Mnozí hokejoví odborníci to brali jako vtip. Kolařík se v zámoří prosadil, navzdory tomu, že byl na trhu nových tváří vytipován jako 268. hráč, v posledním možném kole. "Já a NHL? Ani já jsem tomu moc nevěřil," přiznal Kolařík. "Když přišla nabídka, tak jsem to zkusil."
Už v hokejových letech, ženatý, se dvěma malými syny. "Manželka nechala rozhodnutí na mně. Šla do toho se mnou." Neodradila jej ani dvoucestná smlouva, která mu po odeslání na farmu nezaručovala stejný plat. Farmě se nevyhnul. Ale ve statistikách NHL mu 23 odehraných zápasů nikdo nevezme. V této kategorii zastínil mnohé hvězdy českého hokeje, které zámořská soutěž odvrhla. Příklady? Třeba mistři světa Vlasák a Špaňhel.
V čem jste byl lepší?
Měl jsem spíš štěstí. Na klub, na trenéra. Když už mě vzali v takovém věku, asi mě opravdu chtěli vyzkoušet. Navíc jsem nemusel mít obavy z tvrdé hry. Tenhle styl mi vždycky vyhovoval.
Jakou roli ve vašem dobývání NHL hrál trenér Slavie Vladimír Růžička?
V Bostonu hrál, určitě tam někoho znal.
Pomohl vám nějak?
Růža mě tam nedostal. I když... Byl se podívat na draftu. Prý se ho na mě ptali a on jim odpověděl, že mě nikdo neobjede. Myslím, že si ze mě dělal legraci. Ale jsem mu vděčný, že mi dal kontakt na známého v Bostonu, který mi pomáhal se zařizováním.
Jaké byly ty první dny v Americe?
Hned první den byl výživný. Ztratila se mi výstroj, takže jsem se na letišti zdržel a mezitím odešel člověk, který mě měl vyzvednout.
Uměl jste vůbec anglicky?
Zrovna před odletem jsme s učitelkou angličtiny probírali kapitolu Na letišti. Docela se mi to hodilo.
Pro většinu hráčů je jejich první zápas v NHL životní zážitek...
Pro mě bylo největším zážitkem setkání s Paulem Coffeym. I když to byla hvězda, choval se úplně normálně. Několikrát jsme spolu pokecali. V začátcích mi pomáhal. Třeba když se fasovaly hokejky, tak je přinesl i pro mě. První zápas mě moc nevzal.
Jak bylo na farmě?
Radši jsem hrál za áčko. Každý den nahoře byl na výplatě znát. V prvním týmu jsem bral zhruba osmkrát víc než na farmě. Za tři dny jsem si tam vydělal jako v extralize za měsíc.
Můžete říct, že jste zaopatřil rodinu?
To ne, něco jsem si našetřil. Kdybych nestrávil většinu času na farmě, mohlo to být lepší. Ale ani tam jsem neživořil. Že bych se bál, jestli uživím rodinu, to ne. To bych tam asi nejezdil.
Jako nechráněný volný hráč můžete z Bostonu odejít bez náhrady kamkoli. Máte nějaký vyhlédnutý klub?
Zajímalo se o mě Chicago, New York Islanders. Chtěl bych změnu, v Bostonu se nic nezměnilo, je tam pořád stejný trenér. Žádal jsem o trejd už v průběhu sezony, ale nepustili mě. Prý mě potřebovali, ale já jsem za tu dobu v NHL pochopil, že tyhle pozitivní řeči musím brát s rezervou.
Co vám řekli po této sezoně?
No nic mi neslibovali. Řekli mi jenom, že už nechtějí, abych hrál na farmě. Že bych tam zabíral místo mladším. Pokud mě povolají, měl bych hrát, ale moc tomu nevěřím.
Bude vám třicet, když s hokejem skončíte, bude z vás trenér nebo vyhledávač talentů?
Jsem asi výjimka, ale netrvám na tom, abych zůstal u hokeje. Lákalo by mě třeba chvíli bourat maso.
Prosím???
Rád bych si zařezal maso. Nejsem žádný zvrhlík, ale v mládí jsem se vyučil řezníkem. U táty slávisty Michala Supa jsem pracoval jako učeň. Ne, že bych se k práci řezníka vrátil, viděl bych to spíš na nějaký obchod.
