„Nejsem si jistý, jestli si to užívám, protože jsou s tím spojené věci, na které jsem nebyl zvyklý. Třeba proslovy. Zkrátka, hrát hokej bylo jednodušší.“
Kterého z těch ocenění si nejvíc vážíte?
Jednoznačně Hall of Fame (Síň slávy NHL) v Torontu. Každý hokejista - a já nejsem výjimka - vám pravděpodobně řekne to samé, že je to největší možné uznání. Ano, je hezké, když jste oceněný na klubové úrovni jako já v Pardubicích či Buffalu, ale být v Síni slávy v Torontu je nejprestižnější. Je to tradiční, nejstarší ocenění, proto si toho tak vážím, proto to beru jako číslo jedna. Ale jsem rád, že už ta ocenění končí. To poslední přijde během šampionátu v Praze, kde budu uveden do Síně slávy IIHF společně s Robertem Reichelem.
I to bude bezesporu výjimečná událost.
Zatím nevím, jak to tady bude připravené. Ale těší mě, že jsem tam s Robertem, který udělal tolik pro české národní mužstvo. Já jsem téměř vždycky bojoval o Stanley Cup, a tak jsem neměl v 90. letech a po roce 2000 možnost tolik reprezentovat. Robert tu možnost měl, je trojnásobný mistr světa a je příjemné, že s takovou osobností vstoupíme do Síně slávy spolu.
Dočkal jste se ale i pamětní medaile, které se obvykle razí velkým personám z historie.
Beru to jako uznání a poděkování za tu moji hokejovou kariéru. Je to příjemný pocit, ale já jsem ještě žijící sportovec, tak nechci hodnotu své medaile přirovnávat ke Karlu IV. či prezidentovi T. G. Masarykovi. K těm mám daleko. Hokej jsem navíc pro takové ceny nehrál. Ten jsem hrál pro vítězství.
Ale pamětní medaile vystihuje vaši hokejovou kariéru, že?
To ano. Na jedné straně je kresba z unikátní fotografie, kde jsem jako kluk poprvé s tátou na bruslích v Pardubicích na rybníku, na druhé straně je zase kresba z mé poslední sezony v Moskvě. Krásně to ukazuje kariéru.
Na bankovky byste nechtěl?
V žádném případě. Tam ze sportovců možná jednou bude Emil Zátopek či Věra Čáslavská - oni si to zaslouží. Já jsem někde za nimi. To bych musel kandidovat na prezidenta, abych na bankovkách jednou posmrtně mohl být.
Tak po Naganu se křičelo: Hašek na Hrad.
Ale kvůli bankovce do toho nepůjdu. Já jsem rád, že jsem na medaili, protože výtěžek ze zlaté i stříbrné medaile (zlatá stojí 25 tisíc a stříbrná 1 450 korun), půjde Nadaci Terezy Maxové.
