Po dlouhých 36 letech se v roce 2016 v NHL opakovala situace, která pro zemi javorového listu nesvědčila nic dobrého. Ani jeden kanadský tým v play off.
Pohroma.
Pokud ovšem nastane na konci probíhající základní části stejné konstatování, tedy vyřazovací boje bez týmů severně od hranice, nebude to vzhledem k současnému pohledu na tabulku až tak velké překvapení.
Vždyť pouze Toronto a Calgary by dostaly šanci zabojovat o Stanley Cup, kdyby skončila základní část právě teď. Maple Leafs sice mají na týmy pod čarou postupu docela výrazný náskok, jenže ani šesté místo ve Východní konferenci není ničím výjimečným. Přesto jsou celkem jasně největší kanadskou nadějí. Flames jsou na Západě osmí jen díky lepšímu skóre v souboji na dálku s Dallasem.
A ostatní týmy?
Montreal je ligovým otloukánkem, v průměru vyhraje jen každý šestý zápas. Ottawa na tom není o moc lépe, nezáří Vancouver ani Winnipeg. Nadále platí, že Edmonton nedokáže naplnit svůj potenciál, přestože má na soupisce v podobě Connora McDavida a Leona Draisaitla dva klenoty.
Proč se hokejistům do Kanady tolik nechce? Proč má sedmička týmů takový problém nalákat do svých měst nejlepší volné hráče? Proč si nemůžou úspěch prostě koupit?
Začněme problémem nejaktuálnějším. Koronavirus v posledních dvou letech ochromil svět, jenže zatímco se ve Spojených státech rozvolňuje a stadiony jsou plné až po střechu - pokud tedy nesledujete utkání v Arizoně nebo v Buffalu -, v Kanadě tato možnost neexistuje.
V NHL po 18 letech znělo: Reichel střílí... A dává gól! Hrdý táta trefu zmeškal |
Ke konci prosince tamní vláda nařízení zpřísnila, a tak se do hlediště dostane jen hrstka fanoušků. „Je to tu docela přísné. Restaurace mají omezenou kapacitu na padesát procent, roušky se musí nosit ve všech vnitřních prostorách. Na to si ale člověk zvykne a bere to už jako normální věc,“ říká český hokejista Kristian Reichel, jenž v Kanadě pendluje mezi Winnipegem a Manitobou.
Vedení NHL kvůli restrikcím nechalo odložit několik utkání, která měly kanadské týmy odehrát v domácím prostředí. Právě zisky ze zápasů hraných v této zemi jsou pro celou soutěž zásadní.
„V týmu jsme opatrní, snažíme se dělat ty správné věci a koronaviru se vyhnout. Neřekl bych, že nás to nějak ovlivňuje, ale snažíme se ovlivnit to, co můžeme. Myslím si, že lidi už se naučili žít s tím, že covid na světě je,“ dodává Reichel, který v Kanadě během angažmá svého otce Roberta žil už několik let jako malý.
Zpátky ale k Faulkovi a jeho prohlášení o nechuti k zápasům v Kanadě. Ještě před pár lety by bylo podobné téma nemyslitelné. Jenže teď?
Bek St. Louis však svému celku službu úplně neudělal. Ačkoliv Blues nejprve vyhráli ve Vancouveru, krátce nato utrpěli výprask 1:7 od Calgary a Faulk si musel vyslechnout spršku posměšků, která vycházela i od oficiální účtů Flames na sociálních sítích.
„Je to jeho osobní názor, nijak víc bych to asi neřešil. Já jsem v Kanadě rád a líbí se mi tu,“ podotkl Reichel junior.
Když se novinář dožaduje odpovědi
Před sedmi lety sestavovala zámořská televizní stanice ESPN na základě výpovědí volných hráčů žebříček nejméně populárních týmů v soutěži. Zjednodušeně řečeno: kam by hokejisté nepáchli, pokud by nebyli v nouzi.
Kanadské celky virtuální tabulku opanovaly. Nelichotivé vítězství si připsal Edmonton následovaný Winnipegem, o čtvrté místo se podělila Ottawa s Torontem. Jen v problémech se potácející Buffalo se mezi Seveřany vtěsnalo.
Kanadská mužstva v NHLTři kanadské celky, Montreal Canadiens, Ottawa Senators a Toronto Maple Leafs, vstupují do NHL shodně s jejím vznikem v roce 1917. Toronto však prochází několika změnami názvu, než přijímá ten současný. V roce 1970 se přidávají Vancouver Canucks, o devět let později pak i Winnipeg Jets a Edmonton Oilers. Jako poslední vstupují do ligy Calgary Flames v roce 1980, když se do města přestěhuje klub z Atlanty. NHL si zahrál i dnes už zaniklý klub Quebec Nordiques. |
A důvody, o kterých příslušní hráči v dotazníku hovořili? Oproti Spojeným státům výrazně vyšší daně, chladnější počasí, větší tlak ze strany fanoušků, nulová anonymita a mediální šílenství.
S dotěrností novinářů se musel na začátku ledna potýkat například Němec Draisaitl. Když se Jimu Mathesonovi z kanadského vydavatelství Postmedia nedostalo odpovědi, jaké by si přál, přešel do ofenzivy. Pro představu zřejmě nejlépe poslouží kompletní přepis výměny názorů.
Matheson: „Jaký je podle vás primární důvod proher Edmontonu? Máte v hlavě něco, o čem víte, že musíte jako tým zlepšit?“
Draisaitl: „Jasně, musíme se zlepšit ve všem.“
Matheson: „Chtěl byste to nějak rozvést?“
Draisaitl: „Ne. To můžete udělat vy. Vy víte všechno.“
Matheson: „Proč jste tak zapšklý, Leone?“
Draisaitl: „Cože?“
Matheson: „Ptám se, proč jste tak zapšklý.“
Draisaitl: „Nejsem.“
Matheson: „Ale jo, jste. A je to tak pokaždé, když se vás na něco zeptám.“
Draisaitl: „Vždyť jsem vám odpověděl.“
Matheson: „No ale ne zrovna dobře...“
Draisaitl: „Oukej.“
Matheson: „V tom případě mám ještě jeden dotaz, Leone. Na ledě jasně ukazujete, jak jste frustrovaní. Třeba teď naposledy proti Ottawě. Je dobře, že to ukazujete? Jste rádi, že druhý tým ví, jak moc frustrovaní jste?“
Draisaitl: „Jo, je to super věc. Jednoznačně.“
Matheson: „Tak fajn.“
Následně se Draisaitl zvedl a z tiskové konference nasupeně odešel. A ani Matheson, který pokrývá dění kolem Oilers už od roku 1973, nebyl z průběhu rozhovoru zrovna nadšený.
Tohle samozřejmě není pravidlo, ne každý kanadský novinář je útočný a ani každý hokejista neodpovídá vyhýbavě, nicméně jde o dobrý příklad, čemu může hráč v podobně sledovaném sportu čelit.
„V Kanadě jsou do hokeje nadšení. Vidíte to v televizi i celkově z médií, je to prostě sport číslo jedna. Třeba zrušení dvacítek se tu řešilo hodně. Řekl bych, že to zemi poznamenalo,“ vypíchl předčasné ukončení juniorského šampionátu Reichel.
Daně, daně, daně
Peníze jsou faktorem vždy, hokej není výjimkou. A pokud se hráč rozhoduje mezi dvěma kluby, může být štědřejší částka tím, co nakonec sehraje v rozhodování klíčovou roli.
A právě tady kanadské kluby opět strádají, jenže jsou v tom trochu nevinně. Nemají ovšem způsob, jak se bránit. Vzhledem k platovému stropu, který je pro týmy z USA i z Kanady totožný, jsou mužstva ze severu v jasné nevýhodě.
Proč? Ač se nedá generalizovat a natvrdo prohlásit, že v Kanadě jsou vyšší daně než o pár stovek kilometrů jižněji ve Spojených státech, v průměru to tak skutečně vychází.
Daně v NHLstatistika z roku 2018 1. Ottawa, Toronto 53,17 % 27. Nashville, Vegas, Dallas, Florida, Tampa Bay 39,14 % |
Před zavedením platového stropu v roce 2005 si mohly kluby prostě připlatit. Pokud měly dostupné zdroje, mohly hráče penězi ubít, v nadsázce řečeno.
To už ale nejde.
A tak pokud si nyní za příklad vezmeme porovnání hypotetického hokejisty se základním platem jeden milion dolarů, který by se čistě podle financí rozhodoval mezi působením v Las Vegas a v Torontu, zjistíme, že město hazardu by bylo jasnou volbou.
Ve Vegas jsou totiž daně z celků NHL vůbec nejnižší, činí 39 procent (imaginární hráč by si odnesl 610 tisíc), zatímco v Torontu odevzdá hokejista státu dokonce 53 procent ze svého výdělku (hypotetickému hráči by zbylo 470 tisíc).
Pokud si představíte, kolik asi na dani odevzdávají McDavid, Tavares nebo Draisaitl, uvidíte, jak moc je musí klub přeplatit, aby pro ně bylo angažmá v kanadském klubu dlouhodobě atraktivní.
A to spoustě hokejistů dělá problém i nepříznivé počasí. Například Ilja Bryzgalov vydržel v roce 2013 v Edmontonu jen dvacet zápasů. „V listopadu je tady minus dvaatřicet! Dovedete si to vůbec představit? Osm měsíců sněží, připadám si tu jak na severním pólu,“ hřímal ruský gólman, který se navíc netají tím, že se v lese bojí medvědů, což mu na klidu v Albertě také zrovna nepřidalo...
Na zisk Stanley Cupu čekají kanadské týmy od roku 1993, kdy se jako poslednímu podařilo vystoupat na vrchol Montrealu. Ten se v uplynulém ročníku přiblížil zopakování úspěchu, jenže ve finále podlehl celkem hladce Tampě.
Dál se tak hledá někdo, kdo vrátí pohár z nejprestižnější hokejové ligy světa znovu do Kanady.