„Trenér Petr Jaroš tenkrát odcházel pracovat s gólmany Dinama Minsk a já jsem začínal u mládeže. David se v tu chvíli vracel z Havířova, přišel jako druhoročák a tam naše společná cesta začala,“ vypráví Rittichův kouč.
Ti dva se znají celou věčnost. Jedenáct let spolu drží, přátelí se a prožívají společně Rittichův ohromný výkonnostní vzestup, jízdu za snem jménem NHL. Trenéra jihlavských brankářů Jana Dršatu navštěvuje každé léto, pracují na ledě i na síle v suché přípravě. Vzájemně se od sebe učí, zkoušejí nové neotřelé věci a hledají to málo slabých míst, které jeden ze stálých českých brankářů v nejlepší lize na světě ještě má.
Když se nedaří, jeho kouč je jedním z prvních lidí, kterým volá domů o dobrou radu, povzbudivá slova i přátelské popovídání.
Trenér jihlavských hokejových brankářů Jan Dršata.
David Rittich je za posledních deset let hlavní produkt vaší práce, že?
Nejenom mé, je to zásluha i dalších hlavních trenérů a koučů brankářů. Jezdíval jako mladý kluk i na kempy, ale je pravda, že s Davidem určitě pracuji nejdéle.
Co pro vás bylo na startu společné cesty nejdůležitější?
Byl jsem pedant v přístupu k přípravě, ale s Davidem nikdy nebyl problém. Různými tréninky a metodami jsme se pořád snažili posouvat dál a hrozně nás to bavilo. Když se za vším ohlédnu, je vidět, že se nám podařilo udělat obrovský pokrok. Davidova kariéra je pro mě neskutečná bomba.
Chápu, že udělal velký výkonnostní skok od časů v Jihlavě i Mladé Boleslavi, ale kde nastal zlom v hlavě?
Během druhého roku v juniorce, když se stal jedničkou. Začal si strašně věřit. Viděl, že věci fungují, on ten mančaft ohromně držel. Chytal 42 ze 44 utkání, měl za sebou strašně těžké zápasy a ještě se dostal do chlapů. Chtěl jsem po trenérech, aby mu už tehdy dali v áčku větší porci zápasů, nakonec dostal jen jeden s Chomutovem. Ale stačilo to k posílení jeho sebedůvěry, větší chuti a ochotě pracovat. Pochopil, že ta práce někam směřuje, že si jde za úspěchem, umí chytat. Rostl s každým zápasem. Letní přechod do áčka zvládl s přehledem, byl okamžitě schopný chytat první ligu.
Poslední fotka z letní přípravy s David Rittich!
Dnes už směr Calgary!
Hodně štěstí při dohrání soutěže!!
A pak se zase těším!!♂️
Je hodně emotivní člověk a někdo do něj musel to obrovské sebevědomí napumpovat. To byl váš úkol?
Hustil jsem to do něj pořád zleva i zprava, to je pravda. Ale v Jihlavě byl tenkrát hlavní trenér Petr Svoboda, který na něm hodně zapracoval. David ho má dodnes moc rád. Petr uměl vždycky férově jednat s hráči, bavit se s nimi a Davidovi dal důvěru, ať se dělo cokoliv.
Na čem jste vůbec začali pracovat, když podepsal smlouvu s Calgary?
Když se poprvé vrátil z USA, okamžitě jsme se zaměřili na sílu. David přiletěl a sám řekl, že brankáři jsou tam silově odskočení, jsou stejně dobře vybavení jako hráči. Někteří jsou fakt namakaní, což v Česku tolik neuvidíte. Pracovali jsme na výbušnosti, abychom ze síly dostali drajv a dynamiku. V brance to ohromně využijete, když se po zákroku potřebujete honem rychle někam přesunout. Brankáři jsou strašně hraví a David extrémně, takže jsme zařadili i spoustu dalších sportů. Pořád jsme něco hráli, zaměřili jsme se na obratnost a gymnastiku.
A co klasický reakční trénink?
Hodně jsme využívali balónky. Kolikrát vezmu tenisovou raketu a střílím po něm tenisáky. Snažím se mu připravit pestrý trénink, abychom nesklouzli ke stereotypu a dril ho pořád bavil. Ale sílu jsme měli jako prioritu. Hodně posílil nohy, začal zvedat i opravdu velké váhy, proto se hodně zlepšil jeho odraz.
Jaké váhy teď zvedá?
Klidně až 220 kilo v dřepu, mrtvý tah má také někde kolem dvou set kil. Sílu má, pracuje s kulturistickými objemy. Jako brankář je na spodku hodně dobře připravený. Na NHL musíte mít vyladěné celé tělo, takže jsme dost dělali i na trupu a rukách. Dostali jsme se na velmi slušné váhy a někdy se mi rád chlubí, že se dokáže silově vyrovnat útočníkům Calgary.
To už začíná být slušný kulturista.
Má dispozice odmala. Davida zdobí velký kloubní rozsah, je hodně pevný a silný. Důležité je, že všechno směřujeme do takzvané krátké rychlosti a dynamiky. Výskoky, starty, přeskoky na bedny. Nechceme z něj mít totálního Ramba, ale člověka s vyváženou silou do brány.
Rittich gumuje hvězdy NHL a říká si o šanci. Je neskutečný, tvrdí spoluhráč |
Tenis využíváte jako nejlepší reakční cvičení?
Hodně hrajeme s „línými“ balónky, protože se tolik neodrážejí a vy musíte dělat krátké svižné kroky, mít rychlý start podobně jako v brankovišti, abyste byli na dvou metrech co nejrychlejší. Navíc vylepšujete reakce, pořád sledujete míč, což brankář nejvíc potřebuje.
Čím dalším mu zpestřujete tréninky?
Stolním tenisem a badmintonem. Ten je hodně rychlý, dynamický, skvělý na reflexy. Býváme v menších rozcvičovnách, a tak nemáme tolik prostoru na fotbálky. Tenis jsme si teď hodně oblíbili. Mám různé typy raket i míčků, od úplně pomalých až po nejrychlejší. Záleží, co je zrovna potřeba. Ale pokaždé to jedeme formou soutěže. Chodíme i na beachvolejbal. Ten se nám moc líbil, když jsme makali na rychlosti. Máme na to speciální síť, posíláme balony různým směrem. Hodně to pomáhá, protože v písku se boříte, hůř se tam odráží, nohy těžknou.
Rittich je hodně hravý typ sportovce, že. Je těžké udržet jeho pozornost?
Je profesionál. Když přijde na trénink, uvědomuje si, že má jenom trénovat. Samozřejmě někdy bývá unavený. Pokud není v ideálním rozpoložení a není to na těžší trénink a dril, uberu a zapojím víc her. Většinou ode mě týden dopředu ví, na čem budeme dělat. I když nemá někdy chuť, tvrdě trénuje. Je rád tam, kde je a je si vědom, že to bez té tvrdé dřiny nejde.
Kdy nejvíc ho musíte do práce nabudit?
Když bývají ty ospalejší dny, hry u něj zaručeně fungují. Pak ho do tréninku vždycky dostanu. David je strašně soutěživý typ, nechce prohrát ani pinec. Nerad prohrává, to je schopný rozsekat i tenisové rakety.
Na podzim o vás prohlásil, že jste tréninkový šílenec. Skutečně to tak je?
Jo, David o mně rád říká, že jsem ruská škola ze šedesátých let. (smích) A některé týdny to přesně tak bylo. Když jsem viděl, že během prvních měsíců na zámořské farmě trochu ztrácí, byl jsem neústupný. Trénoval s námi tenkrát i Pepa Kořenář, stihli jsme i tři fáze za den, kluci měli předepsané odpolední těžké kruhové tréninky. Tam si David od plic řekl, co si o tom myslí. Teď vidíme, k čemu všemu to bylo dobré. Je stabilní brankář v NHL.
Muž v černém. David Rittich během zápasu NHL ve speciálně sadě retro dresů Calgary Flames.
Takže když dnes vidíte, jaké zákroky předvádí proti hvězdám soutěže McDavidovi s Draisaitlem, asi nejste překvapený?
Čím větší jména proti Davidovi stojí, tím víc zpozorní. Dokáže se vyšponovat k ještě lepší výkonnosti, což někteří jiní brankáři třeba neumějí. Vidím to, kdykoliv kluci hrají fotbálek. Přijde David, začne se hrát a pro vítězství by vám klidně zlomil kotníky. Soutěživost je hrozně důležitá, když chcete vyhrávat. Mladým hráčům to dnes chybí a nemají to vrozené.
V nejlepší formě ho vloni zabrzdila dlouhá covidová pauza. Jak jste si s nečekanou přestávkou poradili?
Zařadili jsme hlavně udržovací trénink, protože jsme neměli tušení, kdy poletí zpátky. Jen byl problém s ledem.
Nebylo kde trénovat, že?
Přesně, ale museli jsme jezdit k Mírovi Pytlíkovi do Telče stejně jako Martin Nečas, Martin Kaut, nebo kluci Zohornovi. Potřebovali brankáře, a tak jsme se domluvili alespoň tam. Ale obecně bylo tréninku přímo na stadionu méně než dřív.
Příprava na zkrácenou sezonu NHL už probíhala podle plánu?
David měl potíže se zraněním, proto jsme ubrali na síle a zaměřili jsme se na atletickou suchou přípravu. Chtěli jsme být co nejvíc na ledě, a tak chodil trénovat třikrát týdně, dokonce i s jihlavským dorostem a juniorkou. Sondoval jsem hned potom, jak se cítí, a byl spokojený. Návrat do Ameriky pro něj nebyl díky tomu tak obrovský skok.
Fakt je, že naskočit z mládežnických tréninků v Česku rovnou na kemp NHL musí být šílený rozdíl.
Také že byl. Na ledě ale neměl potíže s rozdýcháním i pohybem v brankovišti. Pár dní zpátky jsme si volali a říkal mi, jak perfektně se teď cítí.
Krutá NHL: roky snažení jsou fuč, Rittich ztratil v Calgary pozici |
Klub mu před sezonou jako konkurenci přivedl Jacoba Markströma. Jak to snáší?
Podepsali ho na dlouho, čímž něco dali najevo, ale David je trpělivý, v klidu a čeká na šanci.
Calgary zatím moc nevyhrává a ani on si letos dlouho nemohl sáhnout na výhru. Bral to?
Když se podívám třeba na zápasy s Edmontonem a Winnipegem, Calgary je sice prohrálo, ale David je odchytal velice dobře. Byl naštvaný, protože by mnohem radši prohrál 6:7 než 1:2. V hlavě je nastavený na úspěch a tým chce přivádět k vítězstvím, proto ani neřeší skóre.
Právě po zápasu s Edmontonem z něj bylo cítit, jak v něm bublají emoce. Byla potřeba nějaká uklidňující slova?
Voláme si jednou týdně, někdy i dvakrát až třikrát. Ten večer jsme to nechali být. Později mi říkal, jak ho štvalo, že se prohrálo. Vítězství jsou totiž pro brankáře v NHL tou skoro nejdůležitější statistikou. Berou vás potom lépe, než když máte sice fantastická čísla, ale nevyhráváte utkání. Proto ho to mrzí. Jsem strašně rád, že mu to není jedno, chce jít zase do brány, maká na sobě, aby zase vyhrál.
Nosí si myšlenky na hokej domů?
Má skvělou ženu a s ní si o všem rád popovídá. Ale neúspěchy se neužírá. Má šťastnou povahu, vždycky si najde koníčka, u kterého se odreaguje od hokeje. Jsou kluci, kteří se budí s hrůzou, že se nevyhrává, ale David tyhle starosti vyfiltruje a jede dál.
A když už se jen těžko zbavuje hokejového stresu, promluví si s vámi, nebo s Mariánem Jelínkem, že?
Od letošní sezony hodně spolupracují a nemůže si to vynachválit. Pan Jelínek je velký odborník, co sportovcům po psychické stránce velmi pomáhá a dokáže poradit. Davidovi to svědčí. Loňské play off se trochu užíral. Sezonu měl přece jen skvělou, ale tam najednou nedostal tolik šancí. Dneska to vnímá jako pozitivní věc a já věřím, že ho dílčí neúspěch posunul o kus dál.
Bylo složitější dostat ho do obvyklé pohody právě po špatném konci jinak dobré sezony, nebo v této chvíli, kdy se klubu nedaří podle očekávání a navíc dostává přednost draze zaplacený Markström?
Nebylo to příliš těžké. Hned věděl, že odsun na lavičku musí skousnout a pracovat. Umí se neskutečně namotivovat, chce všem dokázat, že se spletli, když ho posadili na střídačku a měl dostat šanci. Současná situace je pro něj těžká. Svou pozici teď vnímá tak, že je v nejlepší soutěži na světě, kde je konkurence v každém týmu a ještě se na vás tlačí mladí vlčáci z farmy. Přistupuje k tomu dobře.
Čím ho v horších časech rozptylujete?
Máme spoustu témat, o kterých si rádi povídáme. Bavíme se o všem možném jen ne o hokeji. Myslím, že některé věci by měly zůstat jen mezi námi. Jsme chlapi, takže řešíme úplně všechno. (úsměv) David je sice brankář v NHL, já zase profesionální trenér mládeže, ale naštěstí nejsme tak zdeformovaní, abychom neuměli přepnout. Pravda je, že spolu často řešíme i věci kolem mentální přípravy, jsem taková jeho zpovědnice.
Rittich do Washingtonu? Velká příležitost, záleží na dohodě s Calgary |
Je to i pro vás někdy složité?
To bude na dálku vždycky. Nebudeme si nic nalhávat, nikdy jsem nezažil, jaké to je hrát NHL a jak náročné je prostředí, ve kterém musíte fungovat. Ze začátku bylo obtížné připravovat pro něj tréninky na něco, co sám neznám. Zároveň se hodně učím taky od Davida. Vyslechnu ho, dozvím se spoustu nových věcí, které si reálně prožije a přenášíme to do přípravy dorostenců i juniorů, když se vrací na léto do Čech.
S čím vám při výchově budoucích talentů pomáhá nejvíc?
U dorostenců se hodně zabýváme hlavně taktickou stránkou, postavením, řešení různých situací. Jsem strašně rád, že je s námi. Nemyslí totiž jen na vlastní kvalitní přípravu, ale nemá problém pomáhat našim mladým klukům.
Sondujete i nejnovější kanadské trendy přímo z kabiny Calgary od jeho trenérů Jordana Sigaleta a Jasona Labarbery?
Rozhodně jo, v Kanadě má každopádně velmi kvalitní gólmanské kouče. Ale během sezony nemají tolik času na experimentální trénink třeba s bílými síťkami na hlavě a bílými puky. Přímo v Calgary spíš vyhodnocují zápasy a připravují se na další. Na různé jiné triky máme čas spolu v létě.
Jeho styl je dnes každopádně vybroušenější a ladnější. Je potřeba na něm něco zlepšovat?
Poslední dobou jsme se zaměřili na to, aby víc chytal v brankovišti a pracovali jsme na rychlém dohrání situací po první střele, pokrytí dorážek a zavírání úhlů. Teď má skvělé čtení hry, je hrozně rychlý a je přesně v té pozici, jak má být. Kluci, co na něj střílí a dorážejí na tréninku v Jihlavě, jsou z něj paf. Vždycky říkají: Kruci, tomu není možný dát gól, on už tam zase je. (smích) Přesně tohle se dnes „cpe“ do mladých brankářů - být po zákroku co nejrychleji u další potenciální gólové situace, zorientovat se, najít si puk a neztratit přehled. No… a pořád děláme na hře holí.
Jaké metody vlastně nejradši používáte při výchově brankářů?
Máme různé mobilní clony, které podle potřeby posouváme po ledě, přístroje na tečování. Nebo také zeď s otvory, kde si brankář musí hledat puk. Používáme zařízení na přesuny, kdy kluci musejí zavírat tyčky. Používáme i síťky na přilby, speciální bílé puky. Nejlepší pomůcka je stejně video. Natáčíme naše gólmany při zápasech, aby se potom viděli, a odstraňujeme chyby.
Experimentujete rád s nějakou vlastní metodou?
Zkoušíme dělat neobvyklé zákroky, které předvádí v Los Angeles Jonathan Quick. Je to nadstavba pro mladé gólmany, aby měli další možnosti reakce v brankovišti. Mám rád co nejpestřejší skladbu tréninku, učíme se škálu různých situací, aby dokázali jakýmkoliv pohybem zareagovat. Hodně se inspirujeme v NHL a pečlivě vysvětlujeme, proč to ten který brankář dělá.
