Odchovanec Pardubic v sezoně 2017/18 nastřílel v 70 zápasech AHL 17 branek, sám říká, že během ní vyrostl v lepšího hráče. Pouze ho mrzí, že ještě nenastoupil v NHL. Zatím zažil „pouze“ atmosféru play off, když spolu s ostatními spoluhráči sledoval výkony Jets z první ruky na tribuně.
Jak moc na vás atmosféra ve Winnipegu během play off NHL dýchla? Zámořská média ji nazývala „White-out“ podle bílé hradby těl připomínající sněhovou bouři.
To říkáte správně, je tam fakt velká zima a hrozně moc sněhu. Během zimy tam je jen bílo. Při play off stálo 30 nebo 40 tisíc fanoušků v ulicích, město kvůli nim bylo uzavřené, lidi řvali, skandovali. Vypadalo to moc hezky, přál bych ten velký zážitek každému.
Je znát, že město touží po úspěchu?
Ti lidi hokej úplně žerou, jedu na nákup a většina má po balkonech a oknech vylepená loga Jets nebo dresy. Stačí během kempu mít trénink v sedm hodin ráno a hala je plná. Vyloženě tím žijí. Víc jsem nikdy nezažil. Pardubice jsou také hokejové město, ale tohle se nedá srovnávat.
Vzory Špačka„Snažím se koukat na Marka Scheifeleho, podle mě to je jeden z nejlepších centrů. Pak ještě na Paula Stastneho, co přišel v průběhu sezony,“ říká Špaček. |
Jak velká výhoda je, že Manitoba sídlí ve stejném městě jako Jets?
Člověk se může podívat na zápas NHL, sám jsem byl na pěti nebo šesti. I když ani na to čas moc není, většinou jsou oni venku, když my hrajeme doma a naopak. Plus taky je, že, když vás z farmy povolají do NHL, jen vám přehodí tašku a za minutu jste přesunutí. Neřešíte bydlení, létání, balení věcí.
Sezonu jste strávil celou v AHL, jaké z ní máte dojmy?
Pozitivní i negativní. Na první rok to bylo dobré, vyrostl jsem v lepšího hráče a hodně se naučil. Jen se mi ještě nepodařilo udělat zápas v NHL.
Už jste to v hlavě trochu vyhlížel?
Snažil jsem se na to nemyslet, ale doufal jsem. Naději jsem si dával.
Osobně jste spokojený s výkony?
První půlku jsem hrál spíš ve čtvrté lajně, pak jsem se posunul. Na první rok jsem spokojený. Trenéři to tak normálně dělají, nováčci si musí cestu vyšlapat a protrpět. Nestalo se to jenom mně, skoro každému prvním rokem.
Co vám v klubu po sezoně řekli?
Z týmového hlediska jsme chtěli dojít dál, měli jsme dobrý tým. Měli jsme vyšší cíle než druhé kolo play off. Osobně mi řekli, na čem bych měl zapracovat. Ale celkově to bylo pozitivní, řekli mi, že jsem se jim líbil.
Do budoucna OK„Organizace mi věří. Vědí, že NHL hrát můžu, sami mi to řekli. Vím, na čem zapracovat. Pro příští rok platí cíl zahrát si NHL,“ říká Špaček. |
Na čem máte zapracovat?
Na obranné činnosti.
Předloňskou sezonu jste končil v juniorské lize se 30 góly, teď jste se radoval sedmnáctkrát mezi dospělými, dají se ty počty srovnat?
Mezi těmi těmi ligami je velký rozdíl. Abych řekl pravdu, srovnávat se to nedá. Troufám si říct, že AHL je jedna z nejtěžších lig, málokdo tady udělá 80 bodů.
Kamarádství stranou. Měli jsme temno, říká Špaček po bitce s Hronkem |
Jak vlastně vzpomínáte zpětně na bitku s kamarádem Filipem Hronkem během play off?
(smích) Nijak, stalo se, to člověk neovlivní. Dějí se i horší věci a tohle je hokej. I když jsem hodně oslabil svůj tým tou stopkou na tři zápasy (Špaček dostal trest za to, že vyjel na hřiště z trestné lavice, aniž by podle pravidel mohl, pozn. redakce).
Byl pak návrat do mužstva těžší?
Člověk trochu vypadl z tempa, to volno bylo na nic. Ale dostal jsem se do toho rychle
Jak koukáte na příští sezonu?
Vím na čem zapracovat, už to je jenom na mně. Vím, do čeho jdu, mám výhodu. Nebudu otloukánek. Pojedu tam, že chci udělat první tým. Když ne, tak na to mám celou sezonu. Ale těžko říct, Winnipeg je nabitý.
