Když se před měsícem Sharks handrkovali o nové smlouvě s Tomášem Hertlem, kterému nakonec slíbili balík v hodnotě 65 milionů dolarů, Wilson už u toho nebyl.
Přestože nadále oficiálně figuroval jako generální manažer, od listopadu se muselo klubové vedení obejít bez něj. Čtyřiašedesátiletý bývalý obránce, mimochodem první kapitán San Jose po vstupu do soutěže, si vybíral zdravotní dovolenou.
„Bylo výsadou, že jsem mohl uplynulých devatenáct let plnit roli generálního manažera Sharks. Měl jsem neskutečné štěstí, že jsem dostal šanci pracovat s některými z nejtalentovanějších a nejpracovitějších lidí v hokeji vůbec,“ pronesl Wilson při odchodu.
Neutuchající kašel jej dráždí. Svou plnou diagnózu dosud neodtajnil, údajně by však jeho problémy neměly být spojené s koronavirovou pandemií.
Teď jsem klidnější, přiznává Hertl. Za novou smlouvu se odmění hodinkami |
A tak Sharks jmenovali do čela mužstva dočasně Joea Willa. Právě on odklepl Hertlovi štědrou smlouvu, kromě toho stihl třeba rozvázat kontrakt s problémovým Evanderem Kanem nebo přivést z Minnesoty gólmana Kaapa Kähkönena před uzávěrkou přestupů.
Momentálně se však nezdá jako pravděpodobná varianta, že by Will zůstal v pozici generálního manažera nastálo. San Jose zřejmě čeká dlouhé hledání člověka, jenž by tým po třech bídných letech vrátil zpět do vyřazovacích bojů.
Nebude překvapením, pokud Sharks ukážou na někoho, kdo ještě žádné zkušenosti se zmíněným postem nemá. Ostatně z posledních dvanácti manažerů, které kluby NHL najaly, bylo hned jedenáct nováčků.
Češi, volím si vás!
Hertl, jeden z nejvýraznějších ofenzivních talentů současných Sharks, nebyl zdaleka prvním Čechem, na kterého celek od sanfranciského zálivu ve výběru talentů ukázal.
Když Wilson v květnu 2003 nastupoval do funkce, hned za měsíc jej čekal premiérový draft. San Jose mohlo tenkrát v prvním kole volit hned dvakrát, na pozici číslo 6 vsadil tehdy začínající manažer na jihočeského mladíka Milana Michálka.
O rok později lovil Wilson pro změnu v Litvínově, to když svou volbu v úvodním kole uplatnil na Lukáše Kašpara. Ten se však v NHL nikdy pořádně na rozdíl od Michálka neprosadil a odehrál jen 16 utkání.
Pár výběrů se Sharks v průběhu let skutečně povedlo. V roce 2005 na ně ve druhém kole „zbyl“ Marc-Edouard Vlasic, o dva roky později se do San Jose stěhoval Logan Couture, poté si klub vybral právě třeba zmíněného Hertla.
Jenže poslední dobou to byla mizérie. Tým v první řadě doplácel na fakt, že se každoročně snažil stavit celek na vítězství. Málokdy tak dostal k dispozici skutečně elitní pozice, co se voleb v draftu týče.
Loni Sharks draftovali v první desítce, to když si vybrali Švéda Williama Eklunda, podobný luxus však předtím naposledy zažili v roce 2015. Nejlepším výběrem za poslední léta byl Josh Norris, ten ale v tyrkysovém dresu neodehrál v NHL ani minutu. Wilson jej totiž použil jako součást výměny za ofenzivního beka Erika Karlssona.
Trejd za vlasatého Švéda, který si ročně přijde na 11,5 milionu dolarů, se nepovedl. Stejně tak dlouhodobé kontrakty pro Vlasika či gólmana Martina Jonese, oběma totiž následně povážlivě klesla výkonnost.
A tři neúčasti ve vyřazovacích bojích v řadě jsou varovným prstem. Možná je ideální čas, aby dostali Sharks nový impulz.
Ale pozor! Wilson sice v klubu končí jako generální manažer, nicméně kariéru ještě nekončí. „Těším se, až na své působení v NHL v budoucnu navážu,“ sdělil při rozlučce.
Šance přivést Thorntona se neodmítá
Před sedmnácti lety se největší hvězdy zámořské soutěže proháněly po evropských kluzištích, kvůli problémům s novou kolektivní smlouvou se NHL na sezonu zastavila.
Joe Thornton tehdy zvedal nad hlavu pohár v dresu Davosu pro vítěze švýcarské ligy a přemýšlel, jestli se mu jednou povede získat týmovou trofej i za Boston na nejprestižnějším klubovém kolbišti.
Nepovedlo. Po měsíci dalšího ročníku, kdy se NHL opět rozjela, byl totiž součástí jednoho z nejtřaskavějších trejdů historie. Bruins jej vyměnili do Sharks, Wilson do Massachusetts na oplátku poslal balíček ve složení Marco Sturm, Brad Stuart a Wayne Primeau.
Bostonu obchod pomohl uvolnit prostor pod platovým stropem, tím pádem mohl v následujícím mimosezonním období podepsat slovenského obra Zdena Cháru. Thornton se zase v San Jose stal klubovou legendou.
„Takoví hráči příliš často k dispozici nebývají. Zapadne dobře, je výjimečný,“ tetelil se tehdy Wilson.
Jenže i tak se nakonec stali vítězem výměny Bruins, kteří o šest let později křepčili na ledové ploše se Stanley Cupem. Sharks se dostali v roce 2016 do finále, Pittsburgh byl však nad jejich síly.
Na další velkou šanci na zisk trofeje si bude muset San Jose s Tomášem Hertlem - ale už bez Wilsona - zřejmě ještě nějakou dobu počkat. Kdo je za úspěchem povede, se zatím neví.
