Při své misi Pouzar dokázal neskutečné věci. Za necelé čtyři sezony posbíral tři Stanley Cupy, často válel v lajně s Waynem Gretzkým a Jarim Kurrim. Patřil do mužstva, které NHL letos vyhlásila jako nejlepší ve své staleté historii.
Edmonton Oilers 1984/1985.
Nejen o nich mluvil na zahájení výstavy 100 let NHL v pražské Síni slávy českého hokeje.
„Je fajn, že si tady lidi připomenou hráče, kteří to dotáhli až do NHL. Já jsem pořadatelům zapůjčil dres Oilers, reprezentační dres a prsten za můj první Stanley Cup.“
Nebojíte se dát klenot z ruky?
Měl jsem trošku divný pocit. Ale slíbili mi, že nejdražší exponáty pořádně zabezpečí. Říkali, že když budu chtít, tak mi ho hned vrátí. Kdyby se něco stalo, tak mám v bance v trezoru dva další prsteny, které jsou ještě větší a daleko dražší.
Chráníte si je pečlivě?
Když vykradli Jirku Hrdinu, vzali mu prsteny i se sejfem. Tehdy jsem si ty své raději schoval do banky. Kdykoliv je někdo chce vidět, zajdeme tam. Bez problému.
Gretzky? Věděl jsem prd!Jaroslav Pouzar (66) vyhrál Stanley Cup jako první Čech na jaře 1984, další triumfy přidal v letech 1985 a 1987. Do NHL přestoupil jako hvězda národního mužstva a budějovického Motoru. „Měl jsem štěstí, že si mě vzali právě Oilers. Nebyl jsem v NHL superstar. Na přesilovky a oslabení měli jiné borce. Hrál jsem jen základní šichty a měl jinou roli než doma. Vážili si mé práce pro mančaft. Zapadl jsem charakterově.“ Pouzar nejdřív ani nevěděl, kde Edmonton leží. „Po příletu se mě ptali na Gretzkého. Povídám: Jo, znám ho. Ale věděl jsem o něm prd. Vím, že hrál na mistrovství světa ve Finsku 1982, ale nějak jsem si ho nevšiml.“ Za Oilers stihl 186 zápasů a 82 bodů (34+48) v základní části, 29 zápasů a 10 bodů (6+4) v play off. Celkem ve své kariéře v reprezentaci a elitních profesionálních ligách nastřílel 503 branek, což ho mezi českými hokejisty řadí na 13. místo. |
Co vás napadne jako první, když se poví NHL?
Vzpomenu si na své těžké začátky. Když jsem přiletěl do Edmontonu, neuměl jsem anglicky a nezvládal si říct ani o nabroušení bruslí nebo o tkaničky. Ti kluci mě skvěle přijali. Nevím, jak by to bylo v jiném klubu, každopádně Oilers se chovali skvěle, cítil jsem se jako součást mužstva.
Co ještě vám uvázlo v mysli?
První gól, který jsem v NHL dal ránou od modré čáry proti Calgary.
Ano, hned v osmé minutě vaší premiéry, po Kurriho asistenci. Ačkoliv jste v Československu byl kanonýr, Oilers vám zadávali hlavně defenzivní úkoly, že?
Musel jsem změnit styl. V sestavě byli samí dvacetiletí kluci, mně bylo třicet. Dal jsem sice pár gólů, ale jinak jsem sloužil jako bojovník. Občas jsem se musel i poprat. Za celé působení v Edmontonu jsem se na přesilovku dostal asi pětkrát.
Do dějin play off 1984 jste se zapsal slavným proslovem v kabině. Připomenete ho, prosím?
Hned v první mé sezoně jsme postoupili do finále, ale prohráli jsme s New York Islanders 0:4. O rok později jsme se střetli zase, v prvním mači jsme je přetlačili 1:0 a ve druhém jsme nastoupili uspokojení, lehkovážní. Každý si chtěl dát gól. Kdekdo se rval. Byli jsme neukáznění a dostali 1:6. Do kabiny přilítli trenéři i majitel a sprdli nás. Neuměl jsem moc mluvit a styděl se, ale nesměle jsem se přihlásil, že bych chtěl něco říct. Ale jen hráčům.
Co na to šéfové?
Odešli a já povídám: „Pánové, je mi dvaatřicet a přijel jsem vyhrát Stanley Cup. Jestli budeme hrát jako dneska - každý na sebe - tak to nedokážeme. Musíme makat jako tým. Je jedno, kdo dá gól.“ Řeč asi zabrala, protože jsme další tři zápasy zvládli (7:2, 7:2, 5:2) a pohár byl náš. Rozkřiklo se to, a když se nedařilo, kouč Glen Sather za mnou chodil, ať promluvím k mančaftu. A já na něj: „Co já? Od toho seš tady ty!“
Uznávali vás jako Evropana?
Asi trochu jo. Když se šutér Glenn Anderson nemohl delší dobu trefit, Sather do něj pořád hučel. Tak povídám: „Netlač na něj, dej mu čas.“ A on to fakt za pár dnů protrhnul. Sather uznal, že jsem měl pravdu.
Do Edmontonu se stále vracíte. Jaké jsou slavnosti, na něž vás klub opakovaně zve?
Krásné. Váží si hokejistů, kteří něco dokázali. Připomínají si úspěchy a po všech stránkách se o nás starají. U nás by se něco podobného asi nestalo. Jsme jiný národ.
Jaroslav Pouzar v saku pro hráče z Nejlepšího týmu dějin NHL.
Jak vypadá taková VIP péče?
Mailem přijde pozvánka. Já odpovím, jestli dorazím sám, nebo s rodinou. Pošlou letenky, prvně jsme letěli první třídou! Zajistí odvoz z letiště do hotelu. V něm máme vyhrazenou místnost, kde se můžeme kdykoliv sejít a najíst se. Autobusem nás rozvážejí na akce do škol a nemocnic, na stadion, na setkání se sponzory. Servis je dokonalý.
Co se od vás žádá?
Jezdíme po akcích, dáváme autogramy, já měl při obou posledních návštěvách proslov. Chtěl jsem se vykroutit, ale Gretzky mě nenechal. Jednou jsem dokonce mluvil před vyprodanou arénou, před osmnácti tisíci diváků. Něco jsem vykoktal, všichni se smáli, tak jsem to snad nějak zvládl.
Poznávají vás fanoušci Oilers?
Jo jo! Tuhle stáli ve dvacetistupňovém mrazu před hotelem a čekali, až někdo z nás vyjde. Byli jsme jako filmové hvězdy. Naše dynastie byla výjimečná. Gretzky je ve vedení klubu, Mark Messier se vrátil jako poradce, Paul Coffey jako trenér beků. Na druhou stranu jsou naše triumfy stresující pro současný tým, který dost tápe. Ze staré haly - teď už mají Oilers novou, moderní - proto odstranili naše fotky.
Fandíte McDavidovi a spol.?
Jsem Oiler. Neponocuju při sledování zápasů, ale občas se mrknu. Hokej v NHL je hezčí než u nás. Jsou v něm evropské i kanadské prvky. Právě Edmonton v osmdesátých letech začal ty změny, Oilers tehdy hráli ruským stylem, kombinačně a chytře.
Máte v Oilers stále kamarády?
Teď jsme se viděli dva roky po sobě. Jinak na sebe máme mailové adresy, takže vím, co kdo dělá, jak se má. Naposled mi Gretzky slíbil, že k nám v létě přiletí, stejně jako Jari Kurri a Willy Lindström.
Jaké historky si rádi vyprávíte?
Těch je! Nadělali jsme dost krávovin. Na tripech jsme po zápasech neodlétali hned domů jako dneska. Přespávali jsme v různých městech, zašli do baru. Ne že bychom se ožrali. Ale pobavili jsme se, do toho holky... Byli jsme mladí a populární kluci. Současní hráči si toho určitě tolik neužijou.
