Zatímco loni Oilers úspěšně smazali hrozivé manko 0:3 na zápasy, načež v rozhodující sedmé bitvě padli těsně 1:2, teď cítili, že porážka ve středečním šestém utkání (1:5) stvrdila jejich dlouhodobé strádání.
Však i na ty dvě výhry v prodloužení, které ve finálové sérii vydřeli, dosáhli po fantastických obratech z 1:3 (v případě prvního klání série) a 0:3 (v duelu číslo čtyři). Takové výkony už se ale dál opakují jen stěží. Začátky pravidelně ovládal protivník.
Zklamání v tváři Connora McDavida po porážce ve finále NHL:
„Prohráli jsme s opravdu dobrým týmem,“ prohodil McDavid. „Mají skvělé hráče, vždyť kolik jich přesáhlo hranici dvaceti bodů. Šest? Jsou našlapaní. My se nevzdali, nehodili ručník do ringu. Nikdo z nás. Ale oni jsou dvakrát po sobě vítězi z nějakého důvodu.“
Panthers navázali na zápisy Tampy a Pittsburghu, kteří v poslední dekádě zvládli Stanley Cup obhájit.
Naopak z Edmontonu je první tým po takřka padesáti letech, jenž zaznamenal dva nejbolestivější nezdary za sebou. Naposledy šlo o Boston, který padl ve finále na jaře 1977 a 1978.
Pusa pro spoluhráče, pak oslavy s rodinou. Nosek s Vaněčkem se shodují: Neskutečné!![]() |
A jestli z někoho byla patrná hořkost, tak z Leona Draisaitla. Německého střelce, co nastřádal 33 bodů, stejně jako zázračný McDavid, jehož předčil v tabulce produktivity díky vyššímu počtu gólů.
„Co si z toho vzít? Že jsme nevyhráli,“ reagoval stroze. „Nikoho to nezajímá, nezvládli jsme to.“
Vzápětí ale hned dodával: „Tak to zkusíme zase za rok.“
Hokejisté se zpravidla ke vzdáleným časovým horizontům neobrací, natož po krušných prohrách. Právě Draisaitlovo vyjádření v takovou chvíli ale značí určitou sebedůvěru a chuť i v momentě, kdy běžně sportovci chtějí každodenní rutinu už spíš na chvilku vypustit a odpočinout si od ní.
„Ale to víte, že to bolí. Není na tom nic pozitivního. Je to srdcervoucí a momentálně velmi těžké zvládnout,“ líčil upřímně kouč Kris Knoblauch. „Už jen proto, že jsme byli outsidery také v soubojích s Los Angeles, Vegas a Dallasem, to nějakou dobu nepřejde.“
„Je devastující dopustit tohle dvakrát za sebou,“ procedil zase brankář Stuart Skinner.
Krásný příběh o týmu, jenž do vyřazovacích bojů vstoupil dvěma porážkami hned v prvním kole s Kings a postupně se rozjel až k útoku na nejcennější pohár, se psát nebude.
Stejně jako se vítězného odlesku nedočká McDavidova sága. Propírala se hodně, však jeho generační předchůdci, krajané Sidney Crosby a Wayne Gretzky, také nejprve odcházeli s porážkou. Aby další rok totožného finálového soupeře zdolali.
Úspěšná obhajoba, nadvláda Floridy trvá. Zisk Stanley Cupu slaví i Nosek a Vaněček |
Crosby si odplatu vychutnal s Pittsburghem proti Detroitu v roce 2009, Gretzky o čtvrtstoletí dřív právě za Edmonton, v další sérii s New York Islanders.
Snad i díky ní má historicky nejproduktivnější hráč elitní soutěže sochu před stadionem Rogers Place. Se Stanley Cupem nad hlavou. I když se asi řada příznivců kanadského celku obracela k historii jako ke kouzlu, co nemůže selhat, pomyslný pokračovatel si na podobný výjev musí počkat.
„Bohužel, nedokázali jsem nikdy vytvořit opravdu souvislý tlak, oni na nás byli pořád nalepení, napadali výtečně,“ pokračoval McDavid. „Zkoušeli jsme stále dokola totéž a šli hlavou proti zdi, naráželi do ní.“
Teď musí jen doufat, že se do dějin nezapíše jako nejlepší hráč, co si na bájnou trofej nikdy nesáhne. Ale v osmadvaceti má pořád ještě čas. Příští rok mu u Oilers vyprší smlouva a může vyhlížet novou luxusní nabídku.
Smlouva, co změní NHL. McDavid zboří rekordy, kolik milionů může dostat?![]() |
Na McDavida se spoléhá, že ukončí čekání kanadských týmů na celkový triumf, které trvá od vítězného tažení Montrealu v roce 1993. Tým z Alberty s věkovým průměrem lehce nad třicet let podle něj ještě šanci mít bude.
„Zase to nevyšlo, ale myslím, že lidi ani nečekali, že se dostaneme tak daleko. Stále máme velkou sebedůvěru a věříme.“
Jaký to rozdíl oproti loňsku, kdy slova hledal daleko obtížněji.