Experti ho přirovnávají k Davidu Krejčímu a jeho to očividně těší. Na Pastrňákovi je vidět obrovské odhodlání uspět. Aby se mohl poctivě připravovat na kemp v zámoří, kam odletí příští týden, zůstal v Praze a chodí každý den na led v Letňanech.
Osmnáctiletý útočník pochází z Havířova, kde v červenci nefunguje žádný zimní stadion, a tak rád přijal nabídku maminky svého velkého kamaráda Jakuba Vrány, aby bydlel v jeho pokojíčku. Vrána totiž zůstal ve Washingtonu, kde měli kemp naplánovaný hned po draftu.
"Byl jsem za to moc rád. Aspoň přiberu," usmívá se Pastrňák, jemuž zástupci Bostonu po draftu řekli, že musí zesílit. "Paní Vránová mi každý den vaří a já za tři dny přibral snad pět kilo. Tak ze mě budou mít snad radost."
Stihli jste draft s Jakubem v zámoří vůbec oslavit?
Moc času jsme na to neměli. Stihli jsme akorát večeři s agenty a rodiči a druhý den jsem letěl domů.
Jak jste zážitky z draftu vstřebal po pár dnech?
Je to nádherné, ale nesmím usnout na vavřínech. Je to jenom začátek... Vlastně to jenom může být začátek! Taky to může být konec, takže musím makat dál.
Co vám lidé z Bostonu říkali?
Měl jsem s jeho zástupci několik setkání už před draftem. Sedli mi, byli příjemní, takže jsem rád, že si mě vybrali. S trenérem ani manažerem jsem ale nemluvil, jenom se skauty.
Jaké si děláte naděje, že do NHL prorazíte? A za jak dlouho byste to mohl dokázat?
Už teď na kempu udělám všechno pro to, abych vynikl. Nikdy nevíte, co se může stát. Ale byl jsem draftovaný do kanadské juniorky a já bych příští sezonu odehrál raději zase ve Švédsku. V Södertälje mám smlouvu ještě na rok a rád bych ji dodržel. Líbí se mi tam.
Máte jisté, že budete hrát v prvním týmu?
Myslím, že jo. Klub hraje druhou ligu, ale ta soutěž má výbornou úroveň. Je tam hodně mladých hráčů, takže je to strašně rychlý. Navíc chceme postoupit do Elitserien, takže jsou tam velké ambice.
Zkuste se charakterizovat pro lidi, kteří vás neznají.
Jsem kluk, který si snaží užít každý trénink na ledě. Hokej je můj život a rád bych se prosadil, abych vrátil všechnu podporu mé rodině, která mi s ním vždycky pomáhala. Jsem pozitivní kluk.
Asi nejste klasický střelec, ale spíš komplexní hráč, který umí i bránit, že?
Jo, za ty dva roky ve Švédsku jsem udělal velký pokrok, hlavně pokud jde o defenzívu. Když jsem tam odcházel, komplexní hráč jsem rozhodně nebyl, ale teď už myslím, že jsem. Cítím, že jsem se hodně zlepšil, i když zase netvrdím, že jsem úplně perfektní.
Boston je váš oblíbený klub, takže jste si splnil sen. Na druhou stranu má nabitý kádr a bude těžké se v něm prosadit. Nebojíte se toho?
Měl jsem tři nejoblíbenější týmy, kam jsem si přál jít. Jeden z nich vyšel, takže jsem rád. A je mi jedno, jestli se do týmu dostanu za dva nebo za pět let. Prostě se tam chci dostat a budu pro to dělat všechno.
„Hokejista potřebuje štěstí. Ne trochu, ale hodně. Vláďa Sobotka ho v Bostonu neměl, ale třeba budu jiný případ a prosadím se.“ |
Jenomže Vláďa Sobotka si to tam protrpěl a nakonec musel odejít, protože tam byl kádr nabitý a nedostal pořádně šanci.
Je jasné, že každý hráč potřebuje štěstí. Ne trochu, ale hodně štěstí. Třeba ho budu mít a prosadím se tam.
Říkal jste, že to všechno děláte i pro rodinu. Berete úspěch na draftu i jako zadostiučinění kvůli tatínkovi, který vám zemřel?
Prostě už se to stalo, už s tím nic nenadělám. Strašně mě to změnilo, přemýšlím jinak, než jsem přemýšlel předtím. Vnímám všechny věci okolo jinak. Ten draft byl pro mého tátu a ještě pro pana Hudlera, který mě trénoval a který také zemřel. Oba strašně pomohli mému hokejovému růstu.
Táta byl asi člověk, který vás na hokej dal. Hrál ho sám?
Jo jo, táta dřív hrával hokej a přál si, abych ho hrál i já. Už odmalička jsem lítal s hokejkou, strašně mě to bavilo, miluju ten sport. Je to pro mě vším.
Myslíte už i na reprezentaci, když kouč Růžička řekl, že chce dávat šanci mladým?
Byla by to určitě velká šance a byl bych za ní hrozně rád. Snažil bych se udělat maximum pro tým a pro Českou republiku. Moc bych si toho cenil a udělal bych pro to vše. Zahrát si v nároďáku, to je takový můj cíl na tuto sezonu. Neříkám na mistrovství světa, ale aspoň nějaké přáteláky.
To je další důvod, proč zůstat ve Švédsku, jelikož budete pořád na očích, že?
Jasně, to je jeden z důvodů.
