Ručně řezaná hůl z bílého ořechu je jednou z nejcennějších hokejových relikvií. Aby ne, pochází z 50. let předminulého století a na světě není staršího nástroje, s nímž se kdy hrál hokej.
Gord Sharpe, majitel vzácného kusu, jehož cena se odhaduje na dva miliony amerických dolarů, se rozhodl svůj poklad prodat a výtěžek věnovat na charitativní účely.
"Během finále Stanleyova poháru jsem se rozhodl provést něco pozitivního," prohlásil muž z městečka Cobourg u ontarijského jezera poblíž Toronta. "A pokud seženeme peníze na potřebné děti a ekologii, bude to jistě pozitivní věc," řekl agentuře CP.
Hokejku dostal Sharpe od prastrýce Melvillea Rutherforda, jenž jí zdědil po svém dědečkovi, který ji před víc než 150 lety sám vyrobil a hrál s ní hokej. O její výrobě a použití existují historické záznamy. Nejstarší hokejka uznaná Síní slávy v Torontu ovšem vznikla až v roce 1881.
Dnešní náčiní hráčů vypadá pochopitelně úplně jinak, hokejky prošly hlavně v posledních padesáti letech velkými změnami. Sériově se začaly vyrábět už v 80. letech 19. století, později se čepel a násada produkovaly odděleně a pak spojovaly. Zakřivení čepele však neexistovalo až do šedesátých let 20. století.
V osmdesátých letech pak přišly na trh hliníkové hole, nejpopulárnější variantou je ale composite, jakási kombinace laminátu a dřeva. Poslední dobou je stále častějším jevem tzv. shaft, dutá a tím odlehčená násada s vyměnitelnou čepelí.
Klasické "dřevo" používá dnes jen málo hráčů, v extralize byl jedním z nich třeba třinecký útočník Richard Král. In on ale už přešel na modernější verzi.