„Ryan hrál se zlomenou rukou,“ potvrdil útočník Connor McDavid zámořským novinářům zdravotní stav spoluhráče Ryana Nugenta-Hopkinse. „Co s takovým limitem předváděl a dokázal, je vážně speciální. Úžasné! Cítil bolest a nebylo lehké se na něj přitom dívat.“
Dvaatřicetiletý útočník v průběhu vyřazovacích bojů vynechával tréninky, zápasy však absolvoval úplně všechny. Během dvaadvaceti klání zaznamenal úchvatných dvacet (6+14) bodů.
Na vítězství ale s týmem nedosáhl. Juchali Panthers, u nichž už vyšlo najevo daleko víc šrámů.
Ještě asi ten nejmírnější, byť hodně nepříjemný, sužoval kapitána Aleksandera Barkova. Možná jste si všimli, kterak lídr Floridy s obvázanou pravou rukou jako první zvedal Stanley Cup nad hlavu.
Na jeho ruce byste spočítali devět stehů. V průběhu prvního finále si totiž v horní části rozřízl dlaň. Finskému forvardovi nejspíš pomohly rukavice, i tak pořád svírat hokejku, natož pak už jen s obvazem potěžkávat šestnáctikilovou trofej... Rána musela i přes vyplavující se adrenalin a endorfiny způsobovat bolest.
Kdo je Barkov? Dobrotivý obr se slabostí pro jednu tenistku a české kumpány![]() |
„Stehy mu dvakrát ruply, až si to prostě dal slepit dohromady,“ popisoval kouč Paul Maurice po triumfu a pousmál se: „Řekněme, že to mělo určitý vliv na jeho bodovou produkci.“
Ano, dělal si legraci. Vždyť urostlý centr nakupil výtečných dvaadvacet bodů. Zůstal o jediný zápis v nejvýznamnějších statistikách za nejproduktivnějšími hráči svého týmu.
Ti byli celkem tři. A mezi nimi i forvardi Sam Reinhart s Matthewem Tkachukem. Věřte, nebo ne, válčili s ještě vážnějšími zdravotními komplikacemi.
Druhý jmenovaný peripetie popisoval ještě na ledě při oslavách: „Utrhl jsem si přitahovač od kosti a k tomu jsem měl ještě problém s nějakou kýlou – všechno to bylo na jedné straně.“
Zámořští reportéři zůstali v šoku. Tkachuk neměl klasickou kýlu, kdy by mu orgány lezly přes oslabenou břišní dutinu. Takzvaná „sportovní kýla“ není kýlou v pravém slova smyslu, je totiž neustávající bolestí třísel, kterou vyprovokuje zátěž. V klidu se naopak nemusí vůbec projevovat.
Prevíti, zničená opora i probuzený střelec. Kdo táhl Floridu za dalším Stanley Cupem? |
Jenže ve finále NHL moc v klidu nebýváte. A neoblíbený útočník s problémy s třísly bojoval už od únorového mezinárodního turnaje Four Nations, vynechal také zbytek základní části, ale do vyřazovací fáze už naskočil.
„Ani jsme nedoufali, že přežije první kolo,“ povídal Maurice. „Byl v hrozném stavu. Vážně jsme si nemysleli, že by to zvládl. Ale jeho výhodou je, jak chytrý dokáže být. Uměl se na ledě pohybovat tak, aby si ulevil. Tvořil hru, nechodil do soubojů a nevyhledával je. Chtěl se hlavně držet volného prostoru.“
„Mnohokrát jsem to chtěl i vzdát,“ povídal sám hráč. „Musím poděkovat spoustě lidem, co mě dali dohromady. Už sám o sobě jsem určitě nebyl jednoduchý případ... Nebýt doktorů, trenérů a všech lidí tady. Dlužím jim všechno, ten pohár mám díky nim, a proto je pro mě tak výjimečný.“
A ještě jednou doplňme: osm gólů, patnáct asistencí. To vše v třiadvaceti zápasech play off.
Reinhart, ten si zase ze série proti Carolině, ve druhém konferenčním finále, odnesl natržený vnitřní vaz v koleni po jednom ze střetů. Nezůstal tedy zcela přetržený, ale i tak může způsobovat bolesti a otok.
Doktoři v tu chvíli sportovcům běžně doporučují čtyř až šestitýdenní oddech, střelec Floridy si ho zkrátil na pět dní, když vynechal dva zápasy.
No a v tom závěrečném se o primát v nejlepší soutěži světa zasloužil čtyřmi góly.
A tohle bude dost možná jen výsek ze zranění finalistů. S nespecifikovanými bolístkami se potýkal třeba i Mattias Ekholm, zkušený zadák Oilers, jenž se vrátil na posledních sedm duelů sezony a místy se zdálo, že nestíhal. Například u prvního Reinhartova gólu v šestém finále, kdy se nechal lehce obhodit. Nepůsobil stoprocentně připraveně.
Ale co by pro pohár neudělal. Tak jako další hokejoví blázni.