S trochou nadsázky říká, že práce hokejového gólmana je vlastně všude stejná. „Pro mě se nic nemění. Jsem v brance od toho, abych se pokusil zastavit všechno, co na mě letí. A je jedno, jestli je to v české extralize nebo v AHL,“ usmívá se David Rittich.
Čtyřiadvacetiletému jihlavskému rodákovi a odchovanci místní Dukly to při jeho první sezoně ve farmářském celku Calgary Flames jde zatím výborně. Po deseti zápasech si drží úspěšnost 94,1 procenta.
„Nemám si na co stěžovat. Ale samozřejmě je to zásluha celého týmu, nejen moje,“ říká brankář celku Stockton Heat, který zároveň připouští, že v zámoří se na osobní statistiky příliš nehledí. „Kouká se hlavně na to, jestli gólman zápas vyhraje, nebo ne.“
Do zámoří jste odlétal s tím, že sezonu minimálně začnete na farmě. Přesto jste za Calgary stačil naskočit na jednu třetinu do přípravného utkání ve Winnipegu. Jak jste tuto premiéru prožíval?
Věděl jsem, že sezonu začnu na farmě, ale přesto jsem doufal, že bych mohl dostat šanci v přípravných zápasech. Povedlo se. I když to byla jen jedna třetina, tak jsem si to hrozně užil. Byl jsem děsně nervozní, ale pomohl mi Chad Johnson, který mi před tím, než jsem šel do brány řekl, ať se bavím a užiju si to.
Povedlo se?
Dal jsem na jeho slova a po prvním chyceném puku už jsem cítil, jak je nervozita pryč. Cítil jsem se skvěle. Moc dobře si uvědomuji, že to mohl být můj poslední zápas za Calgary. Ale taky nemusí. Každopádně si toho strašně vážím a určitě na to budu v dobrém vzpomínat.
Šlo jen o přípravný zápas, přesto, jak na vás NHL zapůsobila?
Já jsem s Calgary trénoval vlastně skoro měsíc a byla paráda vidět na ledě hráče, kteří NHL hrají už roky a mají za sebou nějakou historii. Bylo fajn jim občas chytit střelu. (směje se) V NHL je jinak strašný komfort. O hráče je postaráno se vším všudy. Ne nadarmo je to nejlepší liga na světě.
David Rittich* Čtyřiadvacetiletý hokejový gólman, odchovanec Dukly Jihlava. * Branku prvoligového jihlavského klubu hájil v 73 zápasech základní části, v play-off odchytal 17 utkání. * Před sezonou 2014/15 přestoupil do extraligové Mladé Boleslavi, v jejímž dresu během dvou let odchytal celkem 81 zápasů. * Letos v létě podepsal roční kontrakt s klubem NHL Calgary Flames – s tím, že sezonu začne na farmě. Za Stockton Heat (AHL) zatím nastoupil v 10 utkáních a pyšní se průměrem 1,65 inkasované branky na zápas a úspěšností 94,1 %. Třikrát udržel čisté konto. * Jeho otec David dlouhá léta působil v extralize jako rozhodčí. |
Později jste se přeci jen přesunul do Stocktonu. Co jste říkal na město a na tým?
Město bych rozebírat moc nechtěl, nepatří mezi nejkrásnější místa v Kalifornii. Ale bydlíme s přítelkyní kousek za městem a je to tady krasné. A co se týče týmu, máme dobrý mančaft, plný kvalitních hráčů a dobrých trenérů. Je to samozřejmě trošku jiné než v Česku, jelikož tady se každý za každou cenu chce probojovat do NHL.
Asi je velký rozdíl být v Albertě a v Kalifornii...
Jak se to vezme. Pokud budeme mluvit o počasí, tak samozřejmě. (usmívá se) To se nedá srovnávat. V Kalifornii máme teď, dá se říct chladněji. Ale nemrzne jako v Calgary. A pokud to budeme brát po hokejové stránce, tak bych to otočil a řekl, že NHL je NHL. Ale ani tady si nemůžeme stěžovat na podmínky.
Jak na vás AHL jako soutěž působí?
No AHL je občas šílená. (usmívá se) Hraje se hokej nahoru–dolů, šance střídá šanci. Střela z rohu, od červený. Prostě se s tím tady nemažou. (směje se) Ale gólman má vždy jen jednu práci: zastavuje puky. To je celé. Myslím, že je občas jedno, jak stylově to chytneš. Hlavně, že to chytneš. (usmívá se)
Na první start v AHL jste si musel poměrně počkat, poprvé jste chytal až 20. října. Nebyl jste nervózní?
Bylo to dlouhé čekaní, ale nakonec jsem se dočkal a moc si to užívám. Kupodivu jsem nebyl nervózní vůbec, nějak jsem si to nepřipouštěl. A asi to bylo dobře, protože kdybych byl nervózní, dopadlo by to zle. Většinou to tak bývá, že když je člověk nervozní, tak to není ono.
Poslední zápasy vám vyšly výborně, dokonce jste třikrát vychytal nulu. S takovými výkony asi musí být spokojenost.
Ano, se svými výkony jsem spokojený. Odchytal jsem deset utkaní a úspěšnost mám 94 procent, takže není na co si stěžovat.
Sledují vaše výkony i v Calgary? Je s vámi někdo v kontaktu?
Těžko říct. Já pouze po zápase, který vyhrajeme, obdržím esemesku od trenéra gólmanů Calgary (Jordan Sigalet – pozn. red.). Takže asi sledují, ale sám nevím, jak moc. Samozřejmě mě ale vždycky ta zpráva od něj potěší.
A jste v kontaktu alespoň s trenérem brankářů české reprezentace a zároveň Dukly Jihlava Petrem Jarošem? Co na vaše výkony říká?
V kontaktu jsem s oběma trenéry gólmanů Dukly Jihlava. Jak s Petrem Jarošem, tak s Janem Dršatou. A jak moje výkony vnímají? Nevím, to se musíte zeptat jich. Snad jim ale ostudu nedělám. (směje se)
Po sérii zápasů, které jste odchytal vy, zase začal nastupovat váš spoluhráč Jon Gillies. Kdy se dozvíte, kdo půjde do branky? A jak vidíte další dny a týdny?
My se tak nějak střídáme. Ani nevím, kdo to určuje. Mně to je ale jedno. Když mi řeknou, že chytám, tak se na zápas připravím nejlépe, jak mohu, abych předvedl svůj nejlepší výkon a týmu co nejvíce pomohl. Většinou se to dozvím den před utkáním. To je dost času se na zápas připravit. A nejbližší budoucnost? Doufám, že budu nastupovat čím dál tím víc. Protože se cítím skvěle.
Jak vlastně se svým konkurentem vycházíte?
V pohodě, je to mladej kluk. Neberu ho jako konkurenci. Prostě jsme tady dva a musíme si navzájem pomáhat. Je jedno, kdo je v bráně. Hlavně, že vyhrajeme. (usmívá se) Kdybych ho bral jako konkurenci a měli jsme spolu nějaké konflikty, tak by to nedělalo v týmu dobře. Myslím, že spolu máme dobrý vztah. Občas si spolu sedneme a bavíme se o jednotlivých zápasech. Takže je super.
Je pro vás výhoda, že jste v mužstvu s dalším Čechem, Danielem Přibylem?
Ano, je to pro mě výhoda. Je super si moct popovídat v rodném jazyce a nepřemýšlet, jak to říct. „Příba“ je navíc super parťák, takže si umíme udělat tu českou pohodu. Na začátku mi hodně pomáhal s jazykem. Sice mi občas musí pomoct i teď, ale je to mnohem lepší.
Takže už angličtinu zvládáte? Jak třeba vypadá vaše komunikace s obránci?
Moje angličtina se strašně zlepšila. Cítím se úplně jinak než na začátku. V kabině už probíhají i nějaké vtípky, takže to je dobry. Jinak bavit se normálně s lidmi dovedu. Komunikace s obránci není ani nijak složitá, máme jasně dané signály. Takže se jimi řídíme a většinou to funguje. (usmívá se)
A jak vás přijali spoluhráči? Přece jen, v Čechách jste braný jako hráč, který „nezavře pusu“ a stále dělá nějaké srandičky. Je na ně prostor i ve Stocktonu?
Jak už jsem řekl, ze začátku to bylo těžší s angličtinou. Ale teď už je to dobré, už sem tam něco prohodím a s klukama se bavím normálně. Když si potřebuju z někoho udělat srandu, tak tu mám „Příbu“, ten to schytává. (směje se) Ale doufám, že mě i ostatní kluci přijali dobře. Snad jim to vracím výkonem na ledě.
Překvapilo vás ve Stocktonu nebo Calgary něco? Nebo vše funguje tak, jak jste očekával?
Obojí mě překvapilo. V Calgary asi úplně všechno, na co jsem se podíval. (usmívá se) Je to pro mě obrovská zkušenost. Celkově zázemí, ale i to, že jsem mohl vůbec být v té kabině, s těmi hráči.
A ve Stocktonu?
To je asi to samé. (usmívá se) Máme příjemný stadion, parádní zázemí, takže v tomto ohledu si není na co stěžovat. Ale co mě překvapilo ze všeho nejvíce, je to, že lidi moc nefandí. Že hokej berou jako rodinnou zábavu.
Už jste to trochu naznačil, ale... Jaký je Stockton mimohokejově? Dostanete se vůbec někam jinam než domů a na trénink?
Není to úplně top město, je tu dost vysoká kriminalita a není tu moc míst, kam se dá podívat. Během zápasového dne se dostanu z baráku na zimák a zpět. A když je volno, tak raději odpočívám, nebo máme nějakou týmovou akci s fanoušky, s dětmi. Ale takový výlet do San Franciska nebo Sacramenta je o něčem úplně jiném. To jsou hezká města a nejsou daleko od Stocktonu.
V AHL působí také další český brankář původem z Vysočiny, Vít Vaněček, který chytá za Hershey Bears. Dostali jste se nějak do kontaktu?
Vůbec. Jediný Čech, se kterým jsem v neustálém kontaktu, je dlouholetý kamarád David Musil. Já ani nevím, jestli proti sobě s Vítem budeme vůbec hrát.
Poměrně rychle se blíží Vánoce. Jak se na ně připravujete? Budou první, které strávíte bez rodiny? A už máte nakoupené všechny dárky?
Připravujeme se na ně společně s přítelkyní. Nějaké dárky už nakoupené máme, ale ještě je dost času, takže zbytek ještě dokoupíme. Třeba moje přítelkyně se na Vánoce připravuje víc než já. Teď jsem se vrátil z tripu a už máme hotových sedm druhů cukroví. Takže nevím, kdo to bude jíst. (směje se) Je to pro nás samozřejmě nové, že nebudeme trávit Vánoce s rodinami. Ale i tak si svátky uděláme hezké. A možná za námi přijede i David Musil, takže nebudeme úplně sami.
Vánoční cukroví vám tedy ani ve Spojených státech chybět nebude. Ale co další české speciality? Třeba vánoční kapr?
České jídlo mi nechybí, protože vaříme normálně česká jídla. Takže to není problém. Navíc cukroví už máme, (směje se) to mi rozhodně chybět nebude. Vánočku taky budeme mít. A kapr mi vůbec nevadí, protože ho stejně nejím. Takže to pro mě nebude nic nového.
