Vmžiku nasákne a ze zdravého a nadějného torontského obránce Bryana Berarda je asi invalida. Hokejisté se hájí, že se s bezpečnostním štítem na přilbě necítí dobře. Jenže Berardovi v současnosti asi taky není nejlíp.
"Kolik takových případů ještě uvidíme?" táže se Kanaďan Tom Pashby, pětaosmdesátiletý lékař, který se od roku 1972 bije za ochranu zraku. Tvrdí, že za osmadvacet let pozorování v zámoří zaznamenal 309 případů oslepnutí při hokeji. Jen osm postižených používalo poloviční kryt. Ramena, kolena i ruce se schovávají do bytelné výstroje.
Obličeje se po stadionech mnohdy prohánějí nahé, přestože se na nich bezpochyby najde kupa citlivých míst. Vyražené zuby ještě nahradí protéza, zlomený nos se srovná a sroste. Zničené oko už však nikdo nespraví.
"Není nic chytrého na tom, že kašleme na plexisklo. Naopak všichni jsme hlupáci," prohlásil nedávno útočník Eric Lindros z Philadelphie. V sezoně 1994/95 musel kvůli úrazu oka vynechat dvě utkání a následně o vlas prohrál závod o prvenství v produktivitě s Jaromírem Jágrem. Stejně se podobně jako řada dalších nepoučil.
V českých krajích na svou bezpečnost dbá většina ligových hráčů včetně hvězd Dopity, Patery a Reichla. "Četnost zranění výrazně klesá s přibývajícími štíty," tvrdí Jan Nohejl, předseda zdravotní komise svazu. "Za poslední léta přišel o zrak jen jeden člověk kdesi v okresním přeboru."
Na prahu NHL ale mnozí mladíci opatrnost odkládají. Obávají se, že s kryty by byli považováni za zbabělce, co se bojí rvaček. V případném boxerském klání si o ně protivník může pochroumat prsty, proto se s takovým sokem do bitky ani nepouští. "Když jsem přišel do Chicaga, nosil jsem jako jediný v mančaftu plexi," vypráví bývalý obránce Milan Tichý. "Po pár dnech mi povídá masér: Hele, pokud tady chceš zůstat, rychle to sundej, kouč Sutter to nemá rád. Tak jsem to sundal."
Zpravidla junioři mívají jiný důvod ke shazování ochranných prostředků. "Smazávají totiž jejich podobu a oni chtějí, aby si je lidi pamatovali," tvrdí doktor Nohejl. "Na trestné lavici hned svlékají helmu, aby se mohli ukázat." Především pak hokejisté štítům vyčítají, že zkreslují. "Člověk si připadá jako v brýlích," přirovnává Milan Tichý, nyní scout.
V NHL se diskutuje o zavedení krytů jako povinné součásti výstroje. Ken Dryden, prezident Toronto Maple Leafs, se domnívá, že do deseti let se všichni hráči zahalí do celoobličejových chráničů. Zdá se to málo pravděpodobné, byť brankáři si také zvykli na masky, bez nichž se předtím obešli desítky let. Tichý ovšem Drydenovu vizi nepovažuje za reálnou: "Těžko všechny přinutí..." Slepá víra ve štěstí tak přežívá dál.
"Kolik takových případů ještě uvidíme?" táže se Kanaďan Tom Pashby, pětaosmdesátiletý lékař, který se od roku 1972 bije za ochranu zraku. Tvrdí, že za osmadvacet let pozorování v zámoří zaznamenal 309 případů oslepnutí při hokeji. Jen osm postižených používalo poloviční kryt. Ramena, kolena i ruce se schovávají do bytelné výstroje.
Obličeje se po stadionech mnohdy prohánějí nahé, přestože se na nich bezpochyby najde kupa citlivých míst. Vyražené zuby ještě nahradí protéza, zlomený nos se srovná a sroste. Zničené oko už však nikdo nespraví.
"Není nic chytrého na tom, že kašleme na plexisklo. Naopak všichni jsme hlupáci," prohlásil nedávno útočník Eric Lindros z Philadelphie. V sezoně 1994/95 musel kvůli úrazu oka vynechat dvě utkání a následně o vlas prohrál závod o prvenství v produktivitě s Jaromírem Jágrem. Stejně se podobně jako řada dalších nepoučil.
V českých krajích na svou bezpečnost dbá většina ligových hráčů včetně hvězd Dopity, Patery a Reichla. "Četnost zranění výrazně klesá s přibývajícími štíty," tvrdí Jan Nohejl, předseda zdravotní komise svazu. "Za poslední léta přišel o zrak jen jeden člověk kdesi v okresním přeboru."
Na prahu NHL ale mnozí mladíci opatrnost odkládají. Obávají se, že s kryty by byli považováni za zbabělce, co se bojí rvaček. V případném boxerském klání si o ně protivník může pochroumat prsty, proto se s takovým sokem do bitky ani nepouští. "Když jsem přišel do Chicaga, nosil jsem jako jediný v mančaftu plexi," vypráví bývalý obránce Milan Tichý. "Po pár dnech mi povídá masér: Hele, pokud tady chceš zůstat, rychle to sundej, kouč Sutter to nemá rád. Tak jsem to sundal."
Zpravidla junioři mívají jiný důvod ke shazování ochranných prostředků. "Smazávají totiž jejich podobu a oni chtějí, aby si je lidi pamatovali," tvrdí doktor Nohejl. "Na trestné lavici hned svlékají helmu, aby se mohli ukázat." Především pak hokejisté štítům vyčítají, že zkreslují. "Člověk si připadá jako v brýlích," přirovnává Milan Tichý, nyní scout.
V NHL se diskutuje o zavedení krytů jako povinné součásti výstroje. Ken Dryden, prezident Toronto Maple Leafs, se domnívá, že do deseti let se všichni hráči zahalí do celoobličejových chráničů. Zdá se to málo pravděpodobné, byť brankáři si také zvykli na masky, bez nichž se předtím obešli desítky let. Tichý ovšem Drydenovu vizi nepovažuje za reálnou: "Těžko všechny přinutí..." Slepá víra ve štěstí tak přežívá dál.
