Minulý týden se mi poštěstilo opět usednout v kultovní aréně na Manhattanu. Rangers shodou okolností opět hostili Stars. Jen je tentokrát porazili 3:2 v prodloužení.
Když jsem v následujících dnech s bezva kumpány navštívil haly New Jersey Devils a New York Islanders, uvědomil jsem si, v čem se NHL za těch 28 let posunula.
Brankář Igor Šesťorkin zasahuje v utkání s Dallasem.
Často jsem se do ní vracel jako reportér MF DNES a viděl desítky bitev v Buffalu, Pittsburghu, Detroitu, Torontu, Tampě, Philadelphii, Chicagu, San Jose i Washingtonu.
Zvýšil se počet klubů, změnila se pravidla, tehdejší hvězdy zestárly v legendy. Třeba Patrick Roy se z brankoviště přestěhoval na střídačku Islanders. Fanouškovský zážitek ale zůstává silný a naléhavý.
Stejně jako celá liga se spolehlivě opírá o košatou tradici a rituály.
Stejně jako v sedmadevadesátém roce příznivci Dallasu i v pětadvacátém hlasitě zdůrazňují ve zpívané americké hymně slůvko „Stars“.
Ošklivý faul v NHL, kouč vyhrožoval hvězdě soupeře: Až se potkáme příště, nedohraješ |
Stejně jako tehdy i nyní odpovídají skalní přívrženci Rangers na pohvizdování jednoho z nich hanlivým pokřikem: „Potvin sucks!“
Byť mnozí vůbec nevědí, že heslo vzniklo 25. února 1979, kdy bek Denis Potvin z konkurenčních Islanders drsným hitem zranil domácího Ulfa Nilssona.
Místní rivality stále planou. O četné historické odkazy – vystavené fotky a relikvie – zavadíte na chodbách stadionů i při úvodních ceremoniálech.
Před 28 lety aplaudovalo obecenstvo jako divé, když Gretzky přebíral od komisaře Garyho Bettmana (ejhle, ten ve své roli přežívá) zlatou hokejku za nejnovější rekord.
Ve středu zase v New Jersey sklízel potlesk obránce Brenden Dillon za odehrání 1 000 mačů v základní části. V originálních klipech pak dojatému veteránovi přes obrazovky na kolosálním tělese pod střechou blahopřáli jeho bývalí i současní kolegové.
Dál se v NHL uctívají odhodlaní a odolní chlapi, kteří v řeži mezi mantinely předvádějí kouzla s holemi a přemáhají bolest.
Dojetí u fotky, bitka a odplata spoluhráčů. Veteránovi zhořklo významné jubileum |
Leccos se v ní samozřejmě vyvíjí. Pořád si schovávám lístek na svůj první mač, kdežto nyní už se vstupenky pořizují do aplikací v telefonu.
Jejich ceny pod vlivem inflace přirozeně kynou. Průměr stoupl ze čtyřiceti dolarů o stovku. Pivo už nestojí čtyři dolary, nýbrž patnáct a víc. Výrazně si připlatíte za jídlo i parkování.
Na druhou stranu NHL bez ustání vybrušuje show, do níž střetnutí balí.
„Kostky“ pod střechami arén jsou čím dál větší a vymakanější. Ukazují třeba, kteří borci jsou zrovna na ledě a jak dlouho trvá jejich střídání. Z pohledu na ně až zrak přechází.
Lístek na utkání New York Rangers - Dallas ze sezony 1997/98, vedle něj puk ze vzájemného zápasu z aktuálního ročníku.
Kdo ze svého místa nedohlédne na vzdálený kout hřiště, může akci pohodlně sledovat na LED plochách s fantastickým rozlišením.
Jasné a nádherně barevné světelné efekty se na publikum valí taky z hlediště. Celá produkce má promyšlený scénář se soutěžemi, kvízy a legráckami. Děti se mohou o přestávce svézt po kluzišti na třetí rolbě, která je upravená na vyhlídkové vozidlo.
Pořadatelé dbají na spokojenost zákazníků, kteří si při odchodu mají říct: „Prohráli jsme? Hm. Škoda, ale aspoň jsme se pobavili...“
Což ostatně platilo i v říjnu 1997, kdy v Madison Square Garden po porážce s Belfourem, Modanem a spol. nezavládly vztek a zklamání, na což jsem byl zvyklý z extraligy.
Diváci v Madison Square Garden sledují utkání New York Rangers s Coloradem.
Zámořský hokej omezil výskyt barbarských bitek i brutálních faulů. Na rozdíl od evropských scén si uchoval čistotu dresů i ledu v útočných / obranných pásmech.
Největší pokrok NHL však spočívá v přesunu ze starších budov do novějších, rozlehlejších.
Přestože klasická MSG prokoukla po rekonstrukci za miliardu dolarů, rivalové z New Jersey a Long Islandu teď mají honosnější sídla.
Hlavně UBS Arenu doporučuju k návštěvě. Tradiční NHL v ní nachází zvlášť přitažlivé kulisy.
