Brett Hull, pětatřicetileté křídlo Dallas Stars, si v přesilovce najel k pravému kruhu na Nieuwendykovu přihrávku a typicky z voleje ji bleskově napálil do branky Calgary, týmu, v němž před patnácti lety začínal. "Dívat se na Bretta pro mě znamená stejně fantastický pocit, jako když jsem sám vzal puk a projel hřiště," pronesl nedávno Bobby Hull, dnes jedenasedmdesátiletý muž, odborníky zvolený osmým nejlepším hráčem NHL všech dob.
Říkali mu "Golden Jet", zlatý tryskáč. V šedesátých a sedmdesátých letech diváci šíleli při jeho milované akci. Tehdy se ještě nenosily přilby a jeho zlatá kštice zářila jako kometa, jak bleskově pronikal podél mantinelu z obranného pásma až do útočného, odkud bombardoval gólmany. Kotouč létal rychlostí až 190 kilometrů za hodinu. V pohodě tak trumfne současné šampiony v tvrdosti střely, kteří se přinejlepším blíží 170 km/h.
V Chicago Blackhawks nosil dres s číslem 9 a báječně si rozuměl s centrem Stanem Mikitou. V mužstvu se na čas sešel také s bratrem Dennisem.
Obdivovatelé se rozplývali nad jeho ideální postavou, svaly na pažích a zádech srovnávali s boxery. Ženy na něm milovaly široký úsměv a neodolatelný vzhled playboye.
Robert Marvin Hull, jak se přesně jmenoval, proslul také jako bojovník za práva hokejistů. Jako první si vyhádal plat 100 000 dolarů za rok, načež gáže počaly šplhat výš.
Kvůli penězům prostávkoval přípravný tábor a později jedenáct zápasů, což na sklonku šedesátých let bylo neslýchané. Za přestup do konkurenční ligy WHA inkasoval podpisový bonus milion dolarů a svou autoritou ji udržel při životě, třebaže její personál podroboval brutální kritice: "Idiotští vlastníci, nekompetentní trenéři a mizerní hráči táhnou soutěž do bahna!" Za sedm let ve WHA nastřádal 303 branek.
Pokud by neopustil NHL, možná by tu kanonýrům nekraloval Wayne Gretzky s 894 zásahy. V závěru kariéry se Hull ještě do NHL vrátil, mezi profesionály se udržel 23 let.
Ještě na sebe upozornil implantací blond vlasů na holé temeno a nedávno neopatrným výrokem, citovaným médii ve smyslu: "Nacista Adolf Hitler zase nebyl tak špatný člověk..." Aféra vyústila v závěr: Hoši Hullovi by si měli dát pozor na ústa.
Ani Bobbyho potomek totiž nenáleží k ušlápnutým slušňákům. Jiskřily zejména novinové přestřelky s koučem Keenanem v Saint Louis. Prostořeký "Golden Brett" si na rozdíl od táty na ledě nevytváří šance sám. Hledá si pozici a pohotově zakončuje. Hůř bruslí a ani tělesnými parametry se nemůže chlubit. "Chytře se pohybuje bez puku, mazaněji než já," uznává otec Hull.
Synek nezapře vlohy pro prudkou střelu. Za ročník 1999/2000 si vydělá 5,5 milionu dolarů. Tátu v tabulce střelců NHL brzy předežene. Jenže ví, že tři stovky branek z WHA nikdy nedorovná: " Taťka mi je pořád připomíná a novou ligu kvůli mně asi nezaloží."
Říkali mu "Golden Jet", zlatý tryskáč. V šedesátých a sedmdesátých letech diváci šíleli při jeho milované akci. Tehdy se ještě nenosily přilby a jeho zlatá kštice zářila jako kometa, jak bleskově pronikal podél mantinelu z obranného pásma až do útočného, odkud bombardoval gólmany. Kotouč létal rychlostí až 190 kilometrů za hodinu. V pohodě tak trumfne současné šampiony v tvrdosti střely, kteří se přinejlepším blíží 170 km/h.
V Chicago Blackhawks nosil dres s číslem 9 a báječně si rozuměl s centrem Stanem Mikitou. V mužstvu se na čas sešel také s bratrem Dennisem.
Obdivovatelé se rozplývali nad jeho ideální postavou, svaly na pažích a zádech srovnávali s boxery. Ženy na něm milovaly široký úsměv a neodolatelný vzhled playboye.
Robert Marvin Hull, jak se přesně jmenoval, proslul také jako bojovník za práva hokejistů. Jako první si vyhádal plat 100 000 dolarů za rok, načež gáže počaly šplhat výš.
Kvůli penězům prostávkoval přípravný tábor a později jedenáct zápasů, což na sklonku šedesátých let bylo neslýchané. Za přestup do konkurenční ligy WHA inkasoval podpisový bonus milion dolarů a svou autoritou ji udržel při životě, třebaže její personál podroboval brutální kritice: "Idiotští vlastníci, nekompetentní trenéři a mizerní hráči táhnou soutěž do bahna!" Za sedm let ve WHA nastřádal 303 branek.
Pokud by neopustil NHL, možná by tu kanonýrům nekraloval Wayne Gretzky s 894 zásahy. V závěru kariéry se Hull ještě do NHL vrátil, mezi profesionály se udržel 23 let.
Ještě na sebe upozornil implantací blond vlasů na holé temeno a nedávno neopatrným výrokem, citovaným médii ve smyslu: "Nacista Adolf Hitler zase nebyl tak špatný člověk..." Aféra vyústila v závěr: Hoši Hullovi by si měli dát pozor na ústa.
Ani Bobbyho potomek totiž nenáleží k ušlápnutým slušňákům. Jiskřily zejména novinové přestřelky s koučem Keenanem v Saint Louis. Prostořeký "Golden Brett" si na rozdíl od táty na ledě nevytváří šance sám. Hledá si pozici a pohotově zakončuje. Hůř bruslí a ani tělesnými parametry se nemůže chlubit. "Chytře se pohybuje bez puku, mazaněji než já," uznává otec Hull.
Synek nezapře vlohy pro prudkou střelu. Za ročník 1999/2000 si vydělá 5,5 milionu dolarů. Tátu v tabulce střelců NHL brzy předežene. Jenže ví, že tři stovky branek z WHA nikdy nedorovná: " Taťka mi je pořád připomíná a novou ligu kvůli mně asi nezaloží."
