Úspěch ekonomicky silných kanadských klubů se totiž v dohledné době příjemně projeví na stavu bankovních kont všech hráčů v lize.
I proto je jejich návrat do play-off za oceánem vítaný. Po loňském epochálním propadáku, při němž se do vyřazovací části po 46 letech nevměstnal ani jeden, jich tentokrát proklouzlo dál pět.
Montreal Canadiens, Toronto Maple Leafs, Edmonton Oilers, Ottawa Senators a Calgary Flames.
Povznášející vlna radosti osvěžila davy jejich příznivců, prohnala se honosnými kancelářemi majitelů i ligových šéfů, způsobila všeobecné veselí v sídlech televizních společností a rozradostnila i jinak sklíčené frajery z bídných týmů.
Výše jejich platů je přímo závislá na účetní uzávěrce celé soutěže. A té by bezpochyby prospělo dlouhé tažení některého z hospodářsky nejzdatnějších klubů za stříbrným pohárem.
„Jo, slyšel jsem, že kluci chtějí, abychom se dostali do play-off. Když sami nepostoupí, tak aspoň fandí týmům z velkých trhů. Je to svým způsobem legrační. Doufám, že se nám je podaří potěšit,“ citoval torontského centra Tylera Bozaka deník The Toronto Star.
Vzkříšení pěti ze sedmi reprezentantů hokejové kolébky v NHL (selhaly Winnipeg a Vancouver) je před středečním nočním startem Stanley Cupu v zámoří významným tématem.
Kanaďané, ač už se mnozí naučili milovat baseball, fotbal i basketbal, stále považují bitvy na ledě za národní poklad. Často přesvědčují cizince, že právě až na jaře se mezi mantinely hraje opravdový hokej. Se šíleným nasazením, až mučivým napětím, sebevražednou obětavostí a divokou touhou planoucí z očí obrněných bojovníků.
Proto se jim loni na jaře (aspoň na chvíli, než si zvykli) vkradla do životů nicota. O tradiční nablýskanou trofej se rvaly jen kluby z USA.
Ta potupa!
Sledovanost televizních přenosů v zemi velikášsky rozpřažené mezi Pacifikem a Atlantikem lámala záporné rekordy. Výtěžek z prodeje suvenýrů se zkázonosně blížil nule.
Jen malou útěchu znamenal pro lid triumf Pittsburghu, jehož kapitánem je kanadský hrdina Sidney Crosby. A pak taky suverénní počínání domácí reprezentace na zářijovém Světovém poháru v Torontu.
Až teď se zase vše vrací do normálu. V Edmontonu po deseti letech utrpení bublá netrpělivé očekávání. Kam při své premiéře v play-off dotáhne Oilers zázračný chlapec Connor McDavid?
V Montrealu se modlí za neprůstřelnost brankáře Careyho Price.
V Torontu si tajně představují, jak mládenci koučovaní uznávaným Mikem Babcockem senzačně vyřazují obávaný Washington.
Taky v Calgary a Ottawě smějí troufale snít o báječné jízdě za titulem, který kanadským týmům zdárně uniká od června 1993, kdy Montreal zdolal Los Angeles Kings.
Sváteční atmosféra obklopuje rovněž české vyslance Romana Poláka (Toronto), Tomáše Plekance (Montreal) a Michaela Frolíka (Calgary).
Též na jejich počínání závisí naděje fanoušků. A gáže stovek dalších hokejistů. Každý rok z nich odvádějí přibližně 15 procent do fondu zvaného escrow. Podle hospodářských výsledků NHL se jim pak určitá část posílá zpět. V minulé sezoně třeba ve skutečnosti utržili pouze 87 procent z částek uvedených v jejich smlouvách.
Ligové příjmy přesahují čtyři miliardy dolarů. Sedm kanadských členů (z třiceti celkem) se na nich podílí velmi výrazně, 30 až 35 procenty. Jejich příspěvek v následujících týdnech nakyne o desítky milionů. Možná o sto, jestliže se zadaří. A zaplesají i borci z Floridy a Arizony.
