Hamrlík je rekordmanem mezi českými hokejisty v NHL, za sebou má už 1 339 zápasů. V sedmatřiceti letech se pořád cítí fit.
Jenže poslední dobou hraje stále méně. Větší šanci dostávají podle zlínského veterána mladí hokejisté. I kdyby hráli hůř. "Změnilo se to. Na zkušenosti se už tolik nedává," řekl Hamrlík v rozhovoru pro iDNES.cz.
Ve Washingtonu se toho poslední dobou hodně změnilo. Co přinesl nový trenér Dalea Hunter?
Řekl bych, že se zlepšila obranná hra. Držíme se víc ve středním pásmu, nesmíme v něm vyrážet na puk, abychom tolik nepropadali. Základem teď je dobře bránit a chodit do rychlých protiútoků. Hokej se tady docela změnil.
Washington má přitom tým nabitý útočnými bombarďáky, jako je Ovečkin, Sjomin, Bäckström... A v úvodu sezony přehrával soupeře ofenzivní smrští.
Ten začátek nám letos vyšel, jenže pak si na ledě začal každý dělat, co chtěl. Měli jsme strašný bordel ve vlastní třetině, nešly nám oslabení, nedávali jsme góly a postupně se přestalo dařit i v přesilovkách.
O odvolaném trenérovi Bruci Boudreauovi se říkalo, že je s hráči až moc velký kamarád. Nebyl na vás příliš měkký?
Neřekl bych, že chyba byla v bývalém trenérovi. Mohli jsme si za to my hráči. Proto jsme začali prohrávat a muselo se něco stát.
Teď se ovšem Capitals pomalu vracejí do formy. Z posledních šesti utkání jste čtyřikrát vyhráli. Co stojí za takovým zlepšením?
Obrana hraje určitě lépe. Máme rychlejší přechody do protiútoku a myslím, že hrajeme poctivěji. Hned je vidět, že nedostáváme tolik gólů jako v těch prvních dvaceti zápasech.
Hraje v tom roli i respekt, který má Hunter ve Washingtonu?
Jako bývalý hráč má zkušenosti, působil v Capitals a ve Washingtonu trénoval juniorskou soutěž. Takže snad ví, co dělá. Obraz hry se ovšem neotočí ze dne na den, nějaký čas to potrvá.
Na začátku prosince se psalo o tom, že vás trenér posadil na tribunu, pak se objevila informace, že jste byl zraněný. Jak to tedy bylo?
Bylo to skutečně zranění. Měl jsem potíže se zády.
Kouč Hunter poté prohlásil, že vás bere jako zkušeného veterána a že máte jeho důvěru. Cítíte ji i ve skutečnosti?
Zatím to tak nevypadá. Po návratu na led jsem odehrál čtyři zápasy a nezdá se mi, že by na mě nějak sázel. Já jsem si vybudoval v NHL nějaké jméno, takže jsem si myslel, že bych mohl dostat víc prostoru. Trenér ovšem většinou dává šanci těm mladým, kteří hrají pořád, i když dělají chyby. Třeba v sobotu v Coloradu jsem odehrál sotva patnáct minut. Přitom se cítím zdravotně i herně dobře, tak nevím, v čem je problém.
Jak vidíte své vyhlídky do zbytku sezony?
Doufám, že budu častěji na ledě. V posledních zápasech se mi moc nedařilo, měl jsem i smůlu. Skočím na led a zrovna dostaneme gól, takže se to bere tak, že jsem u toho. Nic nejde tak, jak by mělo. Zatím je to pro mě nejhorší sezona v hokejovém životě.
Berete to jako možnost odrazit se ze dna?
Jak jsem říkal, osobně se na ledě cítím velice dobře. Ale předtím jsem hrával dvacet minut za zápas, teď je to patnáct. To je pro obránce hodně velký rozdíl.
Jste z toho hodně rozčarovaný?
Přijde mi, že se staršími hráči tu jednají jinak než dřív. Když jsem začínal, třeba v Tampě jsem udělal jako mladý chybu a hned jsem seděl. A na další zápas jsem se mohl dívat z hlediště. Teď mi připadá, že to je úplně naopak.
Důrazu na mládí v NHL si všiml i váš vrstevník Jaromír Jágr. Mluvil o dvacetiletých hvězdách, třiadvacetiletých kapitánech...
Strašně se to změnilo. Na zkušenosti se už moc nedává. Já se přitom pořád snažím dělat svou práci, jak nejlépe umím.
