Kdo sleduje chlapíka s číslem 88 na dresu přes mantinel při rozbruslení, může si ho snadno splést s nadšeným nováčkem. Z obličeje pod přilbou září klukovský úsměv, z očí šlehají jiskřičky. Raduje se z každého zamíchání pukem nebo přesně namířené rány pod víko.
Nečas i v sedmadvaceti cítí čiré potěšení ze svého povolání. „Jo, viděl jste dobře!“ přikývl na závěr prázdninové dřiny s kondičním guru Milošem Pecou v Praze.
„Pokouším se být uvolněný a zároveň co nejlíp připravený na zápas. Jistě, hraju hokej za peníze, ale pořád mě především baví, v čemž se snažím zůstat stejný.“
Stovka pro mě znamenala významnou metu, protože z našich hráčů na ni dosáhli jenom Pasta a Jarda Jágr.
