Co vlastně oba děláte?
Krejčí: Jsem s dětma v Carolině, odkud pochází manželka a bojujeme.
Pastrňák: Já jsem pořád v Bostonu. S přítelkyní jsme si koupili psa a museli kolem toho zařizovat různé formality. Ona příští týden poletí domů do Švédska, ale já zůstanu. Doufejme, že se karanténa co nejrychleji otevře, abychom měli co dělat.
Chybí vám hokej?
Krejčí: Určitě.
Pastrňák: Tak určitě.
Jak jste dlouhé volno pojali? Pořád trénujete?
Krejčí: Udržuju se, beru to jako letní přípravu, i když je to dost těžké. Nejde trénovat donekonečna, když nevíte, kdy se sezona obnoví a jestli vůbec. Někdy si dát za týden tři tréninky, někdy čtyři nebo pět.
Pastrňák: Taky se snažím, ale posilovnu doma bohužel nemám. Samozřejmě jsem se snažil všechno přizpůsobit. Chodím před barák, chodím si zaběhat nebo zajezdit na kolečkových bruslích. Radši bych kondičku nabíral při tenise, ale nedá se nic dělat.
Co jste díky karanténě dělali za činnost, kterou byste jinak nedělali?
Pastrňák: Každý den chodíme na dvouhodinovou procházku, takže jsem zjistil o Bostonu hodně nových věcí a pořádně ho poznal. Popravdě nejsem moc procházkový typ, ale je to jedna z mála možností, jak se dostat ven.
Pojďme zpět k hokeji: před přerušením NHL jste byl dva góly od padesátky a pět bodů od stovky. Kterého milníku byste si případně vážil víc?
Pastrňák: Dobrá otázka, ale asi spíš sta bodů, protože je to podle mě o něco těžší než dát padesát gólů. Ukazuje to na hokejovou komplexnost a člověk si toho víc cení, než kdyby dal 60 gólů a k tomu měl jen pět nahrávek.
Proč je Boston dlouhodobě tak úspěšný tým v rámci NHL?
Krejčí: Je to pravda, protože od doby, co za něj hraju, jsme chyběli v play off jenom dvakrát. Bylo to v době, když přišel do týmu Pasta.
Pastrňák: Jo, to je pravda, byly to moje první dva roky.
Krejčí: Ale abych se vrátil k otázce proč: Boston je nejen hokejové, ale celkově sportovní město. Fanoušci vás tu furt ženou dopředu. Kultura je tam daná a když přijde někdo nový do týmu a do města, tak ho to pohltí, lídři vás to naučí a všichni táhnou za jeden provaz.
Lídry jsou Chára nebo Bergeron. Převezmete jejich roli, až skončí?
Pastrňák: Lídrů je tu víc, nejen Zdenda, ale i Tuukka Rask, Marchand, ale i Krejča. Tihle všichni tvoří velké jádro, která nás mladé posunuje. V Bostonu je to opravdu tak, jak říkal Krejča - chtějí z každého udělat tahouna. Jsem rád, že vyrůstám lidsky i hráčsky vedle takových borců. Jinak jim nejde říct, když vybudovali takový tým. To je práce na dlouhá léta, fakt odvedli velkou práci.
Krejčí: Dodal bych, že v kabině nám panuje super atmosféra. Nedělíme se tam na nováčky a staré, všichni mají stejné slovo. Pasta už je jedním z nás lídrů, protože se mu daří na ledě. Ale vybudoval si tu pozici i mimo něj tím, jak se chová, jaký má přístup k tréninku a i když jdeme někam do akce.
Pastrňák: No to jsi řekl dobře teda. Ale vážně: já prostě tmelím staré jádro s mladšíma.
Krejčí: Pasta je první na řadě, který by měl dostat slovo, vždyť už je v Bostonu dlouho.
Pastrňák: Počkej, já si dojdu pro kapesníky jo. Úplně jsi mě rozbrečel.
Dokážete odhadnout, jak dlouho by vám teď trvalo, než byste se dostali do formy?
Pastrňák: Slyšel jsem, že všichni kluci v Česku a ve Švédsku bruslí na ledě, my tu možnost v Americe nemáme. Je to docela nefér, i když tím samozřejmě klukům nic nevyčítám. Ale je prostě náročný tohle poslouchat a vidět, že Švédové trénují každý den, zatímco já tu mám akorát golfové hole na protahování.
Krejčí: Já aspoň jezdím na kole.
Pastrňák: Já kolo nemám. Ale odhaduju, že by to zabralo tak tři čtyři týdny.
