Po tátovi modrooká slečna se narodila krátce po zlatém mistrovství světa v Hannoveru. Při rozhovoru se nejdřív zamlkle tulí k tátovi, ale jakmile přijde maminka, začne dovádět.
Kachny v paneláku
Po bytě se vedle ní prohání kočka Lucinka. Vypadá to, že bude mít koťata. "Ne, to je tak tlustá." směje se Hnilička. "Zvířata máme rádi. Jednou bychom rádi byli zapojeni třeba do nějaké nadace."
Jak jste získal vztah ke zvířatům?
To je výchovou. Když jsem byl malý, bydlel jsem v paneláku a měl jsem na balkoně dvě kachny. Naši mi je koupili na trhu, tak jsem chodil s kachnama po sídlišti. Měl jsem i papoušky, křečky...
A psa?
Toho si pořídíme, až se usadíme. Teď bychom ošidili i to štěně.
Jste typ samaritána, který když potká opuštěné zvíře, bere si ho domů?
Když jsem byl menší, tak jsem to dělal často. Dneska už malinko naskočí faktor rozumu. Musím jednou dospět. Ale manželka mi vyhrožuje, že bude toulavé psy odchytávat. Ani já nemám rád, když se ubližuje zvířatům. Proto plánujeme, že budeme mít jednou útulek.
Když jste začínal na farmě Islanders, zažil jste drsnou nováčkovskou daň. Musel jste vypít velkou sklenici alkoholu, v němž plavala živá rybka...
To jsme museli všichni, je to tradice. Myslím, že je to správné, docela sranda. Akorát když je člověk nováček, tak si jí užije míň.
Snědl jste živou rybku. Vy, milovník zvířat?
Byla to zlatá rybka. Měl jsem je v akvárku, když jsem byl malý. Nemyslel jsem, že je budu za pár let pít. Nejsem fanda polykání rybek, ale k hokeji to patří.
Nepřipadal jste si v poslední sezoně trochu jako nováček?
Ne, připadal jsem si trochu jako ufon, protože jsem vůbec nevěděl, co se v klubu dělo.
Z jasné jedničky s novou smlouvou na milion a půl dolarů jste se najednou stal brankářem na farmě. Bylo vám někdy v kariéře hůř?
Letos to nedávalo moc smysl. Kdyby člověk věděl, že udělá chybu, že je špatnej, tak se to dá napravit. Ale o tomhle to nebylo. I když jsem začal vyhrávat, stejně mě poslali zpátky na farmu. Udělali pode mnou čáru a hotovo.
Atlantě vadila i čeština
Manažer klubu v novinách prohlašoval, že vás nikdo nebude chtít. To je docela divná taktika. Spíš by měl tvrdit opak, když vás chtěl vyměnit.
Taky jsem si to myslel. Je nepsaný zákon, že když chce tým hráče vyměnit, měl by ho ukazovat, nechat hrát. Ale nehrál jsem. Asi je to jeho styl práce. Zatím ho to tam pořád drží. Asi to nikomu nevadí.
Ani trenér se vás moc nezastal.
Občas jsem ho nechápal. Třeba když nám říkal, že jsme malí trešíci a proti nám stojí obři. Nevím. Sebevědomí je ve sportu velká věc. Já se tedy necítím o nic horší než kdokoli, proti komu hraju.
Když klub nakoupil jako "pořádného" gólmana Dafoea, byli jste v týmu tři: vy, Dafoe a Nurminen. Jak jste spolu vycházeli?
Nemůžu je vinit za to, že se snaží chytat. Já chci zas hrát místo nich. Osobní vztahy to nezasáhlo.
Pomohlo vám, že jste byli v týmu tři Češi? Držíte spolu jako parta a vídáte se třeba i doma v Atlantě?
Doma tolik ne, ale venku chodíme pravidelně na večeře. Když jsme tam byli čtyři, pořád jsme se smáli. To se jim taky moc nelíbilo. Jsme jiné povahy. Chtěli po nás, abychom mluvili v kabině jen anglicky.
Zanadával jste si někdy v sezoně?
Jsem klidnější typ. V téhle situaci jsem si urovnal priority. Říkal jsem si, že je to jenom sport, který za šest let už třeba hrát nebudu. Mám super rodinu, malá je zdravá, a o tom to všechno je. V létě jezdím na charitativní akce, kdy se přispívá na nemocné děti. Jejich rodiče by nám mohli vyprávět o opravdovém životě.
Přesto, řekl jste si někdy v sezoně: Mám to zapotřebí? Není už lepší jet domů, kde můžu být hvězda?
Jasně. Ale nejde mi ani o to být hvězda. Je to spíš věc osobní cti. Chci si zachovat svoji vlastní tvář.
Umíte si teď představit návrat do Atlanty?
Musím si ho umět představit, mám tam ještě na rok smlouvu. Pokud se nic nestane, budu se muset vrátit zpátky.
Ale radši byste byl vyměněn.
Určitě. Kdybyste se mě na to zeptali loni, tak bych řekl ne. Ale potom, co se tam stalo, bych změnu uvítal.
Máte ještě pořád chuť hrát v NHL?
Motivaci mám obrovskou.
Čeho byste chtěl za mořem ještě dosáhnout?
Chtěl bych hrát play-off. Zahrát si zápas, šňůru. A Stanley Cup? K tomu je potřeba obrovské štěstí. Nemám ještě ligový titul. To možná bude později v mé kariéře hrát velkou roli. Podle toho se asi budu jednou rozhodovat, kam se vrátím.
Kdy byste se chtěl vrátit?
NHL mě naučila neplánovat. Ale rád bych byl zpátky tak v pětatřiceti letech. I kvůli dceři a škole.
Hráčskou kariéru byste chtěl zakončit na Kladně, nebo ve Spartě?
Na Kladně jsem začínal. Jsem hráčem Sparty, prožil jsem tam dva roky, které pro mě hodně znamenaly. Ale budou tady kvalitní gólmani. Uvidíme, jestli na to budu ještě mít.
Bývalí litvínovští hráči plánují velký návrat do tří let. Co vy na Kladně?
Tohle plánujeme už asi tři roky. (smích). To mají v plánu všichni. Příští rok se to možná povede hodně týmům. Mluví se o stávce, potom bude extraliga určitě zajímavá.
Teď vás láká Švýcarsko...
Docela jo. Mám kamaráda, který tam hraje. Slyšel jsem, že je to dobrá liga. Přemýšlím, že bych to tam zkusil, než bych se vrátil domů. Letos ještě ne, musím dodržet podmínky v Atlantě. Oni mají trumfy.
Ale letos jste už dostal dobrou nabídku z Ruska.
Než se vůbec vyvinula, byla zamítnuta. Nerad bych mluvil o tom, co to bylo za klub. Neumím si představit, že bych měl být bez rodiny. Přišel bych domů, a tam nikdo...
Dcerku uspává zpěvem
Projezdil jste spoustu míst, vždycky byla rodina s vámi?
Vždycky. (Pohladí dcerku po vlasech)
Barunka vás má asi omotaného okolo prstu, že?
Malinko. (smích)
Prý ji dokážete skvěle uspat.
To mi jde dobře. Povídám pohádky, dokonce i zpívám. To byste se divili. Karel Gott nejsem, ale malá usne. Je na to zvyklá. Jako miminko jsem ji nosil na rukou doma. Takhle jsme ji uspávali. To byla moje práce.
Je dcerka velká fanynka do hokeje?
Nevím, jestli přímo do hokeje, ale do sportu určitě. Kdykoli je v televizi, nalepí se na obrazovku a líbí se jí to. Nevím, jestli už vnímá, co je tam za sport, nebo jestli se jí líbí, jak tam ti panáčci běhají.
A pozná vás?
Ukazuje na každého, že je táta. Asi ví, že tam někde v bedně byl. Který to je, to asi ne.
Co kdyby chtěla hrát hokej?
Doufám, že ne. Nemyslím si, že je to dívčí sport. Manželka v ní vidí krasobruslařku.
Je to taky dost tvrdý sport, a nejsem fanda sportů, kde známky dávají lidé. To jsme viděli na olympiádě.
Neshání se už dcerka pro bráškovi?
Čekáme na manželku, až dodělá školu. Jedno dítě bychom ještě určitě chtěli. Mluvili jsme o třech, ale malinko jsme po prvním přibrzdili.
Je to pro vás velký zápřah?
Je. S domácími pracemi problémy nemám. Ale nevím, jestli bych uměl rozdělit svoje srdce na tolik dílů. Nechci nikoho ošidit. Plánuju, že se s dcerkou naučím hrát na klavír, jestli bude chtít.
A co manželka, pomáháte jí s učením na zkoušky?
Ne. Jsem rád, že jsem ze školy pryč.
Ale kdybyste nehrál vrcholově hokej, asi byste studoval.
To jo. V osmé třídě jsem měl jednu dvě dvojky. Pak přišel pořádně hokej a v prváku na gymplu už jsem měl trojky. Ale byl jsem vychovaný tak, že vzdělání je na prvním místě.
Nechcete ještě studovat vysokou?
Rodiče to po mně chtěli. Měl jsem ještě cukání před pár lety, ale už jsem se vycukal.
Kam vás to táhlo?
Zkusil jsem ještě přijímačky na Fakultu tělesné výchovy a sportu, ale to nebyl obor, který bych chtěl dělat.
A co se tedy jednou chystáte dělat?
Musím se snažit, abych nemusel dělat nic. (smích) Ale doma dřepět nebudu. Rád bych se věnoval svým dětem. Občas mluvím se svým právníkem, že bych mu vypomáhal tady s mladými hráči.
Proč se nechcete jako řada hráčů časem usadit v Americe?
Mám kořeny tady. Vždycky se tam dá vyjet na dovolenou, máme tam známé.
Rád cestujete. Nikde jste nenašel místo, kde byste chtěl bydlet?
Když jsem byl v Japonsku, říkal jsem si, že by tam bylo zajímavé hrát. Ale Colorado je jen jedno. Kdyby mi zítra zavolali, přijeď, budeš tady hrát za poloviční peníze, tak asi poletím. Je to náš druhý domov. A je to hlavně díky lidem, které tam známe, a potom kvůli krajině.
Kam byste se ještě rád podíval?
Třeba do Asie, ale mám z toho trochu strach. A do Afriky. A z toho mám strach ještě větší. Rádi bychom jednou viděli celý svět. Je to zkušenost k nezaplacení.
Jak si užíváte léto?
Mám léto rád. Musím trénovat, ale nemusím ráno vstávat. Už to je pro mě odpočinek. To už není vojna. Občas zajdu na golf, někdy na ryby.
Jaký máte největší úlovek?
Nejlíp jsem si zachytal loni na Toušni, v soukromém rybníku. Začal jsem chytat na dvou prutech a pak jsem to stáhl na jeden, protože jsem to nestíhal tahat.
A jíte ryby?
Spíš mořské ryby. Ty ulovené většinou pouštím. Je mi jich líto.