Zabydlel se v NHL. Usadil se v Calgary. Místo hotelu bydlí ve vlastním domě, kde na něj čeká manželka. „Ale pořád jsem stejný magor,“ rozesměje se bezelstný hláškař z Jihlavy.
Na květnovém šampionátu Rittich třeba vtipně líčil, jak si brankářskou nudu proti Francii krátil úvahami, jaký steak si poručí k večeři.
A zaujal i při rozjezdu nové sezony NHL. Hokejové weby pobavila Rittichova gólová předtucha. Kamery ho při prodloužení v Coloradu zachytily, jak radostně zvedá ruce nad hlavu už ve chvíli, kdy se teprve jeho spoluhráč Gaudreau řítí k brance soupeře. „Už jsem to udělal v první sezoně ve Stocktonu a taky loni v San Jose,“ líčí Rittich. „Snad to nedělám jediný a nejsem exemplární případ,“ rozchechtá se.
Kromě předčasných oslav předvádí i svůj um v bráně jako v pondělním mači proti New Yorku (Calgary vyhrálo 4:1), po němž Rittichovo jméno vyskočilo mezi nejlepší trojici gólmanů NHL s nejvyšší úspěšností zákroků.
O den později po porážce 2:3 v Montrealu sice jeho čísla lehce utrpěla, nicméně český gólman ukázal hned 37 úspěšných zákroků a úspěšnost drží na úctyhodných 95 procentech. „Na statistiky je strašně brzo. Po dalším zápase to může být úplně jinak,“ reaguje nevzrušeně Rittich.
„Cítím se jako součást týmu“
O pošetilosti hokejového osudu by mohl vyprávět. Ještě předloni coby extraligový bažant bojoval s Mladou Boleslavi o přímý postup do play off. Pak překonával nástrahy v AHL, a když přestával doufat, vychytal si flek mezi hokejovou šlechtou, v Calgary je od přelomu roku stabilní dvojkou.
„Nechci si dávat přehnané mety, ale každý rok se chci posouvat a být trošku lepší. Chtěl bych toho víc odchytat s lepšími čísly a mít víc výher,“ vytyčuje si český záskok za zkušeného Mikea Smithe.
V minulém ročníku neochvějnou jedničku Flames zastoupil jedenadvacetkrát, nyní by startů mohlo být víc. O deset let starší kolega Smith často řeší zdravotní lapálie a snaživý náhradník potvrzuje, že je na něj spolehnutí.
„Cítím se úplně jinak, než když jsem loni přišel vyjukaný. Cítím se jako součást týmu,“ libuje si. „Měl jsem dobrou letní přípravu s Honzou Dršatou v Jihlavě. A i v Calgary máme výborného trenéra gólmanů, se kterým chodíme každý den o chvilku dřív na led, kde pracujeme na různých záležitostech. A všechny věci se spojily v dobro.“
A pozitivno v kabině šíří i Rittich. „Jako spoluhráč je neskutečný. Má výborný brankářský postoj a velmi tvrdě pracuje,“ chválí ho kouč Calgary Bill Peters.
Na tréninku střelám uhýbá
Od léta Ritticha i jeho druhy v masce bolí práce víc než v minulosti. NHL osekala a zeštíhlila gólmanský mundúr, aby padalo více branek. „A je to šílený!“ vyhrkne 191 centimetrů vysoký brankář.
„Že je výstroj menší, mi nevadí. Třeba v kalhotách se naopak dá lépe pohybovat, ale horší je, že jsme daleko méně chráněni. Každá střela do oblasti ramen, klíční kosti, krku nebo bicepsů strašně bolí.“
Po každém tréninku si Rittich prohlíží tělo, na kterém pravidelně přibývají nové modřiny. „Minimálně dvě rány za jedno cvičení kousnou. Do některých střel ani nejdu a snažím se jim uhnout,“ překvapí.
Že by se i takhle projevovala Rittichova sebedůvěra, že má v Calgary pevnější postavení? „Tak to není,“ reaguje. „Zdraví je prvotní, a když mi střela letí někam na krk, nechci riskovat zranění. A co se bavím s Mikem Smithem i ostatními, všichni si na novou výstroj stěžují.“
Bolesti navzdory to pro Ritticha může být stěžejní sezona.
