Kurz na to, že se hokejový obránce Radek Martínek bude v létě připravovat na sezonu v Havlíčkově Brodě, by byl asi hodně nízký. Možná by se dokonce ani nevyplatilo ho vypisovat.
Takhle už to má totiž sedmatřicetiletý dvojnásobný mistr světa a dlouholetý hráč New York Islanders dokonale zažité. A nic na tom nehodlal měnit ani letos.
„Určitě jsem nechtěl dělat výjimku. Prostě sem jezdím každý rok. A tak to i zůstane,“ přesvědčoval jeden ze slavných odchovanců havlíčkobrodského hokeje. „Sice se tady každý rok potkávám s jinými hráči a vlastně i s trenéry, ale vždycky sem jezdím rád,“ dodal Martínek.
Alespoň nemáte přípravu tak stereotypní, když v Kotlině pokaždé narazíte na jiné tváře, nebo ne?
To ano, akorát Ríša Cachnín (pozn. asistent hlavního trenéra HC Rebel) pořád zůstává. To je jistota. (směje se)
Letos se prý v rámci své přípravy věnujete i havlíčkobrodským bekům...
Je to tak, trenéři mě požádali, jestli bych nepřipravil nějaký trénink pro obránce, a já souhlasil. Baví mě to.
Takže existuje možnost, že by z vás mohl být po skončení kariéry třeba i trenér?
Možná jo, kdo ví. I když - mě by asi víc bavilo, kdybych měl na starost jen jednoho nebo dva hráče a jim se věnoval. Už jsem pár takových nabídek dostal. Uvidíme, co bude.
To skoro zní, jako byste už uvažoval, že pověsíte brusle na hřebík...
Přemýšlím o tom, i když... (na chvíli se odmlčí)
Radek Martínek (vlevo) z NY Islanders brzdí před svým gólmanem Andersem Nilssonem philadelphského Scotta Hartnella.
Radek Martínek nyní trénuje s prvoligovým Havlíčkovým Brodem a doufá, že přijde nabídka z NHL.
Je to těžká představa?
Přesně tak, je to hodně těžké. Víte, já jsem takový, že pořád musím něco dělat, být neustále fyzicky aktivní. A zatím si nedovedu představit, že by nic nebylo. Proto se snažím definitivní konec oddálit.
Nicméně loni jste zrovna moc zápasů neodehrál. Věříte, že letos to bude lepší?
Zatím nevím, nikdo se neozval. Počkám, až se NHL rozběhne. Třeba se někdo zraní - i když to bych nikomu nepřál - a povolají mě na výpomoc. Tak jako loni.
Vy se teď cítíte zdravotně v pořádku?
Vzhledem k věku to celkem jde. Neříkám, že je to výborný, ale dobrý ano.
Neuvažoval jste o nějakém českém, případně evropském angažmá?
Předloni jsem strávil chvilku v Českých Budějovicích, jenže jsem tam musel být sám. A tak by to bylo i teď, což si popravdě neumím zatím moc představit.
Nicméně je to jedna z variant?
Pokud budu chtít dál hrát, tak asi ano. Ale na kterou stranu se misky vah nakonec převáží, to teď vážně neumím říct.
Manželka a děti se chtějí vrátit do Ameriky?
Pro dcery bude lepší, když dodělají školy tam. Navíc na Long Islandu jsme už téměř třináct let, takže je to v podstatě můj druhý domov.
Mám tomu rozumět tak, že první je pořád Havlíčkův Brod?
Určitě. A vždy bude. Pokaždé, když přijdu do Kotliny, tak si vybavím, jak jsem tady začínal.
A jsou to hezké vzpomínky?
Většinou, ale objevují se i smutné. Dva moji kamarádi, Martin Čech a Pepa Vašíček, se kterými jsem jako mladý hrával, už mezi námi nejsou. Na ně si vždycky vzpomenu, když přicházím.
Pojďme tedy raději k příjemnějším věcem. Jak se v Brodě a vůbec v Česku líbí vašim dcerám?
Moc. Ony mají Česko spojené s tím, že je tady hezky, teplo a babičky je rozmazlují. Takže v zimě nás pak přesvědčují, že chtějí do Brodu, protože je tady krásně. (směje se)
A česky rozumí dobře?
Mladší dcera, které je pět let, neumí moc skloňovat slova, ale ta devítiletá zvládá češtinu úplně v pohodě.
Když se vrátíme k vaší přípravě v Havlíčkově Brodě, existuje možnost, že byste kvůli zápasovému rytmu naskočil i do některého z přípravných utkání?
Ne, to ne. S mým rejstříkem všech zranění by to byl až příliš velký risk. Každopádně sledovat výsledky Brodu určitě budu.
Sice jste s Rebely na ledě jen pár dnů, ale myslíte si, že s takhle nezkušeným týmem mají šanci na slušnou sezonu?
Jsou to mladí kluci, tvární. A když jim trenéři nastaví pořádný dril, tak to může být jen pro jejich dobro. Vždyť kdo by loni řekl, že se budou pohybovat do pátého místa. Podle mě mají šanci hrát klidný střed tabulky.
