Ve dvaatřiceti už za sebou má vcelku pestrou kariéru. Protlačila se do kanadské reprezentace, s níž získala stříbro na mistrovství světa. Vedla kurzy techniky bruslení, působila u německého mužského nároďáku i na farmě Seattlu.
„Uvidíme stát ženu za lavičkou v NHL, což je monumentální událost,“ citovala stránka The Athletic těsně před startem sezony Dana Bylsmu, hlavního kouče týmu Kraken. „My jsme ale do štábu hledali nejlepšího člověka. A ukázalo se, že jím je Jessica Campbellová.“
Už před domácí premiérou v Climate Pledge Areně ji obecenstvo přijalo vřele. Kdykoliv se její tvář objevila na obrazovkách pod stropem, ozval se aplaus. Při slavnostním představování vzbudila obří rámus, dlouho se jí dařilo držet netečnou masku, než se konečně pousmála. Její nadřízený Bylsma přišel na řadu hned po ní a později šprýmoval: „Čekal jsem, jestli bude reakce ještě hlasitější.“
Nebyla, jak za něj dodal list Seattle Times. Amerika proslula jako země epochálních příležitostí pro nováčky, vizionáře či vynálezce bez ohledu na pohlaví, rasu, vyznání i národnost. Campbellové přeje doba, v níž stále roste hlad po bourání bariér a přepisování dávno stanovených pravidel.
Hokej se snaží vyvrátit pověst konzervativního sportu bílých heterosexuálních mužů a jeho šéfové více i méně ochotně otevírají dveře menšinám všeho druhu.
„Čeká mě velice zábavná sezona,“ řekla Campbellová pro NHL.com. „Ale zároveň budu samozřejmě myslet na ostatní ženy a další lidi, kteří mají podobné cíle jako já. Každý den ponesu tuhle pochodeň, přičemž se musím soustředit na koučování, takže moje práce bude mít opravdový význam.“
Nenajali jsme ji proto, že je žena. Campbellová píše v Seattlu historii NHL |
Nepřistála v NHL jako mimozemšťanka. Coby útočnice hrála vysokoškolskou ligu NCAA za Cornell University, v soutěži CWHL získala titul s družstvem Calgary Inferno. V kanadské „osmnáctce“ sloužila jako kapitánka, mezi dospělými se objevila na šampionátu ve švédském Malmö, kde v sezoně 2019/20 nastoupila za klub Redhawks.
Poté vedla kurzy bruslení, během nichž získala zásadní kus sebedůvěry. Během pandemie se jejími klienty stali borci z NHL – Damon Severson, Luke Schenn, Tyson Jost, Brent Seabrook či Shea Weber.
„Hele, to bylo super! Ta holka ví, co dělá,“ popisoval Severson reakce parťáků na lekce kámošky z dětství v Melvillu v Saskatchewanu.
Campbellovou posílily tak, že začala snít o zaměstnání v NHL. Otloukala se též v Evropě. V mužské DEL v Norimberku povýšila z dovednostní koučky na asistentku hlavního trenéra. Stejnou pozici zastávala vedle Toniho Söderholma na mistrovství světa u německé repre.
V AHL zvládla dva roky jako pobočnice veterána Dana Bylsmy, který si ji vzal s sebou po povýšení z Coachella Valley do Seattlu. Specializuje se na přesilovky a oslabení. „Dokáže výkonnostně posunout každého hráče, který je ochoten tvrdě pracovat,“ chválil ji Tom Rowe, někdejší forvard i funkcionář v NHL, jenž s Campbellovou spolupracoval v Německu.
Podobně jako v dalších sportech se dámy postupně zabydlují v organizacích NHL. Skeptici namítají, že jejich najímání je reklamním tahem nebo chlácholením kritiků konzervativnosti hokejové branže.
Třeba Václav Nedomanský, který se v ní v zámoří pohyboval 45 let, není přesvědčený, že Campbellová a spol. v řemesle předčí muže.
„V hokeji se ženská světová špička sotva nachází na úrovni dorostenců,“ říká. „Možná mám staromódní názor, ale zatím si nemyslím, že by mohly skutečně učit nebo řídit profesionály v NHL.“
Není jeho stylem chovat se jako náfuka a „macho“. Tyhle pochybnosti sdílí v oboru kdekdo, byť o nich třeba veřejně nehovoří, neboť se to nehodí. O to důležitější je mise slečny Campbellové v Seattlu.
