Loni v létě odlétal do Ameriky takřka jako anonym. Teď je z něj málem celebrita. I když... "Nejsem moc společenský typ. Pozornost moc nevyhledávám, takže je to pro mě skok," řekl tišším hlasem třiadvacetiletý forvard po setkání s dětmi. Ptaly se ho, co jí. Nebo jak často mění brusle.
Pakliže jeho kariéra bude dál pádit tempem, jaké letos nabrala, mladík z Frýdku-Místku si na salvy otázek a všemožné akce na veřejnosti bude muset zvyknout.
V minulé sezoně se vám povedl fantastický průlom. Nepřipadají vám uplynulé měsíce jako fikce?
Hm. Kdybyste mi před rokem řekl, co se stane, asi bych se vám vysmál. Šel jsem do kempu s tím, abych se udržel v NHL. Doufal jsem, že se dostanu do třetí nebo čtvrté lajny, že občas třeba zůstanu na tribuně. To se povedlo.
A pak vás okolnosti katapultovaly mezi hvězdy, že?
Když se zranil Steven Stamkos, otevřelo se místo v první lajně. Postavili tam mě. Věděl jsem, že je to možnost, kterou musím chytnout. Využil jsem ji, což je super. Začal jsem hrát s Martinem St. Louisem, který mi strašně moc pomohl.
V čem?
Říkal mi, abych se nebál hrát s pukem. Abych vymýšlel akce jako na farmě.
Cítil jste, jak vám roste sebevědomí?
Asi ano. Nejdřív jsem měl respekt z NHL. Váhal jsem, jestli v ní opravdu můžu hrát. Chvilku trvalo, než jsem se otrkal. Ale časem ta nejistota vymizela. Začalo se mi dařit. Patřil jsem mezi první dvě lajny, které mají dávat góly. Cítil jsem, že tým ode mne tuhle práci očekává.
Skončil jste druhý v bodování nováčků NHL. Nemáte obavy, že bude těžké udržet tak vysokou výkonnost?
Je pravda, že jsem si laťku nastavil dost vysoko. Ale beru to jako impuls, abych přes léto makal ještě víc a byl v další sezoně ještě lepší.
Na olympiádě jste měl pouze vedlejší úlohu. Trápilo vás, že jste v Soči nemohl svou skvělou formu víc předvést?
To ani ne. Letěl jsem tam s tím, že přijmu jakoukoli roli, klidně ve čtvrté lajně nebo na tribuně. Byl jsem vděčný za šanci zúčastnit se.
Zato na mistrovství světa do Minsku jste nepřiletěl. Měl jste zdravotní potíže. Můžete vysvětlit, proč přesně jste odmítl pozvánku?
Na konci základní části jsem dostal tvrdý hit. Měl jsem problémy s krční páteří, bolela mě hlava. V play-off jsem hrál pod práškama, dostal jsem nějaké injekce, abych se vzchopil.
Zakázal vám klub reprezentaci?
Bavil jsem se s generálním manažerem Yzermanem. Ten mi řekl, ať se domluvím s doktorem, že na mě netlačí. Doktor mi účast na mistrovství nedoporučil. Tvrdil, že další hit by mohl celou situaci zhoršit a léčení by se táhlo. Proto jsem se omluvil.
Vedení národního týmu naznačilo, že jste nepřiletěl proto, že nemáte smlouvu na další sezony NHL. Tahle skutečnost vás neovlivnila?
Mrzí mě, že to tak vyznělo. Pro mě je čest reprezentovat. Do nároďáku jsem jezdil od šestnáctky. Seniorská reprezentace byla vždycky můj sen. Bylo to těžké rozhodnutí, ale pro mé zdraví bylo nejlepší. Kdybych byl stoprocentně v pořádku, nikdy bych neodmítl.
Nový kontrakt s Lightning jste podepsal v pondělí. Vyděláte si podle něj 10 milionů dolarů za tři roky. Co říkáte té částce?
O těch penězích se mi ani nezdálo. Ale v klubu mě ohodnotili, jak oni to vidí a jsem za to rád. Dali mi nabídku, která se neodmítá.
A navíc přiletěla docela brzy. Vždyť jednání o smlouvách s volnými hráči se často vlečou až do léta. Potěšilo vás to?
Určitě. Bál jsem se, že se ta věc víc potáhne. Ale Yzerman je férový chlap. Už při výstupním pohovoru mě chválil. Nabídl mi podmínky, jaké považoval za rozumné. A já jsem jenom rád.
Jak moc si ceníte vynikajícího výsledku +32 v hodnocení plus/minus?
Každý ví, že je to důležitá statistika. Ukazuje, jestli jste všestranný hráč, jestli umíte bránit. Pro mě je na úrovni bodů.
Mezi nováčky jste v ní byl nejlepší. Doufáte, že vám pomůže ke Calder Trophy? Nebo ji dostane MacKinnon z Colorada, jak se předpokládá?
Myslím si, že vyhraje on. A asi zaslouženě. Je radost se na něj dívat. Přitom je o pět let mladší než já.
Říkáte, že společenské akce nevyhledáváte. Jak se tedy těšíte na slavnost do Las Vegas?
Chci si ji hlavně užít. Příští sobotu jedu do Karlových Varů na Zlatou hokejku a hned v neděli letím do Vegas. Spíš počítám, že nevyhraju, takže budu v klidu. Vážím si toho, že jsem se vůbec dostal mezi nominované. To je pro mě výhra.
Další cenné vítězství jste teď dobyl při studiu. Musel jste se do učení na maturitu hodně nutit?
Dost. Děcka si celý čtvrťák na maturitu opakují. Mamka se snažila posílat mi nějaké knížky do Ameriky. Ale v sezoně není moc času, potřebujete odpočívat, hodně spát. Teď jsem každopádně na tři týdny zatnul zuby. Fakt jsem se učil a zvládl to.
Jaké jste měl skóre?
To bych nezveřejňoval. Ale nebyl to nějaký propadák. Zvládl jsem češtinu, angličtinu i zeměpis. Největší problém jsem měl s dějepisem, ve kterém toho bylo opravdu hodně.
Jakou jste si vytáhl otázku?
Habsburky. Já vím, že to není úplně nejhorší téma. Ale nějak jsem v tom zaplaval. Popletly se mi dynastie.
To v angličtině jste musel zářit, ne?
Je pravda, že na ni jsem moc nepodíval. Pár věcí mě při zkoušce překvapilo, ale nebyl tam velký problém, dostal jsem jedničku.
Jaký jste na gymnáziu býval student, když jste na něj ještě chodil?
Lepší průměr. Nebyl jsem problémový, učil jsem se.
Udělal jste úspěchem ve škole radost rodičům?
Určitě. Mamka a sestra jsou učitelky. Mamka měla v očích slzičky. Byl jsem rád i kvůli nim.
Jste hokejový profesionál. Co vás přimělo dodělat si ve 23 letech maturitu?
Nikdy nevíte... Můžu se příští sezonu zranit a budu muset jít do práce. Maturita je základ do života. Taky po konci kariéry budu chtít něco dělat. S maturitou je snazší něco začít.
