Nyní, s odstupem takřka tří a půl let, by se pohyboval o pěkných pár míst výš. A kdyby měl tendence vše znovu zpochybňovat? Marná snaha, argumenty pro jeho zařazení mezi absolutní špičku přibývají.
Už v předchozích letech, ale v posledních měsících obzvlášť.
Momentálně nenajdete hráče s úctyhodnější formou. Nejen v Tampě s úžasem sledují, jak dvaatřicetiletý Rus sbírá body tempem, které NHL nepamatuje od sezony 1995/96, kdy na ledě exceloval Mario Lemieux.
Nikita Kučerov rozdává přihrávku v utkání s Montrealem.
V zámoří vnímají, že jsou svědky něčeho výjimečného. „Nikdo teď nehraje lépe než on. Nikdo! Skoro to vypadá, jako by dýchal jiný vzduch než ostatní,“ žasnul Eddie Olczyk, analytik televizní stanice TNT
V konverzacích o nejlepším hokejistovi současnosti Kučerov často schází. A pokud jeho jméno přeci jen zazní, je tím třetím vzadu za Connorem McDavidem a Nathanem MacKinnonem.
„Nejsem nejrychlejší, nejšikovnější, ani nemám nejtvrdší střelu,“ vysvětloval v minulosti. „A moje hokejové IQ? To nikoho moc nezajímá, neobjevuje se v sestřizích nejlepších momentů. Pro lidi to není tak sexy.“
Ruský lenoch? Kdepak! Kučerov kraluje osobitým stylem a sklízí komplimenty |
I tato slova se dají rozporovat. Ať se snaží svou superschopnost upozaďovat sebevíc, sám si je vyvrací dechberoucími výkony, kterými nešetří.
Sezonu přitom rozjel spíš pozvolna. Čtrnáct bodů v úvodních čtrnácti zápasech. Slušné, ale na jeho poměry nic extra. Až pak, v polovině listopadu, to začalo.
54 utkání. 107 bodů! Fazóna jako z jiné planety.
Kdyby ji ruský útočník udržel celou základní část, zastavil by se na čísle 162. Ve statistických výšinách, kam před ním pronikly jen dvě legendy. Pánové Lemieux a Wayne Gretzky.
Legendární hokejový útočník Mario Lemieux přichází v Pittsburghu na slavnostní ceremoniál věnovaný Jaromíru Jágrovi.
Wayne Gretzky na inauguraci amerického prezidenta Donalda Trumpa.
„Vidí věci, které ostatním unikají. Mám velké štěstí, že tohle divadlo můžu už dekádu sledovat z první řady. Je to poezie na ledě,“ rozplýval se Jon Cooper, kouč Lightning.
Umělec s hokejkou. Čaroděj. Učitel, který v zápasech uděluje lekce žákům. I taková superlativa padají.
Jeff Halpern, Cooperův někdejší asistent, dokonce Kučerova přirovnal k Albertu Einsteinovi: „Pořád mi přijde lehce nedoceněný, přitom jeho mozek funguje neuvěřitelně.“
Lídr Tampy si umí hru mistrně dirigovat. Ví, kdy s pukem zrychlit, kdy akci naopak zpomalit, jak všechno sladit dohromady a správně načasovat.
Pomáhá mu i neúnavná příprava, spoluhráči jej z legrace nazývají maniakem. Spoustu času tráví u tabletu, dokola sleduje videa protivníků, které má perfektně načtené.
Nikita Kučerov z Tampa Bay Lightning slaví trefu proti Carolina Hurricanes.
Studováním těch nejtitěrnějších detailů si vyplňuje i volný čas. Doma, po trénincích i při cestách na zápasy: „Někteří kluci rádi zajdou na drink, já se věnuji tomuhle. Znám každého obránce, jejich přednosti i slabiny. Jak se hýbou, jak reagují. Proto pak vím, kudy a jak zaútočit.“
Ne vždy byl takový.
Sám vzpomínal, že v Rusku klidně dorazil do kabiny patnáct minut před úvodním buly. Do akce šel takřka bez protažení, cestou na stadion byl schopný sníst hot dog a vypít plechovku koly.
Až přesun do zámoří v devatenácti ho změnil. Tehdejší tahouni Lightning v čele s Martinem St. Louisem a Vincentem Lecavalierem mladému frajírkovi ukázali, jak se chová správný profík.
Nespravedlivá NHL. Je to polštářová bitva, ulevil si McDavid. Zatímco ti nejsilnější trpí |
Pomohla i pevná ruka generálního manažera Stevea Yzermana. „Na předsezonních testech mi naměřili 21 % procent tělesného tuku. Vzal si mě k sobě. Já tehdy skoro vůbec neuměl anglicky, nerozuměl jsem mu, ale bylo poznat, jak je naštvaný. Řekl mi, že jsem tlustý. A že pokud chci hrát, musím úplně změnit přístup,“ zavzpomínal Kučerov.
Poslechl. A nelitoval. V aktuální sezoně pošesté překoná hranici 100 bodů v základní části, přes 120 se dostane počtvrté.
Tabulku produktivity ovládl loni i předloni. Teď přepustil první příčku i kvůli několikadenní absenci způsobené nemocí. Se 121 body je v závodě o Art Ross Trophy třetí, vede si stejně jako MacKinnon (121), McDavid (125) si vypracoval menší náskok.
Kanadský útočník Connor McDavid v akci proti Ottawě.
Nathan MacKinnon z Colorada a jeho gólová radost.
Všichni se budou ucházet také o Hart Trophy pro nejužitečnějšího hráče, kterou dvaatřicetiletý Rus získal jen v roce 2019. Kdy jindy by na ni mohl dosáhnout znovu než právě letos?
Obdivuhodná čísla střádá i přes to, že v průměru na utkání tráví na ledě méně času než jeho úhlavní konkurenti (o 1:52 než MacKinnon, o 2:38 než McDavid).
V Tampě, kterou hlavně v úvodu ročníku kosila zranění, má o propastných čtyřicet bodů více než Jake Guentzel, druhý muž týmové produktivity.
Check it....
— Jay Recher (@jayRecher) March 22, 2026
Over the last FIVE seasons, Nikita Kucherov is more likely to have a three-point game than a game with ZERO points.
Three-point games = 78
Zero-point games = 66
Only one Hart Trophy during this half-decade is a crime.
That changes this year. #GoBolts #NHL pic.twitter.com/fAZTqLPjnl
V aktuální sezoně prožil víc zápasů, v nichž se do statistik zapsal alespoň třikrát (18), než těch, kdy odcházel s prázdnou (14). Pozitivní bilanci v tomto ohledu mají i oba Kanaďané (McDavid 15:12, MacKinnon 18:16).
„V lize působí řada světových hvězd, zrovna je dva jsem měl nedávno tu čest vést na olympiádě v Miláně. Ale Nikita je jiný, především jeho kreativita nemá obdoby,“ poznamenal Cooper.
Kučerov ukazuje, že do všemožných žebříčků a společnosti hokejových velikánů patří.
