"Nestarejte se o čtyřicetiletého dědka," vzkazoval Jágr pittsburským fanouškům, když se vrátil do města, kde si vydobyl nesmrtelnou slávu.
Ale mohli ho poslechnout? Vždyť jejich kudrnaté dítko vyrostlo a zaprodalo se největšímu nepříteli. Pensylvánskému konkurentovi z Philadelphie.
Když tak v noci českého času skočil útočník s klasickou osmašedesátkou na hřiště, změnilo se sídlo žlutomodrých tučňáků v hlasitý kravín. Búúú...
"Cože?" divil se tomu Jágr. "Myslel jsem, že křičí I love you," vtipkoval v dobré náladě po utkání.
Ano, pár fanynek, které dle záběrů zřejmě dospívaly v době, kdy se kladenský mladík rozkoukával v zámoří, mávalo povzbuzujícími plakáty.
"Jágre, stále tě miluji!" hlásal jeden z nich. Ostatní však doma zapalovali jeho dresy a na stadion se přišli podívat na pád nenáviděného zrádce.
Přesto dvojnásobný vítěz Stanley Cupu nikoho neodsuzoval. "Nic se nemění," řekl upřímně. "Sice na mě bučí, ale to neznamená, že budu pomlouvat celé město. Stále mám Pittsburgh rád."
Talbotovi fanoušci tleskaliJágrův spoluhráč Max Talbot, který předchozích šest sezon strávil v Pittsburghu a v roce 2009 mu pomohl k Stanley Cupu, se na rozdíl od českého hokejisty dočkal na ledě svého bývalého týmu vlídnějšího přijetí. Během první televizní přestávky ho diváci odměnili potleskem vestoje, když se na velkoplošné obrazovce promítaly jeho největší chvíle v dresu Penguins. "Není to ale o mně a Jagsovi. Je to souboj mezi Flyers a Penguins a jsem rád, že máme oba body," uvedl Talbot, který také jednou skóroval. |
Negativní energii nevnímal. Každý nenávistný pokřik jako by ho povzbudil a sborové hučení mu dodalo mocnou sílu. Prostrkával si puky s šikovným Girouxem, každou chvíli hrozil před brankou.
"Měl jsem snad nejvíc šancí v sezoně," řekl. "Před patnácti lety bych klidně nastřílel pět gólů. Teď už ne," dodal s úsměvem.
I tak byl nejlepším hráčem Philadelphie. V 10. minutě důraznou prací u mantinelu vydoloval puk pro Simmondse, který rozehrál gólovou akci pro obránce Timonena.
A to teprve očekávaný zápas začínal. "Podle mě se Jágrovi ta atmosféra svým způsobem líbila," podotkl Claude Giroux, který svému křídlu připravil gól na 2:1.
Český hokejista se v druhé části několika kroky protáhl kolem dvou obránců a bekhendem překonal brankáře Fleuryho.
"Byl to jeden z těch hezčích gólů. Nebylo to nohou, zadkem nebo nějakou dorážkou," popsal svou dvanáctou trefu sezony, již oslavil tak, jak si v Pittsburghu dobře pamatují.
Salutováním. Doklouzal k mantinelu a vztyčil ruku proti sklu. Přímo před obličej nešťastné fanynky domácích.
"Málem jsem po gólu upadl v rohu, je to tady hrozně malé, a ještě jsem musel salutovat," vyprávěl Jágr. "A ona tam prostě byla. Neoplatila mi to salutování, to jsem si jistý," stěžoval si z legrace.
Jaromír Jágr hasí nebezpečí před brankou Philadelphie, po kotouči se ještě natahuje James Neal z Pittsburghu.
Vypomohl i v obraně. Po náporu soupeře puk zůstal na brankovišti před volným Nealem. Ten na chvíli zaváhal a Jágr kotouč rychle ukořistil.
"To byl nejlepší moment mé kariéry. Ještě nikdy jsem nebyl tak blízko své vlastní branky. Zapamatujte si to, až budete hlasovat o Selke Trophy," řekl si produktivní útočník o trofej pro nejlépe bránícího forvarda soutěže.
Při návratu do Pittsburghu tak jeden gól vstřelil, jeden zachránil a na dalším se podílel. Donutil bouřící tribuny zmlknout. Přesto všechno na konci skromně tvrdil: "Ne, nebyl to můj zápas."
Všichni, co napínavé utkání s českou hvězdou sledovali, ale musí nesouhlasit. Ten večer patřil Jaromíru Jágrovi.
