Byl to opravdu děsivý moment. Rozsíval se při obratu dopadl nešťastně na špičku nohy, která nemohla ustát tlak padajícího těla. Vlašimský rodák se přesto pokusil vstát a zabránit soupeři ve skórování - vždyť už se sám řítil na brankáře.
Když se však pokusil vstát, zjistil, že nemá levou nohu. „Jinak se ten pocit popsat nedá. Tehdy jsem si uvědomil, že je něco hodně, hodně špatně. Neměl jsem kontrolu nad svým kotníkem. Věděl jsem, že tohle je konec sezony.“
Brzy ho však začaly napadat i jiné myšlenky: třeba že to může být konec kariéry.
Když jeho parťáci o pět týdnů později zvedali nad hlavu Stanley Cup, jezdil Rozsíval kolem stadionu Chicaga na skútru, který byl vpředu ozdobený nálepkou s logem Blackhawks. Tréninkový kemp byl v nedohlednu a Rozsívalova fraktura kotníku na brzký návrat moc nevypadala. Navíc měl status volného hráče a situace kolem platového stropu v Chicagu nevypadala růžově. Zdálo se, že v týmu skončil.
Bolest ze zranění byla šílená. Zračila se v jeho tváři, když se na ledě pokoušel vstát alespoň na kolena. Byla však nicotná proti tomu, že nemohl s týmem dál kráčet za Stanley Cupem. A nedůležitá proti možnosti, že tohle byl možná jeho poslední moment v NHL.
Rozsíval se rozhodl, že raději podstoupí fyzickou bolest spojenou se složitou rehabilitací než tu psychickou z nenadálého konce s hokejem. „Když jsme vyhráli Stanley Cup, tak jsem si řekl, že udělám všechno, co bude v mých silách a v mé moci, abych se vrátil. Nechtěl jsem končit takhle.“
Zdaleka ještě nevyhrál, byť už s týmem víc než týden bruslí. Ještě potřebuje čas. Levá noha není tak silná, jak by potřeboval, na ledě se nepohybuje podle představ a připravený není ani kondičně. Ale nevzdává se.
Nikdy mě nenapadlo odejít, Chicago miluju
„Nepůjdu do zápasu, dokud se nebudu cítit stoprocentně. Teď bych týmu ještě nepomohl,“ odmítá možnost, že by nahradil zraněného beka Duncana Keitha. „Cítím se líp a pracuju na sobě každý den. Je to proces, kterým musím projít. Přál bych si, abych to měl už za sebou, ale nejde to uspěchat. Navíc kluci hrajou skvěle i bez Keitha,“ vypráví.
Zdá se, že pro něj je vítězstvím už fakt, kam se za těch pár měsíců po zranění vypracoval. A že i díky své snaze dostal od Chicaga kontrakt, po kterém tak toužil. Vždyť o odchodu vůbec neuvažoval, Blackhawks pro něj byli priorita.
„Nikdy mě nenapadlo odejít. Snad jen kdyby mě tu nechtěli. V Chicagu jsem prožil svoje nejlepší léta. Tahle organizace se ke mně vždycky chovala skvěle. Bylo by těžké odejít, i když jsem měl nabídku odjinud. Jsem velice šťastný, že tu můžu pořád být a že mi klub dal šanci. Můžu vám říct tohle: Udělám všechno, abych tomuhle týmu pomohl zase vyhrát Stanley Cup.“
