec i České Budějovice podpořily, abych šel, protože místo v sestavě jsem neměl vůbec jisté. Znovu jsem do poslední chvíle váhal, ale nakonec odletěl. Až při odletu z Prahy to ze mě všechno spadlo a věděl jsem, že už své rozhodnutí nemohu vzít zpátky. Uvědomil jsem si, proč tam jdu, a vydal se bojovat o své sny,“ přidává.
Za oceánem mu připravili skvělé podmínky. „Žil jsem v rodině, která mě brala jako vlastního syna a jsem s ní dodnes v kontaktu. Pomáhali mi i spoluhráči,“ chválí si.
Na draft chtěl vzít rodiče
Vstup do sezony se Novákovi povedl na výbornou. Dostal se mezi nejlépe bodující hráče celé soutěže, nakonec vyhrál bodování týmu, ačkoliv patřil mezi nejmladší hokejisty v mužstvu. „Ohromně jsem se tam posunul. I díky tomu jsem se dočkal draftu do NHL,“ dodává.
V něm uspěl a tím Pavel Novák udělal první a zároveň velice důležitý krok směrem k nejslavnější hokejové lize světa. „Cíle mám vysoké. Do pár let se chci probojovat do NHL a hrát tam,“ neskrývá své ambice šikovný pravák, který odstartoval novou sezonu v první lize za Litoměřice.
Původně se měl draft konat v kanadském Montrealu, kam se chtěl podívat osobně. „Přál jsem si, abych se tam dostal a mohl na něj letět s rodiči a sestrou. Pro nás všechny by to byl obrovský zážitek a aspoň částečně bych jim vrátil to, co pro mě udělali. I když se to nepovedlo, tak si myslím, že si ten večer mimořádně užili a byl to pro ně den, na který nezapomenou,“ raduje se.
Za svou cestu Novák nejvíce vděčí rodině, která vždy stála za ním. „To, co pro mě dělají, je úžasné. Nikdy se na mě nevykašlali, vždy mi se vším pomohli. Podporují mě, co nejvíce to jde. Hlavně díky nim mohu hrát a posouvat se. Vděčím jim za to, kde teď jsem. Ale samozřejmě chci ještě více,“ děkuje.
